Zvětšit obrázek

Jaké to asi je u červených trpaslíků? Kredit: NASA, ESA & G. Bacon (STScI).

Exploze objevování nových exoplanet je úžasná, z našeho pohledu mnohem rajcovnější, než když mořeplavci minulých století objevovali nové kontinenty. Zároveň s novými světy se v divokém rytmu zjevují vědecké studie, které argumentují proti obyvatelnosti různých cizích planet nebo naopak v její prospěch. Je to tvůrčí zmatek, očividně způsobený tím, že zatím známe jenom jediný obyvatelný svět. Až bude mít zkušenost s dalšími obyvatelnými planetami, tak se to samozřejmě zlepší.

Zvětšit obrázek

Jérémy Leconte. Kredit: CITA.

Ve prospěch lepší obyvatelnosti mnohých cizích planet hovoří i výsledky nedávné studie uveřejněné časopisem Science, kterou vedl Jérémy Leconte z Kanadského institutu teoretické astrofyziky (CITA) Torontské univerzity. Leconte s kolegy studoval planety v obyvatelné zóně, kde by mohla být na povrchu planety kapalná voda, u méně hmotných hvězd. U takových hvězd je totiž obyvatelná zóna ve srovnání se Sluneční soustavou blíž k místní hvězdě. Odborníci proto předpokládají, že planety v těchto obyvatelných zónách jsou vázanou rotací trvale připoutané ke hvězdě jednou stranou svého povrchu, tak jako na nás shlíží Měsíc. Funguje to tak, že se Měsíc kolem své osy otočí za stejnou dobu, za jakou oběhne kolem Země.

Zvětšit obrázek

Kanadský institut teoretické astrofyziky (CITA).

Pokud by to v případě exoplanet u menších hvězd tak doopravdy bylo a přivrácená strana planet prožívala věčný spalující den, zatímco odvrácená zase děsivě mrazivou noc, tak by to pro obyvatelnost dotyčných exoplanet mělo dost devastující důsledky. Přinejmenším z pohledu pozemského života, o kterém jediném zatím můžeme říct něco rozumného.

Zvětšit obrázek

Obyvatelné zóny u hvězd různých spektrálních tříd. Červený trpaslík dole. Kredit: NASA.

Leconte a spol. teď exoplanetám v obyvatelných zónách menších hvězd nabídli zajímavou šanci na obyvatelné prostředí. Sestavili trojrozměrný model klimatu takových planet a s jeho pomocí dospěli k závěru, že pokud mají dotyčné planety atmosféru, což mnohé z nich jistě mají, tak ovlivní rotaci planety natolik, že to příznivým způsobem zapůsobí na klima a tím i na obyvatelnost těchto planet. Vliv atmosféry je prý v tomto případě natolik klíčový, že může exoplanetu vytrhnout ze zlovolné vázané rotace a umožnit střídání období dne a noci. Nebylo by to tam jako na Zemi, dny a noci by trvaly týdny až měsíce, i to je ale pro obyvatelnost planety nesrovnatelně lepší, než trvale vězet ve vázané rotaci. Vázaná rotace sice není jediným faktorem, který tragicky zhoršuje obyvatelnost planet, problematické by mohlo být záření hvězdy i další věci, každopádně je to ale posun příznivým směrem.

Astronomové sice ještě čekají na potvrzení pozorováním, ale podle teoretických modelů by mnohé exoplanety měly mít atmosféru přinejmenším tak hustou, jakou má Země. Podle Leconteho týmu by to mělo pohodlně stačit na překonání pasti s vázanou rotací. Z jejich výpočtů vyplývá, že by mnoho terestrických exoplanet, které jsme považovali za nešťastníky spoutané vázanou rotací, na tom ve skutečnosti mohlo být mnohem lépe. Menších hvězd, jako jsou červení trpaslíci, je v Mléčné dráze daleko nejvíc, takže jestli mají Leconte a spol. pravdu, tak díky nim můžeme opět podstatně zvýšit odhady počtu obyvatelných planet v naší galaxii. A to přece vůbec není špatné.

Video:  Atmospheres May Be the Key to Day and Night for Alien Planets. Kredit: WochitGeneralNews.

Literatura

University of Toronto 15. 1. 2015, Science online 16. 1. 2015, Wikipedia (Exoplanet, Habitability of red dwarf systems).