Chloroviry jsou ohromné DNA viry s genomem o velikosti stovek tisíc párů bází ze skupiny fykodnavirů. Je to podivuhodná čeládka z příbuzenstva všemožných gigantických mimivirů, megavirů, pandoravirů, pithovirů a naopak maličkých virofágů, o nichž na OSLU rádi básníme. Však také stojí za to. Fykodnaviry jsou na první pohled tak trochu ve stínu svých monstrózních příbuzných, ale je to jenom zdání. Ve skutečnosti u nich objevujeme úžasné věci. Teď se ukázalo, že chloroviry neinfikují jenom mořské nebo sladkovodní řasy, jak jsme si mysleli.
Podílel se na tom tým, který vedl virolog James Van Etten z Univerzity Nebrasky v Lincolnu. Bylo to pro ně nejspíš docela šokující. Podle Van Ettena jsou sice chloroviry všude po světě velmi běžnými obyvateli řas sladkovodních jezer a rybníků, nikdo ale nepředpokládal, že by mohly bravurně přeskakovat mezi celými říšemi eukaryotních organismů. Van Etten to určitě ví, protože se sám podílel na původním objevu chlorovirů před více než 30 lety.
Co se vlastně stalo? Vědci původně zkoumali kognitivní, tedy poznávací funkce mozku zdravých dobrovolníků. V rámci výzkumu jim dělali výtěry krku a v nich hledali zajímavé sekvence DNA. Každý ví, že podobné průzkumy sekvencí v prostředí, čili metagenomika, občas přinášejí skvělé úlovky. Obrovité viry zelených řas by ale v lidském krku nikdo nečekal, natož aby byly skoro v každém druhém. Van Ettenův tým odhalil u 40 z celkem 92 osob (tedy u 43,5 procent) sekvence odpovídající chloroviru jménem Acanthocystis turfacea chlorella virus 1 (ATCV-1). Acanthocystis turfacea je přitom bývalá slunivka, která je dnes součástí linie Hacrobia, jedné z nových a stále nejasných skupin moderní taxonomie eukaryot.
Jako by to nestačilo, z výzkumu kognitivních funkcí vyšlo najevo, že lidé, v jejichž krku objevili chloroviry, prokazatelně hůř zpracovávají vizuální vjemy a mají horší prostorovou orientaci. Není to ohromný rozdíl, ale změřit se dá. A nebyla to žádná náhoda. Vědci si to chtěli ověřit a nakazili chlorovirem ATCV-1 laboratorní myši. Virus u nich vyvolal podobné změny poznávacích funkcí, jako u lidí. Infikovaní hlodavci měli horší paměť a hůře se orientovali v bludišti. Nakonec se ukázalo, že virus ATCV-1 u myší mění expresi genů v hipokampu, který hraje velkou roli v krátkodobé paměti a při prostorové orientaci.
Jak se zdá, na první pohled neškodný virus docela slušně zasahuje do činnosti mozku. Jak je možné, že jsme si toho ještě nikdy nevšimli? Chlorovirus ATCV-1 není žádný střízlík, ale obrovský virus, se 400 geny v genomu. Kam se hrabou viry jako je chřipka nebo HIV, které mají sotva pár genů. Podle Van Ettena je právě tohle nejspíš důvodem, proč chloroviry v lidech unikaly pozornosti. Jsou prostě příliš veliké. Vědci obvykle hledají viry a bakterie v lidském těle s pomocí filtrů a postupů, které počítají s určitou velikostí virových částic. Proto byly chloroviry až doteď úspěšně přehlížené. A když si jich někdo náhodou všiml, tak si nejspíš zaťukal na čelo a považoval viry řas za kontaminaci, se kterou by se neměl před kolegy moc chlubit. Teď se situace změnila. Pokud to celé není omyl, tak chloroviry čeká intenzivní výzkum. Van Ettenův tým si už brousí zuby na objevování jeho životního cyklu v těle živočichů.
Literatura
University of Nebraska-Lincoln News 27. 10. 2014, PNAS 111: 16106-16111, Wikipedia (Phycodnaviridae).
Diskuze:
