Zvětšit obrázek

Bílé krvinky napadené virem HIV, obrázek z elektronového mikroskopu uměle dobarveno. Kredit: NIAID

I když mnozí stále věří nesmyslům, že HIV viry byly vytvořeny v laboratoři, nebo že se jim lze postavit nepoužíváním kondomů, americko-belgicko-brazilsko-britsko-francouzsko-kamerunsko-německo-skotskému týmu se podařilo zjistit odkud vítr vane u druhého nejhoršího virového kmene pandemie AIDS.

Wangari Muta Maathai,
keňská environmentální aktivistka
nositelka Nobelovy ceny za mír
šiřitelka konspirační teorie
o umělém původu HIV.

Nejen my nejvyšší z primátů, i další opice trpí virovými infekcemi, které napadají bílé krvinky až časem své oběti přivodí imunologickou nedostatečnost. Ta pak umírá na infekce, které jsou pro zdravý organismus banální záležitostí. Zatímco těm lidským virům říkáme HIV, těm zvířecím SIV.  S tím, jak se genetické metody vylepšily, že se v jejich genetickém kódu šťouráme systematičtěji,  vychází na světlo boží skutečnost, že jsou si vzájemně víc podobné, než by bylo zdrávo. Tak vzniklo před časem podezření, že jsme si nemoc uhnali kontaktem se zvířaty. Porovnávání virů zvířecích a lidských virů z různých koutů Afriky ukazuje na stále nové viníky.


Vědci vyšli  z předpokladu, že u všeho živého, počet mutací narůstá postupně a podle toho, jak se dva porovnávané genomy liší se dá určit, kdy organismy měly společného předka. S naším nejbližším příbuzným – šimpanzem to vypadá, že jsme naposled měli styk před 5 – 6 miliony lety. Zatímco dnes gorily a šimpanzi mají 48 chromozómů, my lidé jen 46.  Některé z našich virů jsou si ale mnohem podobnější. Z toho, jak málo se od sebe liší vědci kupeckými počty došli k závěru, že jejich společný předek virů „žil“ před nějakými sto lety. Nitky největší podobnosti se protínají u města Kinshasa. Tam okolo roku 1920 se nemocný šimpanz stal některému z lovců osudným. Nejspíš, jak svůj úlovek radostně nesl přes rameno domů, nebo jak ho porcoval, si odřel kůži a jiskérka v podobě SIV viru přeskočila. Zažehla požár v podobě šíření viru HIV-1 a nemoci zvané AIDS.  

Zvětšit obrázek

Šimpanz je lidoop z čeledi hominidů, patřících do řádu primátů. Je naším nejbližším žijícím příbuzným. Od něj máme nejrozšířenější vir HIV-1. Linie M má na svědomí celosvětovou pandemii. (Kredit: Thomas Lersch, Wikimedia Commons)

Postupně se ukázalo, že původců nemoci AIDS je více. Mezi lidmi šíří HIV-1,  ale také druhý typ HIV-2.  Oba jsou si hodně podobné, ale ne natolik, aby se rozdíl dal v tak krátké době dal vysvětlit nárůstem mutací. To ale znamená, že původce  HIV-2 musel být jiný virus a od jiného zvířete. Za „viníka“ viru typu HIV-2 byl také označen SIV virus. Ale ten, který koluje u afrických opic od Senegalu po Ghanu, konkrétně těch, kterým říkáme mangabej kouřový. Jeho „předělání“ na lidský HIV-2 proběhlo trošku jinak a výsledkem je, že mezi novým hostitelem jeho přenos není tak snadný, jako v případě HIV-1 pocházejícího od šimpanze. Také AIDS neprobíhá tak rychle. Má ale zase jiné přednosti. Je rezistentní na antivirotika. Naštěstí je lokalizován především jen na západní Afriku, takže pokud sdělovací prostředky hovoří o HIV, pak tím myslí jen tu formu  HIV-1.



Čím více toho o HIV virech genetici zjišťují, tím se jim typ HIV-1 rozpadá do stále většího počtu  skupin. Podobně na  tom jsou ale i zvířecí SIV viry, které jsou jejich původní formou. Promořenost zvířat se nezjišťuje tak, jako u lidí, že by se jim odebírala krev. Vyjma těch žijících v zoologických zahradách. U divoce žijících se k tomu používá sběr výkalů. Ty se nejprve prověřují pomocí protilátek namířených proti specifickým glykoproteinům vystrkujícím své antigeny na povrch virového pláště. U pozitivních vzorků se pak provádí drahý detailní rozbor virové RNA. Přitom se stanoví i sekvence mitochondriální DNA. Ta se dělá z jiného důvodu. Mitochondriální vzor nemá s virem nic společného, zato slouží jako „otisk prstu“ konkrétního jedince. Podle toho lze pak upřesnit, který kousek kterému jedinci odpadl a  kolik že to  jedinců v tlupě je nositelem infekce.    

