Zvětšit obrázek

Umělecká vize systému MY Camelopardalis. Kredit: Javier Lorenzo, Universidad de Alicante.

Hvězdy nemilují samotu. Většina hvězd v Mléčné dráze vznikla ve dvojhvězdných anebo vícehvězdných systémech. V některých z nich hvězdy obíhají tak, že se z našeho pohledu zakrývají. Díky tomu se o nich můžeme leccos dozvědět. Takovým systémem je velice podivuhodná zákrytová dvojhvězda MY Camelopardalis ze souhvězdí Žirafy, vzdálená asi 13 tisíc světelných let.

Zvětšit obrázek

Univerzita v Alicante. Kredit: Universidad de Alicante.

Ve skutečnosti je to asi nejvíce hmotná dvojhvězda ze všech, co známe. Tvoří ji dvě obrovské hvězdy spektrální třídy O; namodralé, velice horké a nesmírně jasné, zejména v ultrafialových vlnových délkách, o hmotnosti 38 a 32 Sluncí. Ve vesmíru jsou takové hvězdy velmi vzácné a tady jsou hned dvě najednou. Navzdory své velikosti obíhají neuvěřitelně blízko sebe, podle studie Javiera Lorenza z Univerzity v Alicante a jeho kolegů, publikované v časopisu Astronomy & Astrophysics, se oběhnou za méně než 1,2 dne. To je úplně nejkratší známá doba u dvojhvězd tohoto typu. Zdá se, že takhle šíleně blízko už dotyčné hvězdy vznikly a od té doby se stále téměř dotýkají.

Zvětšit obrázek

Observatoř Calar Alto. Kredit: Max-Planck-Institut für Astronomie.

Co se s nimi stane? Astrofyzici mají jasno. Očekávají, že namodralí obři zanedlouho splynou do jediné gigantické hvězdy, která bude mít hmotu přes 60 Sluncí. Lorenzo a spol. tím potvrzují teoretické modely, podle nichž ty největší známé hvězdy mohou vznikat splynutím o něco méně hmotných hvězd. Soustava MY Camelopardalis je královnou malé hvězdné porodnice, otevřené hvězdokupy Alicante 1. Před padesáti lety jsme si mysleli, že je to obrovitá hvězda a teprve nedávno jsme se dozvěděli, že je to vlastně extrémní zákrytová dvojhvězda.

Lorenzův tým použil ke studiu dvojhvězdy MY Camelopardalis data, získaná spektrografem FOCES na 2,2 metrovém teleskopu observatoře Calar Alto ve španělské Andalusii. Se znalostí Dopplerova jevu, popisujícího změnu frekvence a vlnové délky záření kvůli vzájemnému pohybu vysílače a přijímače, z nich vyčetli rychlost, s níž se obě hvězdy obíhají a pak také povrchovou teplotu a velikost dotyčných hvězd.

Zvětšit obrázek

Porovnání hvězdy spektrální třídy O s ostatními. Kredit: LucasVB, Wikimedia Commons.

Pomohli jim i amatérští astronomové, díky nimž dali dohromady změny v zářivosti systému MY Camelopardalis. Právě jich analýzou vyšlo najevo, že se hvězdy systému MY Camelopardalis oběhnou za 1,2 dne. Vzhledem ke své velikosti k sobě musí být extrémně blízko, aby to stihly za tak krátkou dobu. Vlastně všechno nasvědčuje tomu, že se navzájem dotýkají a jejich vnější vrstvy se přitom míchají. Hvězdy se obíhají rychlostí přes 1 milion kilometrů za hodinu. Nepředstavitelné slapové síly mezi hvězdami způsobují, že se za 1,2 dne nejen oběhnou, ale také každá z nich otočí kolem své osy. Každý bod na jejich povrchu se přitom pohybuje rychlostí opět přes 1 milion kilometrů za hodinu. Jsou asi tak 700 krát větší než Země, ale kolem své osy se otočí za zhruba stejnou dobu jako naše planeta.

Podle toho, co o soustavě MY Camelopardalis víme, jsou obě hvězdy velice mladé. Životnost podobných hvězd bývá jepičí, obvykle pár desítek milionů let. Tyhle se zrodily během posledních 2 milionů let a jejich osudem je brzy splynout do hvězdného behemota, který po velice krátké době zanikne nesmírně spektakulární explozí. Bezpochyby otřese celým vesmírem v základech. Jak bude splynutí hvězd systému MY Camelopardalis probíhat nevíme, nic podobného jsme ještě ve vesmíru neviděli v přímém přenosu. Podle jedněch to bude velmi rychlé a explozivní, za uvolnění ohromného množství energie. Podle jiných zase pomalejší, ale v každém případě hodně oslnivé. Těžko říct, jestli se toho někdo dožije, ale bude to každopádně skvělá podívaná.

Video:   MY Camelopardalis, a very massive merger progenitor. Kredit: David Cabezas.

Literatura

Asociación RUVID 5. 12. 2014, arXiv:1410.5575, Wikipedia (Binary star/ Eclipsing binaries, O-type star).