Vyklizení bazénu s vyhořelým palivem čtvrtého bloku

Vrcholem práce v samotné elektrárně bylo vyklizení bazénu s vyhořelým palivem u čtvrtého bloku. Poslední použité palivové soubory byly odvezeny 5. listopadu 2014, včetně tří mechanicky poškozených. Pak nastalo menší zdržení. Ve společném bazénu totiž nebylo prázdné místo. Předpokládalo se, že nejstarší uložené palivové soubory budou převezeny do suchého úložiště. Ovšem testy kontejnerů, které se pro jejich uložení tam připravovaly, se zdržely. Proto bylo rozhodnuto, že se nepoužité palivové soubory ze čtvrtého bloku převezou do bazénu šestého bloku. To se do Vánoc povedlo a bazén čtvrtého bloku se tak úplně vyprázdnil. Čtvrtý blok je tak nyní bez paliva a už neohrožuje své okolí. Lze jej tak postupně zlikvidovat, i když s tím není potřeba spěchat.


Při vyvážení paliva z třetího a druhého bloku se naráží na daleko složitější situaci se zamořením budov reaktorů. V současné době se jedná hlavně o situaci na třetím bloku. Aby tam mohli pracovat lidé, je potřeba dostat efektivní dávkový příkon pod 1 mSv za hodinu. Ovšem i po intenzivní dekontaminaci je na horním patře s bazénem třetího bloku v některých místech hodnota dávkového příkonu 60 mSv za hodinu a v řadě dalších okolo 10 mSv za hodinu. Pracuje se tak na instalaci dalších stínících vrstev a provedení řady nových opatření. Původně se plánovalo začít s vyvážením tohoto bazénu v dubnu 2015, ale s největší pravděpodobností dojde ke zdržení. U druhého bloku se pak plán opatření potřebných k jeho vyvezení teprve během následujících dvou let vypracuje.

U prvního bloku se do provizorního krytu, který se nad ním postavil v prvním roce po havárii, prorazily otvory. Těmi se provedl postřik zničené původní horní části budovy fixačními polymery, které mají zabránit uvolňování radioaktivního prachu po odstranění provizorního krytu. Koncem minulého roku se dva ze šesti horních panelů odstranily a zjišťovalo se, jak to ovlivní radiační situaci v okolí. Zároveň se pečlivě prozkoumal stav trosek bývalé horní části budovy tohoto bloku. Oba panely se pak vrátily na původní místo. Předpokládá se, že v březnu 2015 se odstraní celý provizorní kryt, odstraní se velkými jeřáby trosky, postaví se nová horní část a instalují potřebné jeřáby a zavážecí stroj. Do roku 2019 by se mělo začít s vyklizením palivových článků z bazénu tohoto bloku.

Pohled do nitra reaktorů pomocí kosmických mionů
Zatím pořád málo se toho ví o stavu zničených aktivních zón reaktorů prvních tří bloků Fukušimy I. Pořád je otázkou, do jaké míry se roztavily a kolik roztaveného paliva skapalo na dno tlakové nádoby. Není dokonce vyloučeno, že část paliva se protavila spodní částí reaktorové nádoby a dostala se na betonové dno kontejnmentu. Evidence přítomnosti ztuhlé taveniny se zatím nepodařilo prokázat v žádném z bloků. Naopak, přístroj pro měření aktivity, který se podařilo prostrčit do vnitřních prostor primárního kontejnmentu prvního bloku, naměřil nejvyšší aktivitu ve výšce, kde je umístěna spodní část tlakové nádoby reaktoru. Aktivita pak rychle klesala při tom, když se přístroj pohyboval dolů a vzdaloval od dna tlakové nádoby. Nejnižší pak byla v blízkosti hladiny vody na dně kontejnmentu. To by mohlo naznačovat, že dominantní část roztaveného paliva zůstala v tlakové nádobě.
Už v minulém přehledu se psalo o velice zajímavé možností, jak se podívat do nitra kontejnmentu i tlakové nádoby pomocí tomografie s využitím mionů zrozených v interakci kosmického záření. Ty interagují s materiálem relativně slabě a dostanou se i velmi tlustými vrstvami materiálu. Používají se například pro kalibraci detektorů na urychlovači LHC, které jsou více než 50 m pod povrchem.

A právě tato vlastnost mionů se dá použít ke zkoumání aktivní zóny reaktoru, která se nachází pod tlustými vrstvami betonu a dalších materiálů. Využívá se toho, že elektromagnetická interakce mionů je mnohem vyšší pro těžká jádra než pro lehká a navíc se intenzivnějším jejich rozptylem a absorpcí projeví i místa s vysokou hustotou. Pokud budeme detekovat kosmické miony procházející budovou reaktoru a kontejnmentem, projeví se oblast s uranem, který je tím nejtěžším jádrem a jeho hustota je velmi vysoká, intenzivnějším vlivem na tok mionů z daného směru. Pokud se na miony z kosmického záření procházející reaktorem budeme dívat z více směrů, dostaneme analýzou snímků tomografii příslušných konstrukcí a jejich třírozměrný obrázek.



A přesně toto se připravuje v havarované elektrárně Fukušima I. Konkrétní metodu a způsob provedení navrhli vědci z laboratoře KEK, která je jedním z nejznámějších pracovišť částicové fyziky v Japonsku. Známá je právě studiem mezonů a také třeba hyperjader nebo exotických kvarkových systémů. Metoda se testovala i na jiných reaktorech. Již dříve se také kosmické miony využívaly například při průzkumu vnitřních prostor v pyramidách v Egyptě i v Jižní Americe.

V únoru se instalovaly dva systémy pro detekci mionů u prvního bloku. První 9. února na severní straně reaktorové budovy a poté i druhý na západní straně. V druhé polovině února tak mohly být zahájeny testy soustavy. Během března se předpokládá intenzivní měření a na konci tohoto měsíce by mohly být známy první výsledky.


Druhá odlišná soustava by se měla instalovat v březnu u druhého bloku. Samotné měření by v případě druhého bloku mělo proběhnout v květnu. Prozkoumají se tak vnitřní prostory i tohoto bloku. Citlivost a rozlišovací schopnost metody je omezená. Těžko půjde zjistit palivo rozptýlené na dně kontejnmentu. Spolehlivě by však měl jít určit stav aktivní zóny. Pokud je jen slabě poškozená, mělo by ji být vidět spolehlivě. A z toho, kolik ji chybí, bude možné odhadnout stupeň jejích poškození. Již v létě by tak mohla být daleko konkrétnější představa o stavu jaderného paliva ve zničených reaktorech, což je nezbytný předpoklad pro začátek jejich likvidace.

Podrobnější zkoumání situace přímo uvnitř kontejnmentu by měly umožnit nové roboty vyvinuté společně výzkumným ústavem IRID (International Research Institute for Nuclear Decommissioning) a firmou Hitachi-GE Nuclear Energy. Nový typ dokáže měnit tvar a protáhne se velice komplikovanými, členitými a špatně dostupnými prostorami. Při testech se robot protáhl i trubkami s průměrem jen 10 cm. Dokáže se ohnout až do úhlu 90 stupňů. Skládá se ze tří částí a dokáže z nich vytvořit až písmeno U. Výšku má 9 cm, délku může měnit od 25 cm do 64 cm a šířku mezi 6,5 cm a 27 cm. Váží 7,5 kg a řízen je pomocí kabelu s délkou do 40 m. V příštích měsících by měl robot začít pracovat v elektrárně Fukušima I.


