Nový výzkum prvního českého ptakoještěra
Alexander Averianov ze Zoologického institutu Ruské akademie věd v Petrohradě s Borisem Ekrtem z Národního muzea v Praze se rozhodli opětovně prostudovat prvního českého ptakoještěra kretornise (druh Cretornis hlavaci). Nové podrobnosti přináší prestižní časopis Cretaceous Research.
Vraťme se však k tomu podstatnému, a tedy samotnému ptakoještěrovi. Fosilní materiál druhu Cretornis hlavaci se skládá z nekompletního levého křídla a zahrnuje celou pažní kost, část kosti loketní a nekompletní kost záprstí s prvním a druhým prstním článkem čtvrtého, prodlouženého prstu, k němuž byla za života zvířete připevněna letová membrána. Zkameněliny byly objeveny u Zářecké Lhoty nedaleko Chocně, v svrchnokřídových (turonských), přibližně 92 milionů let starých vrstvách jizerského souvrství. Jedinec, kterému materiál patřil, byl poměrně malý. Jeho rozpětí křídel dosahovalo 1,5–1,6 m. Jak už bylo naznačeno v samotném úvodu, analýza příbuzenských vztahů, kterou autoři studie provedli, naznačuje, že se jedná o zástupce rozsáhlého kladu Azhdarchoidea. V rámci této skupiny je pak dle autorů součástí kladu Neoazhdarchia, který zahrnuje několik významných linií, jež se charakterizují především zvláštními tvary lebek (zejména Dsungaripteridae a Thalassodromidae) či nadprůměrnými rozměry (zejména Arambourgiania, Hatzegopteryx a Quetzalcoatlus v rámci Azhdarchidae). Ač analýza sugeruje, že Cretornis může být blízce spřízněn s kladem Azhdarchidae, Averianov s Ekrtem zůstali vůči jejím výsledkům zcela logicky a správně skeptičtí. Materiál je totiž jednak velmi nekompletní a jednak součástí analýzy nebyla celá řada potenciálně důležitých pterosaurů. Na druhou stranu je poněkud škoda, že si autoři výzkumu nedali tu práci a nepřidali do datového souboru pro fylogenetickou analýzu větší množství druhů, díky nimž by mohli otestovat, zda jsou některé další závěry, odvozené z následného srovnávání, správné. Jako příklad lze zmínit severoamerický druh Montanazhdarcho minor, se kterým Averianov a Ekrt kretornise poměrně detailně srovnávají. Jak je navíc uvedeno v článku, Averianov materiál montanaždarcha viděl osobně, takže by byl schopný jeho znaky bez problémů do analýzy začlenit. Tento nedostatek ovšem nikterak významně nesnižuje kvalitu článku. Mnohem důležitější je skutečnost, že nyní máme k dispozici dobré snímky a důkladné anatomické zpracování kretornise. Díky tomu bude možné data získaná z materiálu našeho pterosaura studovat z dalších úhlů pohledu (třeba právě toho fylogenetického).
Jak výsledky nového výzkumu hezky ukazují, i z poměrně nekompletního fosilního materiálu je možné získat zajímavé a důležité informace. Česká paleontologie druhohorních obratlovců je tedy opět o něco bohatší a nezbývá než doufat, že podobné výzkumy povzbudí chuť k objevování dalších druhohorních obratlovců z pradávných dějin našeho území.
Psáno pro Wild Prehistory a osel.cz
Autor: Daniel Madzia
Datum: 25.03.2015 13:28
Související články:
Když se Rumunskem procházeli obří „čápi“
Autor: Vladimír Socha (26.01.2017)
Ptakoještěři žili v hejnech
Autor: Vladimír Socha (22.08.2014)
Jako skokani o tyči
Autor: Josef Pazdera (16.11.2010)
Diskuze: