Čtyřprocentní menšina má prostatu především na dráždění, které si provádí masáží hrázky, nebo přímo, přes stěnu konečníku k uspokojení pasivního partnera homosexuálního pohlavního styku. Nám ostatním je k tvorbě asi 30 % ejakulátu a typického zápachu spermatu. Obohacuje jej o imunoglobuliny, enzymy – proteázu a fosfatázu, prostaglandiny, kyselinu citronovou, zinek, a další složky, z nichž každá nějak spermiím zvyšuje oplodňující šance. Kredit: National Cancer Institute

Rakovina žlázy předstojné, jak se kaštanu velkému orgánu také říká, se v posledních letech stává hitem mužského nádorového onemocnění. Nejen, že se propracovala na nejčastější nádorové onemocnění, ale  má i vysokou míru úmrtnosti. V České republice si nic dobrého věštící diagnózu, vyslechne ročně sedm tisíc mužů a jeden a půl tisíce nás na to zemře. Čtyři denně.

Riziko rakoviny prsů a vaječníků lze z DNA zjistit poměrně snadno. Rozhodující měrou do toho mluví mutace v genech BRCA1 a BRCA2. Ženy s dědičnou dispozicí se podle výsledku mohou začít chovat - upravit životosprávu a stát se u mamogramu častým hostem . A nebo si nechat preventivně prsa odstranit. My muži jsme si mohli u naší prostaty o tak přesném a výrazném zjištění celkového rizika nechat jen zdát.  Ano, jsou testy, které nám nemoc odhalí.  Ale jak moc kdo z nás má na rakovinu prostaty „zaděláno“, do jak rizikové skupiny patří, nám zatím byli schopni říci jen ti, co to umí s kyvadélkem.

Jednonukleotidový polymorfismus, SNP (z anglického Single Nucleotide Polymorphism), (Kredit: David Eccles, Wikipedia)

Nyní matematicko-statistickým myšlením obdaření genetici publikovali článek, z něhož vyplývá, že přišli na způsob, jak to také zjistit, kdo z nás by měl začít pravidelně navštěvovat zařízení, kde strkají prst do rekta a umí z odebrané krve udělat test na prostatický specifický antigen.Strategie odhalování případů rakoviny prostaty založená na rozboru krevního séra, se praktikuje zhruba od konce osmdesátých let. Zjišťuje množství molekul enzymu proteázy PSA. Za jeho hraniční koncentrace se považuje 4–10 mikrogramů/l. Osoby s vysokou hladinou většinou čeká biopsie a její výsledky rozhodnou o zahájení a způsobu léčby. I když se tomu všemu říká prevence rakoviny prostaty, ve skutečnosti to prevence ani moc není. Nejde o typování ohrožených osob. Spíše o poskytování informace ve smyslu ANO/NE. Ano přitom znamená již probíhající nemoc. Bohužel u PSA testu, ani to „ano“ nemá moc velkou vypovídací schopnost. Řada avizovaných „nemocných“ se ukáže být dlouhodobě, až doživotně bez problémů. Říká se jim klinicky němé případy. Až 80 % z těch, které pozitivní výsledky testu na prostatický sérový antigen „pošlou“ na biopsii, se ukáže být planým poplachem. Kámen úrazu tohoto testu je v tom, že PSA není pro nádorovou tkáň specifický (produkují ho i buňky, které nejsou rakovinou).

V Evropě je karcinom prostaty druhým nejčastějším zhoubným nádorem mužů a třetí nejčastější příčinou jejich úmrtí na maligní nádor. Bohužel ho často zaregistrujeme až když nás tlakem na močovod připraví o mocný střik. Většinou začíná tkáň bujet na periferii a než začne stlačovat močovod, trvá to dlouho a pak už je nemoc v pokročilém stadiu. (Kredit: AssoEFP )

