Lokální skupinu tvoří přes padesát galaxií v prostoru o průměru asi deseti milionů světelných let. Mezi dva nejhmotnější členy patří M31 v Andromedě a naše Galaxie. Někde mezi nimi se nachází gravitační centrum skupiny. Oba hvězdné ostrovy mají své skupiny trpasličích satelitních galaxií. Mezi dva nejznámější satelity Mléčné dráhy patří dozajista Velký a Malý Magellanův oblak, viditelné bohužel jen z jižní polokoule. Ve skutečnosti nejbližší ke sluneční soustavě je trpasličí galaxie ve Velkém psovi, ležící asi 25 000 světelných let od nás, a pak sférická trpasličí ve Střelci (+/- 70 000 světelných let daleko).
Královna lokální skupiny M31 (NGC 224) se promítá z našeho pohledu do souhvězdí Andromedy a nachází se přibližně 2,5 milionu světelných let od nás. S jasností 3,4 magnitudy je viditelná za dobrých podmínek pouhým okem. To z ní dělá nejvzdálenější objekt, jenž můžeme takto pozorovat. Má celý systém satelitů (o některých jsme vás blíže informovali zde) a s Mléčnou dráhou je gravitačně vázaná. Za 3 – 5 miliard let oba objekty zřejmě splynou v jednu obří eliptickou galaxii.
Objev nového galaktického souseda si připsal v srpnu 2014 na vrub smíšený tým amerických a ruských astronomů pod vedením Igora Karachenčeva z astrofyzikální observatoře v severním Kavkazu. Vědci k pozorování využili dnes už legendární kameru ACS (Advanced Camera for Surveys) Hubbleova kosmického teleskopu se širokým zorným polem a velkou citlivostí od dalekých ultrafialových přes viditelná až po infračervená pásma.
Na rozdíl od Magellanových oblaků je galaxie KKs3 viditelná ze severní polokoule v souhvězdí Malého vodního hada. Jde o typ trpasličí sférické (kulové) galaxie, která postrádá spirální ramena typická pro Mléčnou dráhu či M31. Její hmotnost dosahuje pouhé jedné desetitisíciny naší Galaxie a leží asi 7 milionů světelných let od ní. Dalším typickým znakem je absence prachu a plynu charakteristická pro tvorbu nových hvězd. V takových případech bývá rozptýlený materiál drobné galaxie díky gravitačnímu působení některé větší kolegyně doslova vysát. Mnoho podobných zástupců těchto galaxií tvoří totiž satelitní objekty těch velkých. Ovšem KKs3 je trochu jiný případ.
Takové slabé hvězdné ostrovy není lehké pozorovat. Díky jejich malé jasnosti je i pro kosmické teleskopy zatím nemožné zachytit je dál než v okolí naší lokální skupiny. Díky tomu, že obsahují málo rozptýleného vodíkového plynu, úspěšně se jim daří se skrývat i při komplexních prohlídkách oblohy pozemských observatoří. Místo toho musí astronomové spoléhat na podrobná měření jednotlivých hvězd.
KKs3 je v rámci naší skupiny izolovaná. Proto bylo ještě náročnější si jí všimnout. Doposud se astronomům podařilo najít pouze jeden takový hvězdný ostrov. Tím je KKR 25, který v roce 1999 objevil stejný vědecký tým. „Rozpoznat tak nepatrný objekt je pro nás těžké, i když využíváme data Hubbleova teleskopu. V posledních letech ale trpělivě pozorujeme naše galaktické okolí a vytváříme podrobné mapy.
A s překvapením zjišťujeme, že v našem sousedství je živěji, než jsme si doposud mysleli,“ prozradil jeden z členů týmu, profesor Dimitrij Makarov z kavkazské Speciální astrofyzikální observatoře. „Vypadá to, že okolní rodina malých sférických galaxií je daleko početnější. A lépe poznat takovéto typy galaxií je důležité nejen pro pochopení vývoje našeho blízkého okolí, ale i vesmíru jako celku.“
Tým si v příštích letech slibuje dosažení ještě lepších výsledků díky novým observatořím a teleskopům, jakými jsou E-ELT (European Extremely Large Telescope) či James Webb Space Telescope – tedy pokud vůbec dojde k jeho uskutečnění.
Zdroj: http://www.ras.org.uk/news-and-press/2548-the-milky-way-s-new-neighbour
Jak vypadá Mléčná dráha?
Autor: Dagmar Gregorová (27.05.2023)
Mléčná dráha se naplno srazí s Galaxií v Andromedě
Autor: Stanislav Mihulka (01.06.2012)
Diskuze:
