Brutální severokorejský režim minulý týden odpálil balistickou střelu z ponořené ponorky. Nedoletěla daleko, ale alespoň vylétla z vody. Vojenské komentátory to docela šokovalo. Jak už u severokorejců bývá zvykem, rozhodně nešlo o žádnou technologickou novinku. Raketa byla kopií starého sovětského modelu, s doletem 2 400 kilometrů, který by mohl nést tři jaderné hlavice. Severní Korea už sice v minulých letech uskutečnila nějaké pokusné jaderné exploze, není ale jasné, jestli už severokorejci dokázali zmenšit jaderné nálože na velikost požadovanou pro balistické rakety. Kim Čong-un ale každopádně vyrábí uran a plutonium ve kvalitě potřebné ke konstrukci zbraní.
Severní Korea je šílená středověká despocie s dědičným vládcem a obludnými veřejnými popravami. Jako malá a ekonomicky bezvýznamná země ale naštěstí nepředstavuje zásadní riziko pro celou planetu. Nicméně, severokorejský raketový test se příznačně odehrál během zasedání 190 zemí, které od roku 1968 podepsaly Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (NPT, Treaty on the Non-Proliferation of Nuclear Weapons). Tyto země se sešly opět po pěti letech v New Yorku a situace se prý rozhodně nezlepšila. Severokorejský odpal z ponorky je podle mnohých jenom špičkou jaderného ledovce. Za pár dní, 22. května, by země Smlouvy o nešíření jaderných zbraní měly vydat společné prohlášení o dalším postupu, podle dosavadních náznaků to ale vůbec nebude jednoduché.
Mírně pozitivním momentem se stal opatrný souhlas Iránu s kontrolami, které mají ověřovat, že opravdu nevyvíjí jaderné zbraně – i když je samozřejmě otázkou, nakolik takové kontroly budou účinné. Potíž je v tom, že Smlouva o nešíření jaderných zbraní kriticky závisí na něčem jiném, totiž na odzbrojování. Původní pětice států, které v roce 1968 vlastnily jaderné zbraně – USA, Velká Británie, Francie, Rusko a Čína, by totiž měly odzbrojit jaderné arzenály a ostatní země na oplátku souhlasily, že zůstanou bezjaderné. Jenže jaderné státy neodzbrojily a jejich ochota v tomto směru poslední roky povážlivě klesá. Optimismus z minulého jednání států Smlouvy v roce 2010 tak přišel vniveč. USA a Rusko v roli majitele jaderného arzenálu Sovětského svazu sice snížily počet aktivně nasazených jaderných hlavic z celkového součtu 23 tisíc v roce 1989 na 3 500 v roce 2014, ale v posledních pěti letech se tento pokles nápadně zpomalil.
Navíc, všechny země, které v současnosti vlastní jaderné zbraně – kromě zmíněných pěti ještě Indie, Pákistán, Izrael a Severní Korea – podle všeho intenzivně investují do modernizace jaderné výzbroje. Samotné USA hodlají na tyto účely v příštím desetiletí utratit 350 miliard dolarů. Joe Cirincione z think tanku Ploughshares Fund, orientovaného proti zbraním hromadného ničení, tvrdí, že modernizace jaderných hlavice představuje značný problém. Podle něj budou nové hlavice přesnější a menší, což paradoxně zvyšuje pravděpodobnost jejich použití.
Čína, Indie a Pákistán podle Olivera Meiera z berlínského German Institute for International and Security Affairs zjevně rozpoutaly závody v jaderném zbrojení. Indie a Pákistán nejsou vázány Smlouvou o nešíření jaderných zbraní, protože ji nikdy nepodepsaly. Čína sice podepsala, ale očividně si z toho moc nedělá. Nedávno vyšlo najevo, že právě Čína nadále intenzivně pracuje na strategicky významné technologii MIRV (Multiple independently targetable reentry vehicle), která umožňuje hlavicím jedné rakety zasáhnout větší počet cílů.
Mezi zlověstné důsledky ochabnutí snah o jaderné odzbrojení patří přehodnocení plánů na odstranění 180 jaderných raket krátkého doletu, které jsou rozmístěné v Evropě a jejich větší zabezpečení proti chybnému odpálení. Riziko omylu se strašlivými důsledky je prý větší než dřív. Mnoho amerických i ruských jaderných střel je připraveno ke startu ve chvíli, kdy výzvědné satelity zachytí start jaderné rakety protivníka. Od té chvíle běží asi půlhodina času na rozhodnutí, jestli země, která by měla být cílem útoku, odpálí vlastní jaderný arzenál.
Lidem na rozhodujících postech leží na bedrech obrovská zodpovědnost a stres z nedostatku čas jim to zrovna moc neulehčuje. A to může vést k osudné chybě. Například Rusko v minulosti jednou málem odpovědělo na zcela nevinný start rakety se satelitem pro předpověď počasí. Minulý měsíc dva vysoce postavení generálové, jeden americký a jeden ruský, varovali svět, že loni na podzim přestal pracovat poslední použitelný výzvědný satelit Ruska. Výsměch není tak úplně na místě, protože Rusko prý tím pádem musí spoléhat na pozemní radary, které zkracují reakční čas k možnému nařízení či odvolání jaderného úderu na 10 až 15 minut.
Rusko se snaží vypustit nové výzvědné satelity, ale jeho kosmické technologie jsou očividně v rozkladu a start satelitů, původně plánovaný na letošní červenec, se stále odkládá. I když se ale ruské satelity nakonec dostanou na oběžnou dráhu, v době vyhrocené mezinárodní situace, kdy leader bývalé velmoci opakovaně vyhrožuje použitím jaderných zbraní, protože je celý svět na jejich zakomplexovanou zemi ošklivý, tak nebude moc daleko ke katastrofě. Může dojít k fatálnímu selhání přístrojů, lidské chybě anebo třeba k úspěšnému kybernetickému útoku a najedou se objeví falešný signál s velice apokalyptickými následky.
Kvůli zadrhnutému odzbrojování stávajících jaderných arzenálů se navíc řada zemí světa může rozhodnout, že není v jejich zájmu stát stranou a vyzbrojí se jadernými zbraněmi. Všichni teď mají před očima osud nešťastné Ukrajiny, která se po zhroucení sovětského impéria společně s Běloruskem a Kazachstánem dobrovolně vzdala jaderných zbraní a teď čelí hybridní válce s Ruskem. Je přitom velmi pravděpodobné, že na Ukrajinu s jadernými zbraněmi by si Rusko nechalo zajít chuť.
Review Conference of Parties to Treaty on Non-Proliferation of Nuclear Weapons: Opening Statement.
Kerry addresses Nuclear Nonproliferation Treaty Review Conference At UN
Literatura
NewScientist 13. 5. 2015, Wikipedia (Treaty on the Non-Proliferation of Nuclear Weapons).
Způsobí lokální jaderná válka konec civilizace?
Autor: Stanislav Mihulka (15.12.2013)
Diskuze:
