Tak protinožci prý mají další zvláštnost, na rozdíl od savců s placentou, jako jsou krávy, kozy, ovce a lidé, prý největší tamější vačnatec klokan obrovský nepšouká. Mohou za to údajně speciální mikroorganismy v jeho trávicím ústrojí, a proto na rozdíl od výše jmenovaných, neprodukuje metan. Klokan tudíž nepřispívá k zamořování atmosféry.

Proto se nyní zkoumá, jak tyto baktérie a prvoky z klokaních útrob naučit žít v útrobách skotu či ovcí. Pravda, mikroorganismy nemají rozum ani svobodnou vůli, lze je tudíž z jednoho, pro vyšší organismy nevábného prostředí, přestěhovat do jiného. Třeba si ani nevšimnou a budou zde užiteční. S lidmi to bohužel nejde. Ti si sami volí místo pobytu a než by štěpili celulózu, či dělali něco jiného užitečného, raději diskutují o užitečnosti případného štěpení a o kladech a záporech případné volby. No, vlastně, kéž by volili. Jenže optimismus zde asi není na místě. Velké procento lidí vůbec nevolí, ani když jde o věci obecné či obecní, o volby do parlamentu, senátu, anebo nejnověji do Evropského parlamentu.

Změnilo by to však něco? Nevolili by snad dosavadní nevoliči stejně jako voliči? V každé skupině lidí, jakýmkoli výběrem učiněné, se přece zase vytvoří stejné rozvrstvení chytrých, tvůrčích, kverulantů a blbů. Platí to pro každou skupinu, pro každou třídu ve škole, i pro každou politickou stranu, i když, tady bych asi viděl výjimku, zde se procenta mohou přece jen trochu lišit.

Vrátím-li se ale ke klokanům, je otázkou, zda tito živočiši, když se přestěhují třeba do Evropy, jmenovitě do Čech, o svou speciální mikroflóru nepřijdou a nezačnou se chovat jako domorodci? To je námět pro naše výzkumníky. Z vlastní zkušenosti vím, že kromě přežvýkavců či koňovitých v pražské zoo vypouštějí plyny tiše i hlasitě i primáti. Například gorily horské. U goril ale zase nevím, zda bzdí i ve své domovině. Hle, jaké se otevírají další možnosti pro výzkum.

Možná někomu přijde trapné, popřípadě směšné zabývat se takovýmto obskurním tématem. Pominu-li ale hledisko fyziologické, tak v přeneseném smyslu slova, je prdem myšlena věc marginální, tj. okrajová, které není záhodno se ve slušné společnosti věnovat. Avšak čemu se lidé nejvíc smějí? Lidová moudrost praví, že každému, s prominutím, prdu.

Dnes se skoro s povzdechem chce říci, kéž by tomu tak bylo, kéž by se lidé věcem bezvýznamným jen smáli. Mám ale dojem, že se všichni, bohužel, zabýváme především okrajovými záležitostmi. Nejvíc je to možná nyní vidět na proklamovaných představách kandidátů do Evropského parlamentu. Z evropského hlediska vypadá ve většině případů přinejmenším směšně, jak se mnozí snaží nereálně přesvědčovat voliče, že v EU budou prosazovat  konkrétní skupinové či regionální zájmy. To se tam přece ani neřeší. Menšina je těch, kteří si uvědomují, že v evropském kontextu, budou muset při svých rozhodováních hledět především na prospěch celku – celé Evropy. Tomu se ale budeme muset ještě hodně učit, tomuto pocitu sounáležitosti se starou Evropou, a zapomenout na snahy se nějak hloupě vymezovat a snažit se vyjednávat pofidérní výjimky, které ve svém důsledku mohou pro nás být jen brzdou.

To není a nebude jednoduché, ani pro námi zvolené zástupce, ani pro občany. „Implementovat“ evropskou “mikroflóru“ do našich útrob nepůjde snadno, ale jistě by to stálo za námahu, chceme-li se stát evropskými „klokany“, kteří dovedou hodně vysoko a daleko skákat!

---