Zvětšit obrázek

Supernova ve spirální galaxii NGC 4666 (11. Mag) z 24/12/14. Kredit: Gregor Krannich

Objevena byla v rámci automatizovaného programu prohlídky oblohy za účelem hledání supernov  ASAS-SN (Automated Sky Survey for SuperNovae, v angličtině je výslovnost podobná expresivnímu výrazu assassin - volně přeloženo jako "zabiják"). Pozorování v rámci tohoto projektu můžou detekovat supernovu sedmnácté magnitudy (10 000x slabší než zachytí lidský zrak). Jeho základní dva nástroje v současné době tvoří soustava čtyř 14cm teleskopů s názvem "Brutus" na observatoři Haleakala (na havajském ostrově Maui), a pár 14cm teleskopů "Cassus" na chillské observatoři Cerro Tololo, takže pokrývají každou noc jak severní tak jižní oblohu.

Zvětšit obrázek

Potvrzení supernovy ASASSN-14lp v galaxii NGC 4666. Kredit: http://www.rochesterastronomy.org/

Domovská galaxie supernovy se nachází v našem relativně blízkém sousedství. NGC 4666 je od nás vzdálená asi 80 milionů světelných let, což je přibližně 7x dál, než galaxie Cigáro, kde byla počátkem roku 2014 dtekována dnes už proslulá supernova supernova SN 2014J . Jde o typ spirální galaxie, která se od Mléčné dráhy liší především bouřlivou tvorbou hvězd. Ta způsobuje vznik silného hvězdného větru z centrálních oblastí. Proto se jí někdy přezdívá "supervětrná" galaxie. Překotná tvorba hvězd je zřejmě důsledkem gravitačních účinků v rámci srážek NGC 4666 s okolními galaxiemi.

Zvětšit obrázek

Kompozit VLA a detektoru XMM-Newton. Kredit: M. Ehle and ESA

Plyn unikající z jádra galaxie je záhřátý na velmi vysoké teploty a jasně září v rentgenovém oboru. Jeho stopy nejsou patrné ve viditelné části spektra, ale zvýrazněné na kombinovaném snímku kosmického detektoru XMM-Newton a observatoře VLA. Táhnou se se daleko za rovinu galaxie do oblasti hala. Čárkovaně je vyznačena orientace magnetického pole z měření VLA na frekvenci 4,89 GHz.

Supernova dočasně pojmenovaná ASASSN-14lp se dle spektroskopických měření jeví jako typ Ia. Jde o závěrečné vývojové stádium těsné dvojhvězdy. Pokud tvoří dvojhvězdu bílý trpaslík a obr (veleobr) nebo hvězda hlavní posloupnosti, může docházet k přenosu látky působením silné gravitace na bílého trpaslíka, který pak zvětšuje svoji hmotnost.

Zvětšit obrázek

Snímek ve viditelném světle zařízení Wide Field Imager na 2,2m teleskopu MPG/ESO na chilské observatoři La Silla. Galaxie NGC 4666 je uprostřed fotografie. Bouřlivá tvorba hvězd je zřejmě důsledkem gravitačních interakcí s okolními galaxiemi. Jednu z nich - NGC 4668 vidíte vlevo dole. Kredit: ESO/J. Dietrich

Po překročení Chandrasekharovy meze (1,4násobek hmotnosti Slunce) se bílý trpaslík zhroutí do neutronové hvězdy, dojde k explozivnímu termonukleárnímu hoření. Množství energie takové exploze je vždy takřka identické, takže díky relativní jasnosti tohoto jevu můžeme vypočítat relativní vzdálenost od nás. Přesnější hodnoty se pak určí z tvaru světelné křivky (z průběhu nárůstu a poklesu jasnosti).

Zdroje informací:
http://www.universetoday.com/117715/
end-the-year-with-a-bang-see-a-bright-supernova-in-virgo/
http://www.rochesterastronomy.org/
sn2014/snasassn14lp.html
http://www.astronomy.ohio-state.edu/~assassin/index.shtml
http://xmm.esac.esa.int/external/
xmm_science/gallery/public/level3.php?id=313