Problémy s radioaktivní vodou přetrvávají
Největší výzvou je v současné době stále situace s radioaktivní vodou. Té bylo k 15. lednu nashromážděno ve zhruba 1000 nádrží okolo 280 000 tun. Už jsme psali o tom, že nárůst množství této vody je nyní způsoben hlavně přítokem podzemní vody do silně kontaminovaných prostor. Její množství bylo zhruba 400 tun denně. Jedním z opatření, které má tento problém vyřešit je odčerpávání podzemní vody nad areálem a pokud se při kontrole ukáže, že odpovídá hygienickým limitům, její vypouštění do moře. Už v minulém přehledu se psalo, že systém vrtů umožňuje intenzivní čerpání nad areálem. Výsledek není tak dobrý, jak se předpokládalo. Množství vody přitékající do okolí zničených bloků se snížilo jen o čtvrtinu a pořád ještě přesahuje 300 tun denně.

Podzemní voda se čerpá i ve spodní části areálu elektrárny. Tato voda se filtruje a zbavuje cesia i dalších radioaktivních látek. Zatím se skladuje v nádržích, dokud se nevyčistí natolik, aby splnila hygienické limity. Povolit její vypouštění do moře po vyčištění musí také zástupci obyvatelstva z okolí a hlavně rybářů.


Dalším opatřením je vybudování ledové stěny okolo silně kontaminovaných prostor zničených bloků. Tu vytvoří systém potrubí, ve kterém je kapalina pod bodem mrazu (jde o slanou vodu s teplotou -30⁰C. Ta zmrazí zeminu okolo a vytvoří ledovou stěnu, která zabrání přitékání spodní vody do silně kontaminovaných oblastí. Tato metoda se využívá třeba při stavbě tunelů, kdy je třeba také zastavit průtok podzemní vody do nějaké oblasti. Rozdíl je však v rozsahu. Zde je potřeba vytvořit stěnu o celkové délce 1,5 km. Zařízení by tak mělo tvořit 1 571 svislých trubek v pravidelných vzdálenostech. Že nepůjde o jednoduchou záležitost, ukazuje i realizace v menších měřítcích, která se snažila zamezit průtoku spodní vody do některých podzemních kanálů a prostor. Tam bylo potřeba nakonec přistoupit k posílení opatření pomocí speciálního cementového těsnění. V poslední době se zabetonovávaly tunely pro kabely u druhého a třetího bloku, které by mohly být zdrojem kontaminace podzemní vody. Silně radioaktivní voda jimi mohla z reaktorových budov pronikat ven. Znečištění se nedávno projevilo zvýšením aktivity cesia a stroncia ve vrtech čerpaných ve směru od reaktorů k moři. Práce na budování stěny se tak zdržují a původní termíny jejího dokončení se splnit nepodaří.


Stále se nepodařilo vyřešit situaci s dekontaminací velkých objemů radioaktivní vody. Problém není s odstraňováním radioaktivního cesia, to se už dlouhodobě daří. Úzkým místem jsou kapacity pro odstraňování dalších radionuklidů, hlavně stroncia. K tomu slouží zařízení ALPS, které by mělo odstranit všechny radionuklidy, kromě tritia. Ovšem, jak bylo popisováno v řadě předchozích částí cyklu, u tohoto zařízení velmi dlouho trvalo, než se dostalo přes zkušební fázi k normálnímu provozu. I ten však není úplně plynulý. Hlavní je však posílení kapacit, které by umožnilo začít výrazněji snižovat množství kontaminované vody v nádržích v areálu. Již v minulém článku cyklu se psalo o nových zařízeních ALPS, které by postupně měly zvýšit kapacitu čištění na 2000 tun vody denně. V posledních měsících minulého roku byly navíc spuštěny dvě mobilní zařízení jiného typu, která se zaměřují hlavně na odstraňování stroncia. Jejich kapacita by měla stačit k vyčištění 500 až 900 tun vody denně. První z nich během zkušebního provozu v říjnu vyčistila 11 000 tun vody a efektivita odstranění stroncia 90 byla 99,95 %. Původně se předpokládalo, že se podaří vyčistit veškerou radioaktivní vodu do konce března. Ovšem nyní je jasné, že se do té doby nedosáhne ani snadnějšího cíle, odstranění veškerého stroncia. Předpokládá se tak, že v polovině března se stanoví nový rozvrh.


Po odstranění radionuklidů do takové míry, že voda bude splňovat hygienické limity, bude možné ji vypouštět do oceánu. Nutnost takového opatření pro vyřešení problémů s narůstajícím množstvím skladované vody zdůraznila i delegace odborníků z Mezinárodní atomové agentury, která Fukušimu I navštívila v únoru. Pro toto řešení je však třeba získat svolení místních komunit a hlavně rybářů. A to je velký problém. K jeho řešení nepřispívají ani případy úniků radioaktivní vody, které se na začátku roku 2015 udály. U posledního došlo k tomu, že se dešťová voda, která se kontaminovala na střeše a v oblasti druhého reaktoru, dostala odvodňovacími kanály do oceánu mimo chráněnou zátoku přístavu. Na takové události jsou rybáři velice citliví. Aby se v budoucnu podobným událostem zabránilo, bude částečně přebudována síť odvodňovacích kanálů v areálu. Podobné případy nemají významnější ekologické dopady, velký problém však je z hlediska psychologického a na rekonstrukci okolních oblastí. Zatím tak nejsou rybáři ochotni dovolit vypouštění vody po vyčištění, i když bude splňovat všechny hygienické limity.


V polovině ledna došlo ke dvěma smrtelným nehodám. Na elektrárně Fukušima I spadl padesátiletý dělník ze střechy nádrže na vodu a na elektrárně Fukušima II zemřel čtyřicetiletý pracovník po zranění, které mu na hlavě způsobil těžký předmět, se kterým manipuloval. Na jedné straně bylo potřeba znovu posoudit dodržování bezpečnosti práce, na druhé však k takovým nehodám dochází i na jiných pracovištích.

Ke zlepšení pracovních podmínek nyní přispívá, že v některých částech areálu elektrárny se už nemusí využívat celoobličejové masky, ale lehčí typy. Je to v místech, kde se nevyskytuje silně kontaminovaná voda a dekontaminace výrazně zlepšila radiační situaci a došlo k odstranění zamořeného prachu.

Pokrok v rekonstrukci zasažených území Největším průlomem, který se na přelomu let 2014 a 2015 podařil, bylo otevření dvou silnic, které vedou přes zakázanou zónu v blízkosti elektrárny a spojují jižní části se severními, pro veřejnou dopravu. První je národní silnice číslo 6. Jak už se psalo v minulém přehledu, je její 14 km dlouhý úsek z města Tomioka do města Namie přes zakázanou zónu otevřen od září 2014 pro všechna dvoustopá vozidla. V zakázané zóně by řidiči neměli zastavovat a opouštět vozidlo. Prvního března 2015 se otevřel 18,4 km dlouhý úsek dálnice džóban [Joban expressway] o délce 14,3 km, který spojil stejná města. Tato dálnice vede paralelně se silnicí číslo 6 a v zakázané zóně se přibližuje až na 6 km k elektrárně. Nový úsek navázal na části otevřené na sever od zakázané zóny v prosinci 2014 mezi městy Namie a Minamisoma (18,4 km) a městy Soma v prefektuře Fukušima a Jamamoto [Yamamoto] v prefektuře Mijagi [Miyagi]. Tyto úseky dálnice džóban, jejímž úkolem je propojit podél pacifického pobřeží Tokio se Sendai, měly být otevřeny už v roce 2011, ale kvůli cunami a havárii ve Fukušimě I se vše zdrželo. Nyní má dálnice délku 300 km.

Dalším krokem, který výrazně podpoří průběh rekonstrukce, je otevření pravidelné autobusové veřejné dopravy v evakuované zóně. Společnost East Japan Railway Company zahájila provoz linky přes evakuovanou zónu. Autobus zatím jezdí dvakrát denně a trasa dlouhá 46 km propojuje železniční stanici Haranomači [Haranomachi] ve městě Minamisoma s železniční stanicí Tacuna [Tatsuna] ve městě Naraha. Kromě cesty lidí, kteří pracují na dekontaminaci a rekonstrukci evakuované zóny, je umožněna cesta lidí z oblastí na sever od zakázaných oblastí do Tokia. Přes stále nejsilněji kontaminované oblasti jede autobus bez zastávky. Autobus nahrazuje železnici džóban, která je zatím zprovozněne ze severu právě až do stanice Haranomači v Minamisoma a na jihu do stanice Tacuna v Naraze. Podle provozovatele při zkušebních cestách byla obdržená dávka mezi 0,1 až 1 mikrosievertem během jedné cesty.

V předchozích částech cyklu se psalo o úplném zrušení všech omezení u prvního z jedenácti samosprávných celků v evakuované zóně. Šlo o část města Tamura. V květnu jej následovala vesnice Kawauči [Kawauči]. Zde se úplně zrušila všechna omezení na většině území ležícího v původně zakázané zóně. Jen malá část, která byla v druhé silněji kontaminované kategorii se přesunula do první kategorie, která se na úplné zrušení všech omezení připravuje a ještě zde není možný trvalý návrat. V této vesnici se postavila také mobilní spalovna radioaktivního odpadu. Ta umožní dramaticky snížit jeho objem. Filtry, které využívá, dokáží zachytit všechny nebezpečné radionuklidy. V plném provozu, který byl zahájen v lednu, spálí denně 7 tun odpadu. Po likvidaci 1700 tun odpadu, který se v Kawauči nachází, se spalovna demontuje a přemístí do jiného místa, kde bude potřeba. Odpad z ní bude přemístěn do přechodných úložišť, kterým se budeme věnovat v příštích odstavcích. Představitelé vesnice doufají, že likvidace radioaktivního odpadu přispěje k rychlejšímu návratu obyvatel.

V prosinci se také zrušila veškerá omezení u posledních silně kontaminovaných míst mimo zakázanou a dodatečně evakuovanou zónu. Jednalo se o 152 obytných domů ve městě Minamisoma. I sem se tak obyvatelé mohou natrvalo vrátit. Celkově se povinně evakuovalo okolo 90 000 obyvatel, další opustili své domovy dobrovolně z obav před radiací. Celkově tak odešlo něco přes 164 000 obyvatel. V současnosti se stále ještě natrvalo nevrátilo do svých původních domovů okolo 118 000 obyvatel.

Pro zahájení intenzivní dekontaminace silně zasažených oblastí je nutné postavit přechodná úložiště radioaktivního odpadu, který se při ní nashromáždí. Ta by se měla vybudovat ve dvou nejsilněji zasažených samosprávných celcích Okuma a Futaba. Fungovat by měla třicet let, než se vybudují trvalejší úložiště. Postupně by se do nich měl převézt odpad nashromážděný i při dosavadní dekontaminaci. Ten je zatím shromážděn na 1037 místech v 53 z 59 samosprávných celků prefektury Fukušima. Je jasné, že převoz se zdrží. Už v řadě částí našeho cyklu se rozebírala velice složité jednání ministra životního prostředí a představitelů měst Futaba a Okuma o těchto přechodných úložištích. Vláda pro úložiště vybrala pozemek o rozloze 16 km² rozkládající se na hranicích mezi zmíněnými samosprávnými celky. Nakonec se podařilo získat svolení představitelů těchto měst a koncem ledna 2015 začalo budování dvou přípravných ploch v technologických parcích. Každá má rozlohu 10 000 m² a pojme 10 000 m³ odpadu, který se zde připraví pro trvalejší uložení. První zařízení je 200 m a druhé 1 km od zničené elektrárny Fukušima I. Celkově by se v přechodném úložišti mělo nakonec shromáždit 2,2 milionů metrů krychlových odpadu. Převoz odpadu do prvních jeho částí by měl být zahájen 11. března 2015, v den výročí havárie. Předpokládá se, že bude trvat několik let, než se tam sveze všechen nashromážděný. Je třeba totiž zajistit to, aby transport tak velkého množství odpadu měl co nejmenší ekologické dopady na okolí.

První intenzivnější práce v silně zasažených samosprávných celcích sousedících s elektrárnou byly zahájeny v pobřežních oblastech města Futaba. Ta jsou méně kontaminována než ostatní a tak se tu přikročilo k odstraňování trosek po cunami. Předpokládá se, že se přitom nahromadí až 5 500 tun odpadu. Po odstranění následků cunami proběhne dekontaminace území a jeho rekonstrukce.

K rozvoji postižených oblastí je třeba i vytváření pracovních příležitostí. K tomu by měla přispět i stavba center pro moderní technologie. Jedním z nich je centrum pro vývoj nových robotů, kteří by se měly uplatnit i při likvidaci zničených reaktorů. To se začalo stavět ve městě Naraha zhruba 20 km od elektrárny Fukušima I. Plně v provozu by mělo být v roce 2017.


Velmi pozitivní zprávou je i návrat pěstování rýže. Velkým úspěchem je i to, že v roce 2014 se poprvé i přes velmi pečlivou kontrolu nenašel jediný případ, u kterého by kontaminace přesáhla velmi přísné hygienické limity. Také počet ryb, které mohou lovit rybáři v oblastech sousedících s Fukušimou, se rozšiřuje. I přes pečlivou kontrolu se nenašly v úlovcích případy, u kterých by kontaminace překračovala hygienické limity. V prefektuře Ibaraki, která z jihu sousedí s prefekturou Fukušima, se obnovil lov platýsů.

Koncem roku bylo obyvatelům povoleno dlouhodoběji pobývat i v oblastech, kde je zatím možno pobývat pouze přes den. Takovou je i rozsáhlá část města Naraha. Tam se místní na Nový rok sešli v budhistickém chrámu Kotokuin. I tato akce je známkou brzkého úplného zrušení všech omezení zde.

Důležité je také sledování zdravotního stavu obyvatel v oblastech zasažených radiací. Mezi nejdůležitější patří ultrazvukové vyšetření štítné žlázy u lidí, kteří havárii prožili v mladém věku. V dubnu 2014 začalo druhé kolo vyšetřování, které se týká přes 380 000 obyvatel ve věku do 18 let. V případě prvního průzkumu se odhalilo 108 případů nebo podezření na rakovinu štítné žlázy. V prosince bylo zveřejněno, že byly zjištěny čtyři případy podezření na rakovinu štítné žlázy u lidí, kteří byli při prvním průzkumu v pořádku. Celkový počet nalezených případů na velikost zkoumané skupiny, je větší, než je počet nacházených případů v předchozích letech v Japonsku. To ovšem nemusí svědčit o vlivu radioaktivity z Fukušimy. Až doposud se totiž nikdy nedělalo tak podrobné vyšetřování tak rozsáhlé skupiny. Na objevené případy se tak většinou přišlo až v době, kdy se projevily. Takže může jít prostě o důsledek hromadného a podrobného šetření, kdy se našly případy, které by se ještě hodně dlouho nebo vůbec neprojevily. Tomu nasvědčuje i to, že objevené případy spadají do kategorie mikrokarcinomu. K rozhodnutí, zda je správné toto vysvětlení, nebo se opravdu projevuje radiace, je potřeba provést podobně stejnou studii na podobně rozsáhlé skupině mládeže v nezasažených oblastech Japonska. Podobná situace už nastala na začátku ultrazvukového sledování, kdy se objevil u vyšetřované skupiny z Fukušimy velký počet velmi malých nepravidelností. Provedením stejné studie i v regionech, které nebyly kontaminované se však ukázalo, že jde o důsledek využití nových citlivějších přístrojů a zmíněné nepravidelnosti jsou normálním jevem, který nesouvisí s kontaminací.


Blíží se zahájení provozu japonských jaderných bloků
Po dlouhé době se letos blíží opětné zahájení provozu alespoň prvních jaderných bloků V Japonsku. Budou jimi dva bloky elektrárny Sendai. Jejich bezpečnostní opatření byla schválena úřadem pro jadernou bezpečnost NRA a opětné provozování těchto bloků schválily i představitelé prefektury Kagošima. K opětnému spuštění elektrárny Sendai se vyslovila i veřejnost a úřad NRA její připomínky vypořádal. Opětnému restartu bloků už tedy nic nestojí v cestě. Přesný termín je však stále nejistý, protože provozovatel, Kyushu Electric Power Company musí ještě na úřad odevzdat některé dokumenty. Koncem února dodal přesné projekční plány s detailním popisem konstrukce elektrárny, v březnu však chce na NRA dodat ještě detailní havarijní plány. Na závěr ještě musí proběhnout inspekce pracovníků úřadu v elektrárně. Je tak jasné, že elektrárna nebude v provozu ještě nejméně do konce května.

Druhou elektrárnou, která se vydala na cestu k provozování podle nových pravidel je Takahama, konkrétně blok 3 a 4. Jejím provozovatelem je KEPCO (Kansai Electric Power Company) a provoz zahájily v roce 1985. V prosinci byla její bezpečnostní opatření schválena a proběhl měsíc veřejného projednávání, během něhož se k nim mohla vyjadřovat veřejnost. Probíhá jednání o schválení provozu s představiteli prefektury a města. V případě kladné odezvy už bude stačit odevzdat detailní konstrukční plány, havarijní plán a po inspekci pracovníků NRA v elektrárně budou moci 3. a 4. blok vyrábět elektřinu. Start elektrárny se předpokládá v listopadu 2015.

Společnost KEPCO posuzuje, zda zabezpečí splnění nových bezpečnostních pravidel i u 1. a 2. bloku. Ty začaly fungovat v letech 1974 a 1975. Jejich stáří je tak již téměř 40 let. Jejich rekonstrukce, aby vyhovovaly novým pravidlům tak bude mnohem náročnější a je otázka, do jaké míry se vyplatí ekonomicky. Je to dáno i tím, že úřad NRA bude bloky starší 40 let posuzovat speciálním způsobem. Koncem listopadu 2014 bylo rozhodnuto, že u těchto reaktorů se provozovatel do vylepšení těchto bloků pustí.

Méně pravděpodobné je, že společnost KEPCO obnoví provoz dvojice nejstarších bloků v elektrárně Mihana. Ty začaly pracovat v roce 1970 a 1972 a jsou tak ty nejstarší. Zároveň patří k těm s menším výkonem, ten je 320 MW_e a 470 MW_e . Společnosti Chugoku Electric, Kyushu Electric a JACP mají další tři bloky, které jsou v provozu už čtyřicet let. Jedná se o Šimane 1 (1974), Genkai 1 (1975) a Curunga 1 (1970). Provozovatelé posledních pěti bloků ohlásily na přelomu let 2014 a 2015, že předpokládají jejich likvidaci.

Úřad NRA pod vedením Šuniči Tanaky má nyní 460 pracovníků. Ti mají spoustu práce, protože obdrželi do konce roku 2015 žádosti o prověření 20 bloků ve 13 elektrárnách. V listopadu 2014 oznámila rozhodnutí podat žádost o přezkoumání bezpečnostních opatření a povolení provozu i společnost J-Power, která dokončuje novou elektrárnu Óma [Ohma] v prefektuře Amori. Ta v roce 2012 obnovila výstavbu, která byla od událostí ve Fukušimě I pozastavena. Jednalo by se o nejmodernější blok, který by využíval pouze palivo MOX. Dokončení se čeká v roce 2020. Zde jsou však představitelé prefektury a blízkého města Hakodate velmi silně proti jaderné elektrárně.


Nejproblematičtější oblastí je zkoumání, zda není v blízkosti reaktorů aktivní geologický zlom. V současné době se blízké zlomy studují u elektráren Higašidori [Higashidori] a Šimane [Shimane]. Teprve po zjištění reálné situace bude možné rozhodnout o osudu bloků elektráren.

Odstavení všech jaderných bloků přináší Japonsku značné ekonomické a ekologické problémy. Došlo k radikálnímu zvýšení deficitu zahraničního obchodu vlivem zvýšeného dovozu fosilních paliv a zvýšení emisí nejen CO2. Podle odhadů nejen ministerstva průmyslu, ale i řady ekonomů, je nejnižší procento využívání jaderné energie, kdy nedochází k silnému negativnímu ovlivnění ekonomiky, mezi 20 a 25 %.


Závěr
Od havárie ve Fukušimě I uplynuly již čtyři roky. Za tu dobu se dosáhlo značného pokroku při řešení jejich následků. Podařilo se úplně vyklidit bazén pro vyhořelé palivo na čtvrtém bloku a tento blok tak už nepředstavuje žádné nebezpečí a postupně se bude likvidovat. Připravily se cesty a jsou vypracovány plány na vyklizení bazénů ve zbývajících třech zničených blocích. Pracuje se na metodách, které by měly umožnit zjistit, v jakém stavu je tlaková nádoba a zničená aktivní zóna u tří postižených reaktorů. Největší výzvou je v současné době velké množství radioaktivní vody. Ale i zde se podařilo uskutečnit několik důležitých kroků včetně vybudování dostatečných kapacit pro vyčištění vody od stroncia a dalších radionuklidů. Je tak velká šance, že v průběhu roku 2015 by se mohlo podařit zastavení pronikání spodní vody do silně kontaminovaných částí elektrárny a vyčištění veškeré vody nahromaděné ve velkém počtu nádrží. Poté by se všechno úsilí mohlo zaměřit na likvidaci zničených aktivních zón a nakonec úplná likvidace elektrárny. Cesta k tomu však bude ještě dlouhá.

V minulém roce byla zrušena veškerá omezení u dvou z jedenácti samosprávných celků, které mají nějakou část v zakázané oblasti. V letošním roce by je mělo následovat několik dalších. Ke zrychlení návratu určitě přispěje otevření silničního spojení severu s jihem přes zakázanou zónu, ke kterému nedávno došlo. Budování infrastruktury a rekonstrukce vedoucí k zajištění pracovních příležitostí je stejně důležitá jako dekontaminace. Ukazuje se to i na průběhu návratů evakuovaných lidí. Celkově se ze zakázané zóny evakuovalo téměř 90 000 obyvatel a navíc z dalších zasažených území přes 74 000 obyvatel. Bylo to dáno nejen obavou z radiace, ale i tím, že v zóně mezi dvacátým a třicátým kilometrem byly evakuovány nemocnice, úřady, školní zařízení i další důležité instituce. Značně se tak zhoršily podmínky života. Postupně sice probíhal návrat evakuovaných organizací, ale rekonstrukce infrastruktury probíhá pouze postupně. V současné době poklesl celkový počet evakuovaných z původních 164 000 pod 118 000. Z nich však je stále přes třicet tisíc z oblastí, kam už se mohou vrátit. Od návratu je odrazuje nejen obava z radioaktivity, ale možná ještě více nedostatky v obnově infrastruktury a chybějící pracovní místa. Právě této oblasti je třeba věnovat nejvyšší pozornost

Tématu havárie v jaderné elektrárně Fukušima I jsem se věnoval v cyklu článku pro Osla celé ty čtyři roky. Na základě nashromážděných informací jsem napsal knihu o havárii, jejich dopadech a průběhu likvidace jejich následků pro nakladatelství Novela Bohemica. Měla by vyjít na přelomu března a dubna.