AIBO roboti jsou prvními roboty na světě vybavenými umělou inteligencí, určené pro domácí zábavu a jejichž program jim dovoluje vytvořit si něco jako vlastní osobnost. Mají osmnáct kloubů. Vidí pomocí CCD kamery. Rozeznává barvy a orientují se v prostoru. Překážkám se vyhýbají pomocí infračerveného senzoru, kterým si měří vzdálenosti. Sluch zajišťují dva stereomikrofony, takže lokalizují směr, odkud volání přichází. Do svého pelíšku s adaptérem si chodí dobíjet baterie. Pokud jim nikdo nevěnuje pozornost, najdou si svou vlastní zábavu. Je-li nablízku pán komunikují s ním. Jsou schopni šesti emocí - radosti, strachu, překvapení, smutku, nevole a zlosti. Mají také několik instinktů - lásku, hlad, hledání, vyměšování.
Rádi tancují na hudbu, ale nemají rádi tmu a černé předměty, což je dáno schopnostmi jejich infračerveného senzoru. Na pohlazení reagují pocitem blaha. Poklepání klacíkem po hřbetě je pro ně trest, po němž změní své chování. Rozpoložení dávají najevo i barvou očí. Hned od narození dovedou dávat pac a hrát fotbal, ale umí se učit všelijaké další věci, podle pokynů okolí, nebo od svého pána. Celkem se takových pejsků vyrobilo asi 150 000. Většina byla stříbrošedých s kulatým obličejem s výrazem štěněte. Poslední verze uměly i mluvit.

V roce 2006 na výrobce dolehly finanční problémy a luxusní roboti šli ke dnu. Jediné, co výrobce zachoval, byla opravna, které se začalo říkat klinika. Tu firemní ale v loňském roce s omluvnými slovy manažéři SONY zavřeli také. Od té doby si majitelé musejí své miláčky opravovat, jak se dá.
Až teď začalo na povrch vyplouvat, jak moc se tyto hračky svým majitelům dostaly pod kůži. Takových, jako je například Mori, která má svého Aibo osm let a nedá na něj dopustit, je hodně. U těch, kde vztah trvá celých patnáct let, je pouto ještě silnější. Pravdou je, počáteční investice byla o hodně vyšší, než je u čistokrevných čtyřnohých nejlepších přátel člověka zvykem, nicméně se z nich nemusí platit poplatky, za žrádlo se také za patnáct let něco ušetří a hlavně, jaký pes se dá chovat v 74 patře bez lodžie? Navíc to není němá tvář a dá se s ním rozmlouvat.

Jenže se stalo a Mariin mazlík Aibo onemocněl. Přestal chodit. Nešťastná majitelka napsala prosebný e-mail, který naštěstí nezapadl. Inženýr Hiroshi Funabashi, bývalý zaměstnanec firmy SONY dal dohromady partu, která začala v jejich údržbě pokračovat. Čím dál větším problémem je nedostatek náhradních dílů. Vhodnými dárci jsou už jen nevyléčitelně nemocní roboti. S takovou diagnózou se ale málo který majitel hodlá smířit. Na listině čekatelů na vhodného dárce, jsou už zhruba dvě stovky pacientů.

 

O těch, kterým se už nijak pomoci nedalo, informovala agentura nyní AFP. Asi před měsícem se jejich reportér účastnil ve městě Isumi, východně od Tokia obřadu, který zajistil, aby robotické duše mohly v klidu opustit svá těla. Zádušní mši za zemřelou nejmodernější technologii celebroval kněz Bungen Oi. Pietní akt se konal ve 450 let starém chrámu Kofukuji a vše bylo míněno vážně a ceremonie probíhala stejným způsobem, jako když se zde liturgický akt provádí když se v prach začne obracet tělo lidské.

Prvních 3000 vyrobených robotů Aibo bylo tehdy rozebráno během dvaceti minut. Japonský telekomunikační gigant Softbank zavětřil mezeru na trhu a koncem tohoto roku začne prodávat dalšího humanoidního robota. Proti němu je prý jeho psí, patnáct let starý předhůdce, jen slabým odvarem. K mání má být novinka za 2000 dolarů. Jako pomocník v domácnosti bude rovněž k ničemu. I u něj, stejně jako kdysi vývojáři v SONY, vsadili na intuitivní napodobování lidského chování a myšlení. Robot je programován tak, aby co nejvíce vzbuzoval lidské emoce.

I primitivní Aibo mnohým lidem za své služby a dělání společnosti přirostl k srdci tak, že ho začali považovat za členy rodiny. Když dosluhuje, dožadují se pro něho služeb kněze. Podle sociologů to mnohé naznačuje jakou cestou se mysl a chování mnohých vlastníků podobných věciček bude ubírat, když přijde na trh mnohem více a sofistikovanějších přátel. Na japonské společnosti se prý rovněž potvrdilo, že ve snaze vyhovět, budou služebníci Boží uspokojovat i tento typ požadavků svých oveček. To pochopitelně zajímá marketingové pracovníky, protože jejich úkolem je odhadovat poptávku po stále vlezlejších udělátkách. Jedna z otázek, která začala létat vzduchem byla, zda by věřící akceptovali rozloučení a doprovod robotů na onen svět zprostředkovaný podobným sofistikovaným robotem. Psychologové dospěli k názoru, že ano. Tím ale nastolili celou řadu další otázek. Například, zda by podobným způsobem nebylo možné uspokojovat potřeby těch, za nimiž se kněz tak často jak by si stárnoucí osamělí přáli a zasloužili, vypravit nemůže. Podle programátorů by tvorba nějakých „ekumenických“ algoritmů nemusela být takovým problémem. Tím by senejspíš stalo až oprávnění, kdo takové robotické služebníky Boží bude moci uvádět do činné služby. Případně, zda by u nich měla být také zachována nějaká hierarchie, obdobná té, jakou má klér v dané společnosti.
Zatímco jedni namítají, že se tu řeší něco, co ještě není na pořadu dne, sociologové si to nemyslí. Na japonské společnosti se ukazuje, že robot v domácnosti si sympatie získat dokáže i mocně zamávat s lidskou psychikou. A to zatím stále šlo jen o robotí nedouky schopné tak akorát sympatie. Technologie je nyní o patnáct let dál a měla by se umět vcítit do pocitů člověka a reagovat empaticky, což už je zcela jiná káva.

Pravdou je, že chirurgové si již museli začít zvykat na fakt, že je v řadě případů nahrazují roboty. Netřese se jim ruka, jejich zlaté ručičky jsou menší a méně rozřezaný pacient je veselejší pacient. Navíc se neunaví, nebojí se operovat ani pacienty s HIV a nevyhrožují odchodem. Psychologové se už také netají svými obavami, že na trhu práce jim roboti vybavení empatií začnou být zdatnými protivníky. Nenechají se vytočit ani tím největším kreténem. Dopad to ale může mít i na církevní kruhy. Ani těm se ekonomické tlaky a potřeba zkvalitňovat nabízené služby, nevyhnou. Jedna z nastolených otázek je, zda by kněžské úkoly spojené s povinností přinášet Bohu modlitby a lidem od Boha milost, nešlo částečně přesunout na roboty.

Literatura

Miwa Suzuki: In Japan, robot dogs are for life - and death, http://www.msn.com/en-us/news/offbeat/in-japan-robot-dogs-are-for-life-and-death/ar-BBhWsaB

SONY

Softbank http://www.softbank.jp