Na nespočetných silvestrovských večírcích, které jsou teď na planetě už plném proudu, se zcela jistě spotřebuje ohromné množství gumových medvídků. Dvoucentimetroví a velmi roztažitelní medvídci kouzelných příchutí, původní vynález německé firmy Haribo (zkratka z Hans Riegel, Bonn) z roku 1922, si získali srdce mnoha mlsounů a samotná firma se i díky nim stala dnešním největším výrobcem gumových a želé sladkostí na světě. Gumové medvídky si ale oblíbili i experimentátoři Technické univerzity Mnichov (TUM), kteří s nimi prováděli vpravdě silvestrovské kousky.
Christopha Hugenschmidta a Huberta Ceeha vlastně ani tak nezajímali samotní medvídci, i když k nim musejí mít hezký vztah. Jejich výzkum se točí kolem želatiny, velmi čistého a jemného klihu, který se vyrábí vyvařením šlach, kůží, kostí a podobných pěkných věcí bohatých na kolagen. Želatina je směs peptidů a proteinů, vytvořená částečnou hydrolýzou kolagenu, která slouží nejen k výrobě gumových medvídků, ale také jako pojivo tablet a jako významný materiál k výrobě tobolek či kapslí ve farmaceutickém průmyslu.
Léky obvykle nebývají příliš chutné a želatinové kapsle je milosrdně uzavírají, aby je uživatel léku mohl snadněji spolknout. Želatina také chrání citlivé účinné látky před oxidací a v pomalu rozpustné podobě zajišťuje, aby se lék uvolňoval postupně, když je to třeba. Významnou roli v chování želatiny přitom hrají nanopóry v její struktuře. Například, čím jsou nanopóry větší, tím snáz skrz želatinu prochází kyslík a oxiduje léčivo. Výzkum nanopórů a také jejich měření v chaosu struktury želatiny jsou ale velice obtížné. Proto přišli na řadu legendární gumoví medvídci.
Hugenschmidt a Ceeh se rozhodli využít k měření nanopórů v želatině pozitrony, čili antičástice elektronu. Pozitrony jsou antihmota, kterou lze v malých množstvích získat v laboratoři. Když se pozitron setká se svým protějškem elektronem, tak na velice krátkou dobu vytvoří exotickou částici pozitronium. Ta je nestabilní a v mžiku zanikne v záblesku anihilace.
Vědci si zvolili červené gumové medvídky Haribo, tedy ty nejběžnější, co mají malinovou příchuť. Různě vlhké červené medvídky poté bombardovali pozitrony a sledovali, jak dlouho gumídek vydrží, než se vypaří ve víru anihilace. Přišli na to, že suchý červený medvídek přežije zásah antihmotou v průměru 1,2 nanosekundy, zatímco vlhký medvídek zvládne v průměru 1,9 nanosekundy. Už tak je to skvostný a divácky atraktivní experiment, nebyl ale samoúčelný. Hugenschmidt s Ceehem totiž z délky existence pozitronií v gumových medvídcích odhadovali jinak velmi obtížně zjistitelný počet a také velikost nanopórů v želatině.
Kéž by v nastávajícím roce 2015 bylo více podobně vzrušujících experimentů, které s dětskou hravostí přinášejí cenné informace. Přejme vědě a médiím, která vědu popularizují, méně krizí a stresu, jakož i více skvělých objevů a nadšených diváků, kteří naše snažení ocení.
Video: How it"s Made Gummie Bears. Kredit: Discovery.
Video: Haribo Goldbären Gummy Bears Review. Kredit: Captionite.
Literatura
TU München 29. 12. 2014, Journal of Physical Chemistry B 118: 9356–9360, Wikipedia (Gummy bear, Gelatin, Positronium).
Diskuze:
