Samci pavouků rodu Habronattus si libují ve svatebních tancích, kterými na sebe lákají pozornost samičky. Pavouci mají velmi dobrý zrak, a tak byly námluvní tance vždy považovány za podívanou, jež má uchvátit vyvolenou samičku. Americký biolog Damian Elias z Cornell University se rozhodl prověřit i „zemětřesný“ efekt pavoučího tance. Připoutal samičku k podložce napojenou na citlivé senzory a zachytili silné vibrace, které vznikají poté, co sameček udeří zadečkem o zem. V tom, nakolik jsou vibrační signály využitelné u všech pavouků rodu Habronattus, nemá Elias zatím jasno. Někteří pavouci totiž žijí na písku a tam bude přenos vibrací zřejmě silně zkomplikován.
Pavouk Habronattus dossenus používá při námluvách tance, jejichž nedílnou součástí je i vyvolání vibrací podložky. Pavouk tak zřejmě zesiluje optický efekt námluvního tance.
Diskuze:
připomínka
Ota,2004-07-21 13:34:53
On měl Koroljov vůbec velmi zajímavé názory ... Jeho poslední omyl byl že nejlépe ho odoperuje někdo z ministerstva zdravotnictví a to se mu stalo osudným. Ale rakety uměl!!
Ten přenos v písku nemusí být problém
Pavel Brož,2004-07-20 23:34:54
Je třeba si uvědomit, že ta zrnka písku nejsou ve srovnání s velikostí pavouka až tak malá. Pokud by se ty vibrace měly přenášet na vzdálenost dejme tomu cca 20-30 cm, tak by to ta pavoučice mohla "slyšet". Zkuste si představit, že v místnosti o velikosti běžného pokoje tancujete na vrstvě skleněných kuliček, a sami dojdete k závěru, že až tak nehlučné a bez vibrací to nebude. Ten písek z hlediska pavouka bude vypadat nějak podobně, jako z našeho hlediska ty kuličky.
Mimochodem, dlouhou dobu se právě kvůli přímočarému přenášení zkušenosti z našich měřítek na velikost hmyzu nedařilo vysvětlit např. to, že se ve vzduchu udrží čmelák. Třeba šéfkonstruktér ruského kosmického programu Sergej Koroljov míval na stěně obrovský plakát s čmelákem popsaný spoustou všech možných "konstrukčních" parametrů čmeláka. U toho bylo napsáno: "Podle všech fyzikálních zákonů čmelák nemůže létat. Čmelák to naštěstí neví, a proto létá." To byla svého času taková pěkná ukázka rozdílu mezi lidskými znalostmi o létání a skutečnými možnostmi přírody. Teprve později se ukázalo, že teze o nemožnosti čmeláčího letu vznikla díky tomu, že se chybně zanedbala jednak viskozita vzduchu (pro nás je zanedbatelná, jenže pro hmyz představuje let něco jako plavbu v hustém sirupu), a jednak mikroturbulence (hmyzí křídla díky svému ochlupení a speciálnímu pohybu - v přední fázi stoupají kolmo vzhůru a dolů, pak se teprve vrací do vodorovného pohybu - vytvářejí drobné stoupavé víry, které spolu s viskozitou vytváří právě ten původně chybějící vztlak, díky němuž hmyz může létat). Jinými slovy, let třeba mouchy nejde napodobit tak, že vezmeme let ptáka a patřičně všechno zmenšíme, protože by to nefungovalo. Fyzikální zákonitosti totiž na velikostech typických pro velikost hmyzu fungují kolikrát zcela jinak, než máme zafixováno ze své zkušenosti.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
