Již bezmála dvě století si vědci lámou hlavu, jaké příčiny mohly ukončit éru plazů, tedy dávné druhohory. Od prvních vědecky rozeznaných objevů dinosauřích fosílií (na mysli máme samozřejmě pouze neptačí dinosaury) ve 20. letech 19. století bylo zřejmé, že dříve vypadaly suchozemské i vodní ekosystémy úplně jinak než dnes. Když se pak ve druhé polovině stejného století ukázalo, že dinosauři byli dominantním prvkem pevninské megafauny, vyvstala otázka po jejich zániku. Naší savčí předkové, o kterých toho v té době bylo známo velmi málo, byli evidentně mnohem menšími a křehčími tvory než často obří a robustní dinosauři. Přesto narozdíl od dinosaurů přežili a mohli dát vzniknout takovým pozoruhodným živočichům, jako je člověk, delfín, hroch nebo liška.

Zvětšit obrázek

Pohled na výlevné vyvřeliny dekánských trapů. Síla běsnících vulkánů, které je před 66 miliony let vytvořily, musela být enormní. Kredit: Baajhan, Wikipedie

Teprve počátkem minulého století se ukázalo, že savci skutečně nevznikli až po dinosaurech nebo na konci jejich éry, nýbrž již bezmála na samotném jejím počátku (nejstarší fosílie savců můžeme dohledat přinejmenším v sedimentech pocházejících z období spodní jury). Náhle začalo být jasné, že dinosauři byli sprovozeni ze světa jakousi neznámou katastrofickou událostí. Nikdo ale netušil,  o jaký druh pohromy by se mohlo jednat. V průběhu desetiletí se střídaly poměrně prozíravé myšlenky (kosmická příčina) s nesmyslnými (neschopnost se dále rozmnožovat) až po zcela absurdní (vyhubení ze strany mimozemšťanů s moderními zbraněmi). Dostatečně věrohodný mechanismus ale objeven nebyl, ačkoliv již v 50. letech minulého století se někteří badatelé dostali velmi blízko. Kolem roku 1980 se ujala Alvarezova hypotéza o dopadu desetikilometrového vesmírného tělesa (zřejmě asteroidu z kategorie uhlíkatých chondritů). V 90. letech bylo dále zveřejněno místo dopadového kráteru, které se nachází na cípu Yukatánského poloostrova v Mexickém zálivu. Od té doby víme o této pradávné události mnohem více – datování bylo zpřesněno na 66,0 milionu let, známe poměrně dobře průběh i účinky dopadu. Dá se dokonce říci, že v průběhu posledních zhruba pěti let byl asteroid postaven na piedestal jakéhosi nekorunovaného arci-zabijáka, prvotní příčiny velkého vymírání K-T. Je to ale pravda?

Již dlouhá léta se o nepsaný titul hlavního viníka této pozoruhodné katastrofy, díky níž tu dnes nejspíš jsme, uchází také enormně silná sopečná činnost na území západní Indie. Jejím výsledkem je vznik tzv. dekánských trapů, masivních vrstev výlevných hornin, které vznikly přibližně před 67 až 66 miliony let (nejnovější datování je velmi přesné a udává dokonce velmi podrobnou hodnotu 66,250 milionu let pro počáteční fázi nejintenzivnější vlny vulkanické činnosti. V té době byla Indie ještě velkým ostrovem, pohybující se severním směrem vstříc Eurasii.

Zvětšit obrázek

Pohled na dekánské trapy s dobře patrnou vrstevnatostí, která těmto útvarům vynesla jejich název (označení „trapy“ pochází z původního holandského výrazu pro schody). Kredit: Wikipedie

Dekánské trapy dnes pokrývají velkou část středozápadní Indie a představují jeden z největších sopečných útvarů na světě. Tvoří je několik vrstev pevných záplavových bazaltů, které jsou místy více než 2 kilometry mocné a dosahují rozlohy kolem 500 000 km² (a objemu přibližně 512 000 km³). Přesto se jedná jen o malou část původní rozlohy sopečných výlevných vyvřelin (zejména čediče), ta byla totiž v průběhu kenozoika výrazně umenšena erozí a činností deskové tektoniky. Původně tak mohla být pokryta plocha o rozloze asi 1,5 milionu km², což odpovídá téměř polovině rozlohy současné Indie. Samotné sopečné výlevy probíhaly dle novějších poznatků možná jen po dobu několika desítek až stovek tisíc let, nešlo tedy o geologicky dlouhou činnost v průběhu celých milionů roků. Mezi epicentra výlevů patří oblast pohoří Západní Ghát, které představuje zároveň zlomovou hranu Dekánské plošiny. Zajímavé je, že k nejintenzivnější fázi sopečných erupcí došlo podle posledních výzkumů před 66,0 miliony let, tedy prakticky ve stejné době, kdy dochází ve vzdálené oblasti pozdějšího Mexického zálivu k dopadu asteroidu Chicxulub (tato událost je nyní datována zhruba na 66,04 milionu let). Může to být skutečně jenom čirá náhoda? Nebo jsou obě události úzce propojeny, jak předpokládali někteří vědci již dříve? Jak asi správně tušíte, souvislost tu skutečně je, a to dokonce velmi úzká. Podle týmu vědců, podepsaných pod novou vědeckou studií, dokonce jedna událost přímo odstartovala druhou.

Geofyzik Mark Richards z kalifornské Univerzity v Berkeley se svým týmem nyní přichází s tvrzením, že viníkem je desetikilometrový asteroid, který nejenom způsobil globální katastrofu vlastním dopadem, ale jím vyvolané zemětřesné vlny o síle až 11. stupně Richterovy škály probudily také „dřímající“ vulkány v tehdejší Indii. Podle Richardse nastala nejsilnější fáze vulkanické činnosti nejpozději do 100 000 let po dopadu, pravděpodobně ale mnohem dříve. Nová studie ukazuje, že seismické vlny vytvořené impaktem uvedly do pohybu masivní podzemní tělesa magmatu, která pak v narušené zemské kůře indického ostrova doslova zaplavila velkou část pevniny opakovanými výlevy.

Zvětšit obrázek

Mapka Indie s naznačením polohy Dekánské plošiny. Již podle rozlohy této struktury můžeme tušit ohromnou sílu dávných sopečných událostí. Kredit: Nichalp, Wikipedie

Vědci se zatím nemohou dohodnout na tom, zda silné erupce probíhaly již před dopadem a jak dlouho po něm trvala fáze oněch rapidních výlevů (řádově šlo nejspíš o desítky až stovky tisíc let). Richards se domnívá, že Dekánská oblast byla již na konci křídového období k výlevům „zralá“ a impakt tak byl v podstatě jen spouštěcím mechanismem. Ještě větší otázkou však zůstává, nakolik vlastně přispěly indické sopky k vymírání K-T. Je jasné, že minimálně v regionálním měřítku mohly působit zcela devastujícím způsobem a samy o sobě by výrazně ovlivnily i globální podnebí (odhaduje se, že celosvětově se mohlo jen přispěním těchto sopek ochladit až o 2 °C). Představují ale skutečně důstojného „spolupachatele“, který si zařádil stejně výrazně, jako vypařivší se dopadající asteroid? Na tuto otázku zatím neznáme jednoznačnou odpověď. Názory se často výrazně liší a jdou od extrému (žádný význam) do extrému (jediná významná příčina vymírání K-T). Jisté je, že vulkány vychrlily ohromné množství toxických plynů (zejména oxidu siřičitého) a prachu do atmosféry, čímž přispěly k narušení koloběhu látek, stability podnebí, potravních řetězců a fotosyntézy. Víme, že k velkému vymírání K-T došlo nejpozději do 40 000 let po dopadu asteroidu v Mexickém zálivu. Ve stejné době zuřily naplno indické sopky. Kdo je tedy oním hlavním viníkem? Mají oba faktory stejný význam nebo je jeden z nich pouze slabším a nepodstatným průvodcem toho druhého? Intenzivní výzkum stále pokračuje a brzy snad budeme vědět o této zásadní události pro dějiny života na Zemi opět o trochu víc…

Odkazy:
http://www.livescience.com/50737-deccan-traps-chicxulub-impact-linked.html
http://www.livescience.com/25324-volcanoes-killed-dinosaurs.html
http://volcano.oregonstate.edu/deccan-traps
http://en.wikipedia.org/wiki/Deccan_Traps
http://www.sci-news.com/geology/science-deccan-traps-volcanism-dinosaur-extinction-02345.html http://www.sciencedaily.com/releases/2014/12/141218154544.htm
Psáno pro DinosaurusBlog a osel.cz