Existují i další testy, kterými je snaha rakovinu zavčasu podchytit. Například  PCA 3 test. Na rozdíl od předchozího testu, nejsou jeho výsledky zkreslovány velikostí prostaty, ani  přítomností  chronického zánětu. V tomto případě se test točí okolo genu na 9. chromozomu, nazvaném prostate cancer gene 3. Na zhoubný proces se usuzuje podle  míry jeho exprese (jak moc má gen sešlápnutý plynový pedál). O produktu (proteinu) tohoto genu se toho moc neví. To situaci komplikuje, ale obchází se to tím, že se stanovuje to, co tento gen také prozrazuje. Jsou to malé molekuly přenášející jeho pokyn do cytoplazmy. Tím poslíčkem jsou specifické molekuly mRNA. Zjistit se dají i z moče, kde se vyskytují už v časné fázi růstu karcinomu prostaty. Před čuráním do skleničky na tento rozbor nesmíte pozapomenout promasírovat si prostatu. Přes rektum to je spolehlivější, ale stačit by měla i masáž hrázky. Jen tak vzorek z prvních dvaceti mililitrů moči, nebude dávat falešně negativní výsledky. Z moče se dá udělat i test, který bývá označován T2:ERG. Ten sleduje, zda u člověka nedošlo ke splynutí dvou genů (TMPRSS2 a ERG). Pokud zjistí, že ano, nevěstí to nic dobrého. Ve stadiu zkoušek je i detekce adenokarcinomu testem zjišťujícím epigenetické markery. Konkrétně hypermetylace genu GTSP1. Mezi neinvazivní techniky lze připočíst i nukleární rezonanční spektroskopii. Ta ale je příliš nákladná a pomalá, než aby se s ní dala dělat plošná diagnostika a sehrála u běžných smrtelníků významnější roli. S dalšími testy to je s tou jejich významnější rolí dost podobné.  Všechny zmíněné testy něco spojuje. Míru rizika vzniku onemocnění žádný z nich nestanovuje.

Rakovina prostaty ráda metastázuje do kostí. Každý den na ní v Česku umřou čtyři muži (Kredit: Nuada Prostate Care)

Dnes to je o něčem jiném. Tentokrát nejde o test na momentální stav choroby, kdy už je člověk v maléru, ale o věštění budoucnosti. Křišťálovou koulí je DNA. Výzkumníci z ní zvládli vyčíst míru rizika zvrhnutí buněk prostaty v ty rakovinné. Výhodou čtení v genech je, že ho lze dělat kdykoliv. Ne jako u moči a krve, které se vyznačují jistou „expirační“ dobou. Vše lze provést i hodně dlouho dopředu. Třeba i u toho malého  uzlíčku v modrých dupačkách, který si odnášíme domů z porodnice. Vlastně vůbec nevadí, že prostatu ještě ani nemá. Dokonce by šlo už testovat i ... 
V obecném povědomí jsme ukolébáni názorem, že ohroženi jsou až ti okolo padesátky a hlavně ti nad šedesát.  Není to sice nepravda, ale pravdou také je, že podíl těch, které nemoc sklátí okolo čtyřicítky a někdy ještě dříve, rychle rostou. I když se na tom podepisuje životní styl, stále platí, že nejvíc záleží na tom, jak moc jsme obtěžkáni rizikovými faktory. Z toho vyšli vědci z University of California a výzkumné instituce se zvláštním názvem „Kaiser Permanente“. Spolu s dalšími  ze stejné branže, rozběhli projekt, na jehož konci mají test na míru rizika. U žen stačí zjistit mutace ve dvou genech BReast Cancer s dědičnou dispozicí k nádorům prsů a vaječníků a už se můžeme dobrat až desetinásobného rizika nádorů prsu. Přitom k vyšetření stačí jen si vatičkou na špejli  vytřít ústa.

Nejčastější forma rakoviny prostaty - acinární adenokarcinom. Kredit: Wikipedia

My, muži, to tak jednoduché nemáme. Test jde sice udělat třeba i z plivance do zkumavky,  ale problém je v něčem jiném. Nemáme geny s tak mocně neblahým účinkem. O riziko, srovnatelné s tím ženským, ochuzeni nejsme. Jen se o něm rozhoduje na více chromozomech a v nich ještě na řadě míst. Jen dva z odhalených genů promlouvají do náchylnosti hlasem poněkud mocnějším. Oba se hlásí ze šestého chromozomu a jejich mutace umí přispět ke zvýšenému riziku až skoro dvaceti procenty. Jak je možné, že se na  ně nepřišlo už dříve? Protože je má asi 30 procent z nás a k tomu o nich platí, stejně jako o celé řadě dalších, že specifická sekvence není stejně rizikovým faktorem u všech populací a etnických skupin. Takže jednou znak vliv má a podruhé zase nemá.  Proto bylo potřeba více než sto tisíc dobrovolníků a podrobná genetická analýza u 7783 mužů s rakovinou prostaty a 38 595 mužů, kterým se nemoc vyhýbala. Celkem se přišlo na možný vliv 105 specifických úseků DNA. Vědci nešli při výběru markerů tak úplně naslepo. U většiny sekvencí už dříve  badatelníci z jiných part upozornili vztah k rakovině prokázali, nebo jej alespoň předpokládali.

Biopsie a získání vzorku pro histologické vyšetření, je nejspolehlivější metoda ke zjišťování karcinomu. I ona má ale slabou stránku. Při odběru vzorku se jehlou nemusíme do zhoubného ložiska trefit. Zvláště pokud pracoviště není vybaveno pořádným ultrasonografem.

Vlastní zjišťování genových variant nebude tak složité, jak by se na první pohled mohlo zdát. V praxi jde pouze o zjišťování takzvaných SNP. Nejde o Slovenské národní povstání, ale o zkratku z anglického Single Nucleotide Polymorphism, a týká se odchylek individuálních nukleotidů v sekvenci DNA. V řadě míst takové mutace probíhají velmi pomalu. Hodí se například k mapováním historie člověka a sestavování  jeho genetického stromu, či šmírování, zda jsme měli techtlemechtle s neandrtálci. Detekovat všech 115  SNP automatem, není už pro řadu pracovišť problém. Horší to je s vyhodnocením získaných výsledků. Nejen, že samostatně se vyskytující varianty, ovlivňují riziko rakoviny nepatrně, problémem je, že je potřeba brát v úvahu genetické pozadí, toho kterého etnika či menšinové populace. Jednotlivé faktory nemají u všech stejnou váhu. Zjednodušeně se dá říci, že zatímco některé kombinace markerů dělají zle černochům, bělochy znepokojovat nemusí a jiné kombinace zase „fungují“ u přistěhovalců z Asie,  Jihoameričanů,... Pochopitelně, že se tím vše komplikuje a výpočet rizika musí dělat počítač. Ideální by bylo přečíst nám všem genom kompletně. To by ale zruinovalo jakoukoliv zdravotní pojišťovnu a tak je dobré, že se nyní podařilo vytipovat lokality testovatelné pomocí markerů. Z vyjádření autorů vyplývá, že testem lze zjistit deset procent nás nejohroženějších, kteří máme až šestkrát větší pravděpodobnost, že se budeme muset s rakovinou prostaty popasovat. Pokud nejsme zrovna fatalisté, může nás informace o naší „smůle“ zajímat a přimět nás k tomu, abychom na těch klasických testech neškudlili, protože by nás to mohlo časem mrzet.

Z haldy dat, kterou k tomuto problému výzkumníci navršili, hodlají vytáhnout ještě další poznatky. Zajímají je teď případy u nichž přes veškerou dostupnou léčbu, nemoc nabírá prudký spád. Doufají, že by v genomech těchto nešťastníků mohli vypátrat markery, které budou „agresi“ signalizovat. Ve Skandinávii provedená studie na dvojčatech ukazuje, že za vznik rakoviny prostaty je z celé poloviny odpovědná genetika. To je více, než kolik rizika má na svědomí dědičnost u rakoviny prsu, nebo  tlustého střeva. To by  mohlo být příslibem, že by jejich nové snažení mohlo být úspěšné.  Když si to zrekapitulujeme, tak s využitím nových molekulárně genetických značek lze už nyní ukázat prstem na muže, kteří jsou rakovinou prostaty zvláště ohroženi. Zatím neumíme předpovědět o jak agresivním typ se u koho jedná, ale i tak je to pro nositele Y chromozomu velký krok vpřed. Ve spojení se stávajícími klasickými testy bychom už nemuseli propást začátek nemoci. Mělo by ubýt radikálního řešení zvaného prostatektomie, která mívá tendenci zbavit nás potěšení z těch nejmilejších a nahradit ho radostmi s nošením plínek. 

Odstranění prostaty za pomoci robota da Vinci. Záznam přenosu určeného účastníkům EAU kongresu v Barceloně


Literatura: Cancer Discovery,  University of California, San Francisco