Více než jeden a půl tisíce hovňousků, které tým za mnoho let posbíral, nakonec vydalo svá svědectví.  HIV-1 virus má několik od sebe výrazně se lišících variant: M, N, O, a P.  Každá z nich je dokladem jiného přenosu  infekce ze zvířete na člověka. Linie M a N  pocházejí ze dvou odlišných geograficky oddělených šimpanzích komunit v jižním Kamerunu.


Linie M je odpovědná za celosvětovou pandemii AIDS. To je ten typ nemoci, která opustila Afriku a mohutně se převalila do celého světa. Linie N a P jsou opačným extrémem. Nemocných  těmito typy virů je málo a všichni nemocní jsou výhradně z Kamerunu. Nemocní viry linie „O“, jsou "něco mezi". Tento typ nemoci není tak rozšířen, jako „M“, nicméně i jí se podařilo nakazit již něco přes 100 000 osob. Šíří se v západní části centrální Afriky.

Zvětšit obrázek

HIV typy skupiny a subtypy.

Aby se výzkumníci dopátrali bližšího původu lidských virů, vyšetřovali opičí fekálie goril západních nížinných, východních nížinných i těch horských goril v Kamerunu, Gabonu, Demokratické republiky Kongo a Ugandy.  SIV infekci, podobnou té lidské, zjistili na čtyřech lokalitách v jižním Kamerunu. Koluje v gorilách nížinných. Podrobnější sekvenování ukázalo, že tamní gorilí SIV jakoby z oka vypadly těm lidským z linií O a P.

Mirela D"arc, brazilská viroložka ve službách University of Montpellier (Francie): „ HIV-1 virová infekce skupiny O postihla celou střední a západní Afriku. Šíří se z jižního Kamerunu“.

Vědci v tom už mají jasno. Dvě skupiny lidského HIV-1 o nichž bylo dosud záhadou, kde se vzaly, pochází od goril nížinných.  Viry řazené  k linii P  od těch z jihozápadního Kamerunu a linii O jsme od nich „nakoupili“ někde v centrání části Kamerunu.  Přestože linie P se zatím týká jen asi dvou prokazatelných případů, lini O se daří úspěšné řádit v celé střední a západní Africe (zatím).

Funkční analýzou vědci vyloučili, že by mohlo jít o přenos ze šimpanzů na gorily od nich na člověka (enzymatický hendikep to vylučuje). Takže jediný možný způsob je, že linie P a O se šíří na člověka jen a jen z goril. 


Zprávy z černého kontinentu jsou opravdu černé. Rezervoár virů se totiž ze šimpanzů a mangabejů rozrostl i na gorily. Kotel, v němž se virové nákazy vaří, tím nabyl na objemu a s tím i  pravděpodobnost výskytu budoucích nákaz a jejich rozsah. Je potřeba k tomu přičíst ještě jeden fakt. To, co chytáme od zvířat, se přičiněním zvláště sexuálně aktivních jedinců, občas sejde v jedné osobě. A viry, jak známo, provozují to, čemu se přezdívá „virový sex“. Vyměňují si mezi sebou části genetického materiálu, čímž vznikají viroví hybridi. Virologové jim říkají subtypy. V případě viru HIV k těm nejznámějším patří  A1, A2, A3.

Zvětšit obrázek

Od goril nížinných jsme chytli HIV viry linie O. (Kredit: Adrian Pingstone)

Některé z virů tímto handlem získávají  i nové vlastnosti. Tak například, kdo se  infikuje subtypem A3, nemoc se u něj vyvine o polovinu rychleji, než je u infekcí původními kmeny zvykem.



Co z toho plyne? Až příště pojedete na služebku, nebo si zaplatíte dovolenou za hranice všedních dnů do kolébky lidstva, je dobré se tam kochat jinými věcmi, než snadno dostupným sexem. Nebo mít alespoň na paměti, že u orálního je riziko mnohem menší a že u análního je tomu přesně naopak.

Také je dobré vědět, že hovězí je v tamních končinách často dražší, než „bushmeat“. Jako místní speciality ho nabízejí i honosné hotely a žádná lepší party se bez něj rovněž neobejde. Poflakovat se v místech, kde se prodává, zpracovává, či jinak manipuluje s takovou „surovinou“ s rizikem přivodit si tam nějaký škrábanec, by nemuselo být to pravé dobrodružství, z něhož bychom si chtěli domů něco přivést.    

Schopnosti virů HIV není radno podceňovat zjistila nejedna celebrita:


CELEBRITIES THAT HAVE DIED FROM AIDS Kredit: The Variety Channel 

Postupné selhávání imunitního systému se často začne projevovat kandidózami, posléze se toho přidá mnohem více:

Literatura
Origin of the HIV-1 group O epidemic in western lowland gorillas, PNAS, www.pnas.org/cgi/doi/10.1073/pnas.1502022112