Když teroristi vystříleli pařížskou redakci satiriků Charlie Hebdo a košer supermarket, tak ustrnula celá Francie, celá Evropa a povětšinou i celý svět. Jejich sympantizanty, ať už jsou kdekoliv, nepochybně takový výsledek těší. Ohromný mediální zájem, politici z celého světa v emotivním průvodu Paříží, úžasná reklama pro nábor k džihádu a to celé s naprosto minimálními náklady. Je ale načase přestat fňukat jako malé holky a dělat to, v čem jsme dobří. Není přitom hned nutné vyhlašovat nesmyslné křižácké tažení, jako prezident nejmenované středoevropské zemičky. Svět se teď snaží pečlivě analyzovat a pochopit zlovolnou kombinaci náboženství, evropského prostředí a vlivu teroristických skupin, která vyústila v pařížské vraždy.
Časopis Nature si vyzpovídal Scotta Atrana, antropologa Michiganské univerzity v Ann Arbor a taktéž Národního výzkumného centra CNRS (Národní výzkumné centrum (Centre national de la recherche scientifique) v Paříži, který se právě tímhle zabývá. Vede rozhovory s teroristy a jejich blízkými. Před pár dny se vrátil do USA z Paříže, kde studoval členy komunity, z nichž vrazi pocházeli.
Nature: Jaké sociální a kulturní faktory jsou za vražděním v Paříži?
Atran: Imigranti ve Spojených státech dosáhnou průměrného socioekonomického postavení a vzdělání už během jedné generace. V Evropě jsou imigranti dokonce i po třech generacích oproti místnímu obyvatelstvu s několikanásobně vyšší pravděpodobností chudí nebo nevzdělaní. Takže je něco někde špatně. Ve Franci žije asi 7,5 procenta muslimů, přitom mezi vězni jich je 60 až 75 procent. Velký problém představuje svůdná ideologie, která bohužel oslovuje mnohem víc lidí, než si obvykle myslíme. Nedávné průzkumy ukazují, že ISIS pozitivně vnímá 27 procent mladých Francouzů mezi 18 a 24 lety, zdaleka nejen muslimové.
Jak se zdá, džihád je prakticky jediná systematická ideologie, která je efektivní, atraktivní a na vzestupu. Mladí sympatizanti džihádu mají pocit, že změní svět, který jim teď leží u nohou. Ti tři mizerové, co vraždili v Paříži, si získali pozornost celého světa, skoro na celý týden. Stačilo pár zbraní a trocha štěstí a pro džihád to byla velice zisková záležitost.
Nature: Máme tu tedy populaci lidí, kteří jsou připraveni vstoupit do džihádistických skupin?
Atran: To není o rekrutech, ale o poskytnutí know-how. Džihádisté nenařizují a neřídí operace vražedných komand. Jednoduše nabídnou nápady a vyzvou zájemce, aby do toho šli. Poradí, jak vyrobit bombu z tlakového hrnce, pomohou s výběrem cílů, aby výsledný efekt byl co největší, napoví, koho a co nenávidět. A pak je na každém sympatizantovi, aby udělal, co uzná za vhodné.
Nature: Chovají se takhle teroristé, které jste studoval?
Atran: Mluvil jsem s lidmi z blízkého okolí útočníků na Světové obchodní centrum 11. září 2001. Vůbec nechápali, co je to popadlo. Byli to týpci, co dělali pro technologickou univerzitu a chodili spolu do mešity. Neukazovali se moc venku, pořád se dívali na nějaká videa. To určitě nebylo pečlivě plánované předem. Pak si ale vybrali dobře naplánovaný cíl, který zasáhl Ameriku přímo do srdce. Vražedné útoky na vlaku v Madridu roku 2004 zase vedly k výměně vlády. Samotní útočníci ale byli bezvýznamní neřádi bez pořádného výcviku. Vlastně šlo o samovolně organizovaný chaos, který nakonec uspěl. Pachatelé se ale mezi džihádisty stali hrdiny a vzorem pro své následovatele.
Nature: Můžeme takové útoky předvídat?
Atran: To je velice těžké. Zárodek podobného teroristického útoky může vzniknout kdykoliv, kdekoliv a s kýmkoliv. Je to jako předpovídat, kde se začne vařit voda v čajové konvici. Chování komplexních systémů, jako je populace lidí se sklony k džihádismu, nebude nikdy možné s jistotou předpovídat. Podle různých průzkumů podpořilo útoky na newyorská Dvojčata 7 až 14 procent všech muslimů na Zemi. Pokud je to podobné s podporou ISIS, tak jich bude přes 100 milionů. Je ale prakticky nemožné předem zjistit, kdo z nich se rozhodne zemřít pro džihád.
Nejlepším, ale ne moc použitelným prediktorem vraždění jsou podobně naladění přátelé a příslušnost ke stejné džihádistické skupině. Vrazi z Paříže našli takovou skupinu ve vězení, může to být ale třeba na fotbale anebo při grilovačkách. Pokud chtějí tajné služby a policie nabourat takové skupiny, tak nemá smysl cílit na mešity. Džihád se domlouvá ve fastfoodu, na hřišti nebo pikniku.
Nature: Proč tohle nedělá víc antropologů?
Atran: Poněkud ironicky je potíž je v tom, že džihádistů není moc. Nejvíc přínosné jsou detailní rozhovory s blízkými džihádistů a těch je jenom omezený počet. Samozřejmě, je to velice náročné. Když chcete studovat džihádisty, tak je musíte přesvědčit aby vás nezabili a ještě navíc zodpověděli vaše otázky. Pokud se zeptáte špatně, třeba na to, jestli by se vzdali své víry výměnou za peníze, tak vás stejně zabijí.
A nejde jen o náročnost a riziko. Výzkum džihádistů také nesnesitelně komplikují rigidní etická pravidla, předpisy a protokoly výzkumu lidských subjektů. Byla totiž nastavena pro činorodé studenty amerických univerzit, kteří po dlouhou dobu představovali téměř výlučné účastníky sociologických výzkumů, a jaksi moc nepočítají s džihádisty. Američtí badatelé jsou z toho zoufalí.
Video: Scott Atran: Talking to the Enemy. Kredit: RSA.
Video: Scott Atran: Reacting to Terror. Kredit: The Agenda with Steve Paikin.
Literatura
Nature News 15. 1. 2015.
Diskuze:
