Zvětšit obrázek

Moře šplouchá, tvář vám hladí jemný vánek, který se zlehka opírá do plachet vaší lodi a zapadající slunce všechno halí do měkkých oranžových barev. Skutečná romantická idylka. Slunce a plachtění k sobě patří už od pradávna. Jenže technici se již před několika lety rozhodli, že by mohli starý známý princip, který před staletími otevřel lidem nové možnosti, vylepšit a použít v kosmickém prostoru. Kvůli nedostatku větru v těchto oblastech bylo potřeba najít jiný zdroj pohonu – a s pomocnou rukou přišlo Slunce.

Zvětšit obrázek

Japonská solární plachetnice IKAROS po roztažení plachty na oběžné dráze. Zdroj: http://www.technovelgy.com/

Myšlenka postavit sluneční plachetnici se poprvé realizovala v podobě stroje Cosmos-1. Nosná raketa Volna startovala z ponorky v Barentsově moři 21. června 2005. Jenže nosná raketa tehdy havarovala. Druhý pokus přišel s pomocí takzvaného cubesatu – malé družice složené ze tří unifikovaných kostek. Tato plachetnice nesla označení Nano Sail-D a startovala v roce 2008 na raketě Falcon 1. SpaceX tehdy teprve sbírala první cenné zkušenosti a start se bohužel nezdařil.

Pak už se na tuto nadějnou technologii usmálo štěstí – Japonci 21. května 2010 vypustili za oběžnou dráhu Země sluneční plachetnici IKAROS. Ta o dva týdny později úspěšně roztáhla svou plachtu a vydala se pouze s využitím tlaku slunečního záření na cestu k Venuši, kolem které proletěla 8. prosince téhož roku. Výše popsaná plachetnice Nano Sail-D se nakonec dočkala svého nástupce – Nano Sail D2, který byl v listopadu roku 2010 vynesený raketou Minotaur IV. Ačkoliv šlo o družici, která měla ve složeném stavu rozměry 30 x 10 x 10 centimentrů, tak rozložení plachty o ploše deset metrů čtverečních se podařilo během pěti sekund.

Nyní se sluneční plachetnice hlásí znovu o slovo. A opět jde o cubesat ve formaci 3U, tedy složený ze tří krychlí. Za vznikem projektu LightSail-1 stojí nezisková organizace Planetary Society, kterou před lety spoluzaložil známý popularizátor astronomie Carl Sagan. Vývoj této sluneční plachetnice stál podle zdrojů z Planetary Society 5,45 milionu dolarů. Za zmínku stojí, že velká část financí se vybrala pomocí tzv. crowdsourcingu na portálu Kickstarter. Náklady na vynesení plachetnice uhradila NASA.

Ve složeném stavu sice zabírá prostor srovnatelný s krabicí od bot, ale na oběžné dráze ve výšce několika set kilometrů rozvine svou tenkou plachtu. Stane se vděčným objektem pozorovatelů nočního nebe. Plachta o ploše 32 metrů čtverečních je totiž vyrobená z Mylaru, který ochotně odráží sluneční paprsky.



O vynesení cubesatu LightSail-1 se postarala raketa Atlas V, jejímž hlavním nákladem byl armádní miniraketoplán X-37 (více info zde).  Jelikož byla družice vysazena na oběžnou dráhu, kde stále zůstávají zbytky atmosféry, očekává se, že zpomalující tření bude vyšší než z paprsků vygenerovaný tah.

Zvětšit obrázek

Technici Alex Diaz a Riki Munakata obhlížejí LightSail-1. Zdroj: http://planetary.s3.amazonaws.com/

Možná si teď říkáte jaký úkol tedy bude aktuálně vypuštěná plachetnice mít. Její hlavní náplní práce je otestovat technologie – hlavně vyklápěcí konstrukci. Cílem je nabrat zkušenosti, ověřit, zda všechny palubní systémy pracují správně a díky výklopnému rameni pořídit i pár pěkných snímků. Sotva čtyřkilogramová družice by měla na oběžné dráze vydržet zhruba jeden měsíc.Nasbíraná data se budou hodit pro ostrou verzi plachtetnice, která by měla letět na první misi nově vyvíjené rakety Falcon Heavy (velmi pravděpodobně budou na palubě i další družice). Tato plachetnice by měla kolem Země kroužit 720 kilometrů vysoko, mimo rušivý vliv horních vrstev atmosféry a mohla by tak skutečně vyzkoušet změny rychlosti a manévrování.


Zdroje informací
http://sail.planetary.org/
http://spaceflightnow.com/
Zdroje obrázků
https://fbcdn-sphotos-h-a.akamaihd.net/…=1442522922_3af3841a9386b5c47e78dc98bf4dfd98
http://www.technovelgy.com/graphics/content10/ikaros-solar-sail.jpg
http://planetary.s3.amazonaws.com/sites/lightsail/images/lightsail-table.jpg
Psáno pro Kosmonautix a osel.cz