Je život jinde ve vesmíru? A pokud ano, kde ho nejlíp hledat? Podobnými otázkami jsme posedlí už dlouho, poslední dobou už ale před námi vyvstávají poměrně rozumné odpovědi. Jako velmi zajímavý cíl pro naše snahy najít cizí život, se teď jeví exoměsíce, čili měsíce cizích planetárních soustav.
Tuhle myšlenku nadšeně podporují i badatelé kanadské McMasterovy univerzity. Proč bychom prý podle nich měli stále pátrat po životě na exoplanetách, když by tou správnou odpovědí mohly být exoměsíce. René Heller a Ralph Pudritz použili data ze Sluneční soustavy a také údaje o exoplanetách a modelovali si cizí planetární soustavy. Nakonec dospěli k závěru, že by gigantické exoměsíce, větší než náš Mars a obíhající masivní plynné obry, mohly být tou nejlepší volbou pro hledání mimozemského života.
Podle jejich výpočtů totiž takové měsíce mohou mít správnou velikost, správnou pozici v planetárním systému i dostatečné množství vody ve správné podobě na to, aby na nich mohl prosperovat život podobný tomu našemu. James Cameron, který ve filmu Avatar (2009) umístil své modré indiány na právě takový měsíc jménem Pandora, má teď jistě radost.
V tuhle chvíli známe už tisíce exoplanet, přičemž nemálo z nich obíhá hvězdu v obyvatelné zóně, tedy tam, kde by na jejich povrchu mohla být kapalná voda. Vzhledem k možnostem technologií, kterými exoplanety hledáme, ale takové planety většinou nejsou terestrické, tedy kamenné, ale jsou to mnohem větší plynní obři. A na povrchu plynného obra si zatím život moc představit nedokážeme. Žádný pořádný povrch vlastně nemají, divoce září nepříjemným záření a tak vůbec.
Jenže s exoměsíci je to jiné. Na tomto místě je nepochybně fér přiznat, že zatím neznáme ani jeden spolehlivě potvrzený exoměsíc. Až doposud totiž byly na samotné hraně a spíš až za hranou možnosti soudobých přístrojů. Jenže, z toho co víme o Sluneční soustavě, by bylo zatraceně divné, kdybychom žádné exoměsíce nenašli. Ve skutečnosti je velmi pravděpodobné, že vesmír je plný exoměsíců. Klidně se můžeme vsadit, že jich bude řádově víc, nežli planet, podobně jako ve Sluneční soustavě. Musíme si jen chvíli počkat, až naše technologie poskočí o kousek vpřed, a zavalí nás lavina objevů exoměsíců. O tom dneska pochybuje jen málokdo.
Heller s Pudritzem si nejprve pohráli s dávnou historií Sluneční soustavy a modelovali si vývoj planety Jupiter i jejího tehdejšího, takzvaného cirkumjoviánského disku hmoty, z něhož vznikly Jupiterovy měsíce. Prozkoumali především rozložení vodního ledu v tehdejším Jupiterově disku a jeho vliv na utvoření velkých měsíců Jupiteru. Z toho pak vyšli při modelování vzniku gigantických měsíců, odpovídajících dvojnásobku planety Mars, u superjupiterů, tedy plynných obrů podstatně větších než planeta Jupiter, v cizích planetárních soustavách. Vyšlo jim, že by to fungovalo, a že u superjupiterů mohou vznikat ohromné ledové měsíce, velikostí se blížící terestrickým planetám, asi tak ve vzdálenosti 15 až 30 poloměrů planety Jupiter.
Pokud takto předpovězené gigantické exoměsíce existují, tak už je možná máme v datech teleskopu Kepler. Jen je vydolovat ven. Objevení takových exoměsíců by rovněž mělo být v možnostech mise Evropské kosmické agentury (ESA) jménem PLATO (Planetary Transits and Oscillations of stars), která by měla vyrazit ke hvězdám kolem roku 2024, anebo také Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který staví Evropská jižní observatoř (ESO) v chilské poušti Atacama a měla by s ním být hotová zhruba ve stejnou dobu. Už teď se můžeme těšit na fascinující světy exoměsíců.
Albert Lager Lecture Series - Dr. Ralph Pudritz - "From First Stars to First Life"
Literatura
McMaster University 20. 5. 2015, arXiv:1504.01668, arXiv:1410.5802, Wikipedia (Exomoon).
Jak časté jsou terestrické planety s velkým měsícem?
Autor: Stanislav Mihulka (19.09.2011)
Mohl by být život na exoměsících?
Autor: Stanislav Mihulka (16.01.2013)
Diskuze:
