Že si námahou spálíme spoustu kalorií, ví i malé dítě. To s tím hnědým tukem, že to máme společné s hlodavci, se ví už méně. I u nás s tím, jak se hýbáme, se mění tuková tkáň. Část buněk našich „bílých špeků“ se přeměňuje na hnědé adipocyty. Ty mastné kyseliny neskladují, ale rovnou je přeměňují na teplo. Není divu, že biologům a dietologům začalo vrtat hlavou, jak se tukové buňky dozví, že sval pracuje? Profesor Bruce Spiegelman z Harvard Medical School zjistil, že z membrány pracujících svalových buněk se „odštěpuje“ (prochází přes membránu) protein, který krevní systém dopraví až do tukové tkáně, kde způsobí přeměnu jednoho typu buněk v jiné. Objev způsobil u fyziologů šok. Sval se totiž tím pádem stal endokrinní žlázou produkující hormon a fungování tělesné schránky se zase o něco zkomplikovalo. Zároveň se ale přiblížil lákavý cíl - donutit tělo spalovat tuk bez námahy.
Něco na tom všem ale od samého začátku nehrálo. Evolučně. Zvířata, ani naši předkové, nemuseli bojovat se strašákem obezity, proč by měl existovat mechanismus usnadňující odbourávání tukových buněk? Vysvětlilo se to tím, že irisin je adaptací na nízké teploty. Když nám začne být zima, třeseme se jako ratlíci. Svaly tím nějaké teplo vyrobí, ale asi by to bylo málo a tak svalové buňky vyprodukují hormon, po němž bílý tuk zhnědne a připojí se jako další jednotka našeho vnitřního vytápění. Dál se nad tím moc nešpekulovalo a vzalo se to jako fakt. Teorii podpořil pokus s myškami. Když jim zvedli hladinu irisinu, snadněji se vypořádaly s vyšší dávkou glukózy a splnilo se i očekávané - jejich tělesná hmotnost ani při přežírání, tolik nahoru nešla. Tak dobrou zprávu pro masy obézních už dlouho nikdo nepřinesl a tak se novinka šířila jako lavina. Možnost přiživit svou popularitu zavětřili i vědci a pokusy se stanovováním hladin hormonu irisin se rozběhly v mnoha koutech světa. Vidina léku a obrovských zisků byla až příliš lákavá. Navíc nebyl důvod, proč by to u lidí mělo fungovat jinak než u myšek, když máme gen pro takový hormon také.
Kola se roztočila a existenci té skutečné lidské „bohyně“, která dříve bohům na Olympu dělala poslíčka, potvrzovaly další a další výzkumné týmy. Tu a tam se vyskytli kverulanti, ale nešli s proudem a jejich hlas převálcovala masa pracovišť s „kladnými“ výsledky, které vydavatelé periodik rádi tiskli, čtenáři rádi četli, instituce se měly čím chlubit a i daňový poplatník byl spokojen, že se věci hýbou kupředu. Na pomoc přispěchali i výrobci a záhy byla na trhu celá škála setů, jimiž se výsledky daly získat rychle a nepromeškat tak vlnu popularity. Většina laboratoří ke stanovení lidského hormonu využívala test zvaný ELISA, jehož základem jsou protilátky namířené proti jeho molekule.
Tím, koho teď nebude mít hodně lidí rádo, je Harold P. Erickson, biochemik na Duke University School of Medicine. On to byl, kdo inicioval spojení s norskými kolegy z Christian Devon a Vincenzem Gerberem ve Švýcarsku a jejich kolegy v Dummerstorfu. Společně pomocí mnohem pracnější a přesnější techniky detekce hormonu (zvané Western-blot), se jim podařilo dát dohromady přesvědčivé důkazy, že výsledky nejméně 170 publikovaných prací jsou „na vodě“. Jednoduše proto, že používaná ELISA, detekuje i nefunkční molekuly proteinu. Stovkám publikací tak přivodili Nerudovskou otázku: „kam s nimi?“ Samozřejmě, že postižené husy již kejhají. Až jich je člověku líto, jak se snaží zamlžit fakta, proč třeba výsledky ELISA testů od dvou výrobců nevykazují u stejné sady vzorků žádnou korelaci...
Ericsonův tým znesvětil výsledky tolika mocných (včetně výrobců testů), že bylo jasné, že si musel dát velký pozor. Naštěstí neprůstřelnost své argumentace mohl ozdobit třešničkou. Týká se ošemetnosti víry v to, že ten náš irisin se musí chovat stejně, jako ten myší. V tom jsme doslova skočili na špek.
Ano, máme sice gen pro irisin, tak jako myši, ale má to háček. Geny totiž mají něco, čemu se říká startovací kodon. A lidská verze genu odpovědného za tvorbu irisinu (FNDC5) je právě v tomto místě zatížena mutací. Spouštěcí mechanismus naší řídící jednotky, má místo normálního pořadí nukleotidů ATG, sekvenci ATA. Titěrná banalita nám gen prakticky znefunkčnila. Ve srovnání s jinými druhy, naše svaly produkují méně než jedno procento irisinu. Z pohledu myší, ovcí i oslů, jsme postižení mutanti. Když vědci v laboratoři cíleně nějakému organismu vložením právě takové nefunkční sekvence nějaký gen vyřazují z činnosti, říkají tomu příznačně genový knock-out. A právě to nám provedla evoluce.
Protivníci na něž se aféra valí, se snaží namítat, že i stonásobně menší množství by také ještě mohlo mít fyziologický význam. I když to je málo pravděpodobné, v rámci objektivity se to musí připusit. Stejně jim to ale není nic platné. Tak malé množství hormonu totiž bylo pod detekčním limitem použitých protilátek použitých v jejich ELISA testech.
Závěr
Honili jsme se za přeludem
Literatura
Irisin - a myth rather than an exercise-inducible myokine. Elke Albrecht, Frode Norheim, Bernd Thiede, Torgeir Holen, Tomoo Ohashi, Lisa Schering, Sindre Lee, Julia Brenmoehl, Selina Thomas, Christina A. Drevon, Harold P. Erickson, and Steffen Maak. Scientific Reports, March 9, 2015. DOI: 10.1038/srep08889
Nature 481, 463–468, 2012
Prohřešky maminek zadělají synům na neplodnost
Autor: Josef Pazdera (17.06.2024)
Zázračné léky na diabetes, obezitu i Parkinsona současně?
Autor: Dagmar Gregorová (19.02.2024)
Co a kdy rozhoduje o našem tloustnutí?
Autor: Josef Pazdera (19.08.2022)
Na důsledky obezity chlad nebo maresin
Autor: Dagmar Gregorová (05.07.2022)
Wegovy – nový lék na obezitu snižuje hmotnost o 15 %
Autor: Josef Pazdera (07.06.2021)
Diskuze:
Protilátky
Dalibor Štys,2015-03-21 07:32:49
Moje zkušenost s Western bloty byla taková, že protilátky většinou na gelu detegují ještě řadu jiných proteinů. Byl to, mimochodem, jeden z důvodů proč jsem přestal dělat biochemii. Základem detekce pomocí Western blottingu je hluboká víra experimentátora že našel co chtěl.
Jinak o experimentování v biologii píšu zde http://arxiv.org/abs/1502.02419 kde tvrdím, že často můžeme tvrzením o nezopakovatelnosti potopit skutečný objev. Protože špatně chápeme co vlastně biologické systémy jsou, jak je měřit a, především, jak o tom všem vést protokoly.
Musí se ale dělat biologie a biochemie (včetně molekulární biologie) jen jako její součást. Jinak se nadšený jedinec snadno stane obětí vlastního nadšení. "The first principle is not to fool yourself. ... And you are the easiest person to fool" Napsal už dávno Richard Feynmann
Roman Sobotka,2015-03-14 15:36:18
Jak rika vyse Pepa Pazdera, kvalitu protilatky nelze prilis exaktne urcit. To neni nejaka soucastka. Co funguje dobre v jedne laboratori, v druhe muze byt dost bida. Pomalu kazda laborka ma vlastni protokol na western blot, jinak pripravuje vzorky atd. Firmy si delaji vlastni testy (vysledek je vetsinou soucasti katalogu) a nevidim duvod, proc by se snazily prodat neco, co se evidentne nepovedlo. Na trhu je velka konkurence, to by se stezi vyplatilo.
Roman Sobotka
Petr Jíčínský,2015-03-12 23:55:10
Nemáte pravdu. Jasně vyplývá, že dvě různé firmy detekovaly naprosto něco jiného. Tudíž jako standard bylo použito něco, co nemělo se standardem nic společného. Vždy byl náhodný poměr mezi aktivní/nefunkční formou, což jasně odhalí jiná šarže.
Nebo si snad myslíte, že firma netestovala konkurenci a ušlo jí, že jsou výsledky úplně mimo?
V normálním světě bez farmaceutických zločinců by už firma byla v likvidaci.
Roman Sobotka,2015-03-13 09:36:19
Ja vam nebudu brat vasi viru, ze farmaceuticke firmy jsou spolcenim zlocincu, na to si sve argumenty na youtube a spol najdete. Ale zjevne netusite, jak na trhu s protilatkama funguje. Je velke mnozstvi firem, kazda vyrabi stovky az tisice protilatek (radu z nich ve forme ELISA testu) a predstava, ze by je polozil jeden problematicky test zni absurdne. Protilatky se vetsinou generuji ve zvireti (kralik, ovce..) proti cistemu proteinu, nebo jeho fragmentu. Potom se overi ze vysledna protilatka dava slusny signal proti proteinu, overi se signal na tkani z
ruznych zvirat (mys, clovek..), prida se do katalogu a prodava. Hadam, ze ruznych protilatek proti irisinu budou na trhu desitky a producenty bych nazval spise biotech firmy, nez farmaceuticke. Rekl bych, ze cilite mimo.
V bezne vedecke praxi si casto musite otestovat protilatky od ruznych vyrobcu a vybrat, co funguje nejlepe. Nektere jsou spatne, tak je nekupujete.
Roman Sobotka
Petr Jíčínský,2015-03-14 01:56:59
Pane Sobotko, důrazně se ohrazuji proti narážce o youtube. O podvodech farmaceutických firem otevřeně hovoří přímo jejich účastníci, od lékařů (Boldacre) po ředitele těchto firem (Virapen).
A k zamyšlení: proč farmakologický boj proti obezitě generuje stále více obézních na lécích? Proč Tamiflu takřka neovlivňuje průběh chřipky a na jeho prodeji (a následné likvidaci zásob) se vydělaly miliardy s následným doporučením neužívat ho?
Vaše věta "Nektere jsou spatne, tak je nekupujete." říká přesně to, co jsem napsal, takže opravdu nevím, kde je problém. Pokud je něco špatné, tak je to špatné a má to svůj důvod. Firma, která to prodává pouze doufá, že prodá zmetek. Analogií je, že koupíte elektronickou součástku, která spíná mimo svou specifikaci a tím znefunkční obvod. Ano, farma (nebo biotech) firmu to nepoloží zejména proto, že tyhle firmy vydělávají světově více, než vojenský průmysl.
Podotek o vině a nevině
Josef Pazdera,2015-03-14 14:23:02
Pokusím se ospravedlnit postoj pana Sobotky. Ví o čem mluví, firmy vyrábějící protilátky skutečně nemají k dispozici nějaký standard (metr) k němuž by své produkty měly, nebo musely porovnávat. Přirovnání k elektronické součástce, která spíná mimo svou specifikaci a tím znefunkční obvod, není šťastné. Firmy, prodávající protilátky nemusely ani vědět, že prodávají zmetek. To slovo tu ale není na místě. Jednoduše proto, že mnoho jich nemusí být špatných a určitě se budou prodávat dál. A ke spokojenosti vědců, kteří pracují s myšmi, kozami, ovcemi, králíky, skotem,... Nejspíš tu máme aféru, v níž se potvrdí, že Černého Petra drží výzkumníci. Ty mělo o hodně dříve trknout, proč se výsledky různých laboratoří tak liší, proč to jedněm v případě lidí vychází tak a jiným zase jinak. Snažit se pak z takových dat dělat za každou cenu závěry, bylo nezodpovědné. To byl čas, kdy bylo třeba se vrátit na začátek a začít znova s kitem od jiného výrobce. Hodit to vše na triko výzkumníkům ale také není zcela férové. Jistou míru viny má dokonce i úřední šiml, který je škatulkuje podle počtu publikací. Kromě kariéristů, jsou ale i poctiví, jen musejí nějak uživit rodinu, a to je někdy nutí trochu zariskovat. Když nemají lepší výsledek, pustí se do světa to, co je. Pak to narůstá jako sněhová koule. Jakmile už jsou dvě, pak tři práce, které něco podporují.... svádí to ostatní k tomu, aby to brali jako prokázaný fakt a své „divné“ výsledky považovaly spíš za nějakou vlastní chybu. Takové lidské myšlení zkrátka je. Když se sejde smolných faktorů víc, je i ten malér větší a každý na něm má kus viny. V tomto případě ale tu největší mají na bedrech ukvapení výzkumníci. Oni měli víc číst a i ty kritické články od svých kolegů z branže. Byly totiž veřejně přístupné.
Možná na tom nesu část viny i já, že se mi nepodařilo napsat vše tak, aby to bylo z článku zřejmější.
trošku popletený závěr
Petros Pd,2015-03-12 18:46:33
Když se něco pokazí tak to přece není evouce ale její pravý opak. Když mi v autě přestanou fungovat stěrače, potom světla,centrál, posilovač řízení,tachometr i když auto stále jezdí rozhodně se nejedná o vývoj nového typu auta....
Matyáš Patlevič,2015-03-12 19:42:11
To co chápeme jako biologickou evoluci se nemusí projevovat jen jako "pokrok", navíc to, co se nám zdá jako pokrok ve skutečnosti pokrokem vůbec být nemusí. Evoluce jsou v podstatě jakékoliv dědičné změny organismů. Pokud bych se měl uchýlit k vaší metafoře - automobilka může zdánivým zhoršením špičkového modelu vytvořit model vhodný k jinému účelu (napadá mě například zmenšení vozu a výkonu motoru pro městský provoz, nebo celkovým snížením ceny cílení na jinou skupinu zákazníků), tedy dochází k zhoršení některých parametrů, přesto je vůz vhodnější do daného prostředí.
Mirda veleminsky,2015-03-12 09:02:02
Zase jednou oslovsky hloupy clanek na podporu evoluce. Jeste tu zacnete s revoluci a budu sem chodit jako kdysi do Dikobrazu.
Komedie
Petr Jíčínský,2015-03-12 00:19:28
Bez ohledu na hysterii kolem irisinu je tu jeden velice vážný problém. Jsou to firmy, které prodávaly drahé testy přičemž si musely být vědomy nesmyslností výsledků. K testu potřebujete standard a jasně vyplývá, že dvě různé šarže musely dávat nesmyslné výsledky, a muselo se to vědět. Smutné je, že dnes už se tyhle firmy ničeho obávat nemusejí, protože dnes není nikdo za nic zodpovědný.
ad standard
Roman Sobotka,2015-03-12 09:35:38
Nemate pravdu. To ze ta dana protilatka ma nespecifickou reaktivitu k nefukcni verzi irisinu
se prave z reakce proti cistemu proteinu (standardu) nedozvite. A to ani pomoci Western blotu, bude
fungovat perfektne. Jako negativni kontrola by v tomto pripade mela slouzit tkan, kde uplne chyby _funkcni _
protein. Tady je zadrhel, protoze to vubec neni snadne docilit. Nejde jen o to udelat Western blot, musite
vedet, ze ziskany signal je napr. uz castecne degradovany protein. Vina pada na hlavu vedcu
a recenzentu, vytroubili do sveta neco, co nebylo dobre overene.. Firmy dodaly na trh ELISA test, o ktery byl
obrovsky zajem. Tezko vedely vic, nez experti na dany problem.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
