Zvětšit obrázek

Cytotoxická T buňka morduje svou zvrhlou kolegyni. Kredit: Gillian Griffiths / Jonny Settle

Ve včerejším vydání časopisu Immunity je článek vědců z Velké Británie a USA. Kolektiv vedený Gillian Griffithsovou z University of Cambridge v něm ukazuje, jak se jim podařilo nafilmovat boj dobra se zlem a  zachytit specializované bílé krvinky, známé jako cytotoxické T-buňky, v okamžicích ničení nádorové a virem infikované buňky.

Bez komanda svých vnitřních sériových vrahounů bychom nemohli existovat.  Jsou vyškoleni k tomu, aby znovu a znovu zabíjeli. Dělají to s pozoruhodnou přesností a efektivitou. Jsou to profeionálové a do akce posíláme jen ty nejlepší z nejlepších. Nemají to v životě jednoduché. Sotva se „narodí“ tak z kostní dřeně putují do výcvikového střediska v brzlíku. Tam jim předkládají antigeny a učí je rozeznávat, kdo je přítel a kdo nepřítel. Ty, co nejsou schopny se to naučit, čeká skartace. Výstupními testy neprojdou ani příliš agresivní typy, které by mohly přivodit alergie. Náročnost  brzlíkového West Pointu dokládá fakt, že odpad, je větší než 90 %. Do činné služby v krvi se dostanou jen trénovaní profesionální zabijáci. A není jich málo, jsou jich miliardy. V jediné čajové lžičce krve bychom jich napočítali okolo pěti miliónů.

Zvětšit obrázek

Gillian Griffiths, profesorka na Cambridge Institute for Medical Research: „Jsou v neustálém poklusu a nemocným buňkám ordinují smrtící injekce.“

Z toho si teprve uděláme představu, jak složité bylo, nafilmovat rejdící objekty, pouhých 10 mikrometrů velké,  jimž by se síla lidského vlasu jevila jako nám nejvyšší stromy v bažinách Congaree Swamp, kde na obejmutí tamních javorů červených se musí sejít více než deset dospělých. 

Zvětšit obrázek

Sekvence snímků buňky zabijáka zachycuje sekreční granule připravující smrtelnou dávku jedu (červeně). Aktinová vlákna (zeleně) je přesunují na frontovou linii, místa odkud zahájí útok na modře zbarvenou rakovinu.

Každá z T buněk svádí neúprosný boj, aby nás zacovaly zdravými.  Na videu se jeví jako oranžové, nebo zelené útvary. Rejdí sem a tam, a pokud  při svém pátračství narazí na nějakou buňku, přivinou se k ní a legitimují ji.  Membránovými výstupky očichají její povrchové antigeny, které má každá buňka jako svou občanku v níž je zapsáno vše podstatné. Jen tak se dá odlišit vlastní od cizího a vyzrát na příživníky. Evidence je vedena v jazyku MHC (hlavního histokompatibilitního komplexu). Pokud naši obranáři zjistí, že v zápisu je něco navíc, něco chybí, případně dělá dojem padělku, je jasné, že jde o vetřelce, nebo zmetek. 

Na připojeném videu jsou nádorové buňky v modrém hábitu. T buňkám stačilo krátké obětí a hned jim bylo jasné, že „modří zvrhlíci" se jen za mladé zdravé buňky přetvařují.  V cytoplasmě T buněk se hned patřičným směrem začnou aktivovat mikrotubuly a dávku smrtící látky začnou dopravovat co nejblíže stěně protivníka. Pak už je jen otázkou krátkého času, než koncentrovaný smrtící náklad protlačí přes membránu do cytoplasmy protivníka. Zbraní je toxický protein ten byl pro větší efekt obarven červeně. Jeho kapičky jsou na snímcích dobře patrné i jejich dílo zkázy po jejich rozplynutí  zasažená buňka chřadne a umírá.  Vyškolení sériový mordýři se výsledkem nekochají, bezprostředně po předání zásilky s jedem, vyrážejí za svou další obětí.  I když video tentokrát nic nového do poznání T buněk nepřineslo, podívat se,  jak nová technika využívající konfokální mikroskop s rotujícím diskem zvládá 3D zobrazování v reálném čase, je také zajímavé.  Projekt financoval  Wellcome Trust.

Pracovní směna hrdlořezů z komanda T buněk



Literatura
Ritter, AT et al. Actin depletion initiates events leading to granule secretion at the immunological synapse. Immunity; 19 May 2015.