Určitě znáte ten pocit. Někde jste, něco děláte a najednou cítíte, že nejste sami. Je to něco neviditelného, ale téměř hmatatelného. Možná se vám i zježí srst všude po těle. Pokud jste nedávno sledovali nějaký plnotučný horor, tak se nejspíš budete intenzivně proklínat. Setkal se s vámi bludný duch, zapšklý přízrak minulosti nebo snad nějaká strojově chladná a absolutně cizí inteligence? Někteří lidé mívají tyto pocity časté a přesvědčivé. Když si to nenechají pro sebe, tak se obvykle dostanou do péče odborníků.
Když se v roce 1933 britský horolezec Frank Smythe vzdálil daleko od svého týmu a lezl na Mount Everest, tak se nemohl zbavit intenzivního pocitu, že někdo další, neviditelný, leze s ním. Došlo to prý tak daleko, že svému neviditelnému parťákovi nabízel jídlo. Podobný zážitek má i legendární Reinhold Messner, kterého při náročném sestupu z vrcholu Nanga Parbat kromě jeho bratra ve velmi těsné blízkosti doprovázel i někdo třetí.
Takových příběhů je nespočet. Vyprávějí je horolezci, dobrodruzi, cestovatelé, přeživší katastrof, lidé co ztratili někoho blízkého, rekreační uživatelé halucinogenů a samozřejmě také lidé s neurologickými či duševními obtížemi. Asi jen málokdo by odolal pokušení spojit si podobný, běžným způsobem nevysvětlitelný, poměrně přesvědčivý a někdy dost dlouhodobý zážitek, s andělem strážným, duchem, přízrakem nebo démonem. Jenže, kromě lidí postižených epilepsií, schizofrenií nebo halucinogenem, u nichž lze očekávat zvláštní až velmi zvláštní prožitky; poměrně často hovoří o pocitech cizí přítomnosti milovníci adrenalinu. Tedy sice svérázní, ale přece jenom docela sportovně založení lidé. Teď se ukazuje, že tyto halucinace mají poměrně reálný základ.
Rozehnat neviděné přízraky cizí přítomnosti se odhodlal Olaf Blanke ze Švýcarského federálního technologického institutu v Lausanne a jeho spolupracovníci. A co je nanejvýš roztomilé, použili k tomu robota. S jeho pomocí se vědcům podařilo u dobrovolníků v laboratoři vyvolat pocit cizí přítomnosti a vzápětí nabídnout poměrně prosté vysvětlení. Tvrdí, že tento „nevysvětlitelný“ pocit přítomnosti neviditelné entity ve skutečnosti vyvolává zmatek v senzomotorických signálech uvnitř mozku, co mají na starost uvědomování si sama sebe v prostoru, na základě informací o pohybech a poloze těla od smyslových orgánů.
Blanke a spol. nejprve analyzovali mozky 12 pacientů s neurologickými problémy, většinou s epilepsií, kteří měli zážitky přítomnosti něčeho cizího. Magnetická rezonance u nich odhalila zmatky ve třech oblastech mozkové kůry: insulární, parietálně-frontální a temporo-parietální. Tyto oblasti mozkové kůry přitom souvisejí s uvědomováním si sama sebe, s pohybem a s vnímáním své polohy v prostoru. Pak vědci provedli experiment s dobrovolníky se zakrytýma očima, do něhož se zapojil zmíněný robot. Dobrovolníci dělali pohyby rukou před tělem a robot jejich pohyby ihned kopíroval a dotýkal se jejich zad. Už tohle mozky experimentálních osob rozhodilo, ale díky časovému souladu se dokázaly přizpůsobit. Blanke a spol. proto pokračovali tím, že zavedli mezi pohyby osoby a robota jistou časovou prodlevu. Výsledkem byly zmatky v mozkové kůře, prožitky cizí přítomnosti a po jisté době také publikace v prestižním Current Biology.
Jak to má u podobných výzkumů být, účastníci experimentů netušili, jaký je jejich pravý účel. Experimentátoři je obalamutili nějakou pohádkou. Pár minut po zpožděném doteku robota se badatelé ptali, jak se dobrovolníci cítí. Několik z nich mělo zážitek cizí přítomnosti, v jednom případě až čtyř různých duchů. Někdy to prý bylo tak intenzivní, že se účastníci experimentu naléhavě dožadovali jeho ukončení.
Podle Blankeho a spol. je to vůbec poprvé, kdy se podařilo vyvolat pocit cizí přítomnosti experimentálně. Vše nasvědčuje tomu, že ho vyvolává zmatek mezi senzomotorickými signály mozkové kůře, který pozmění vnímání těla mozkem. Náš mozek totiž pracuje s několika mentálními projekcemi těla v prostoru a za normálních okolností je dokáže udržet pohromadě jako jedno jediné já. Když v mozku vypukne zmatek, kvůli duševní nemoci, extrémnímu zážitku, halucinogenu anebo, jako v tomto případě, kvůli rafinovanému robotovi, tak dojde k systémovému selhání. Mozek neudrží všechna mentální těla pohromadě a vynoří se jeden, dva a někdy i víc přízraků. Není to ovšem nic nadpřirozeného. Andělé, démoni, mimozemšťané, to všechno je, jak se zdá, jenom porucha našeho wetware.
Video: Out-of body experiences, consciousness, and cognitive neuroprosthetics: Olaf Blanke at TEDxCHUV. Kredit: TEDx Talks.
Závěry výzkumu Blankeho týmu vysvětlují leccos z mytologie, jsou ale velmi zajímavé i pro neurovědce a psychiatry. Můžeme teď lépe chápat psychedelické účinky celé řady halucinogenů, jejichž uživatelé poměrně často prožívají pocity cizí přítomnosti anebo třeba dočasný rozpad vlastního já na více zúčastněných jedinců. A taky pocity schizofreniků a dalších duševně nemocných, pro které jsou pocity cizích přítomností a podobné halucinace denním chlebem.
Literatura
Ecole Polytechnique Fédérale de Lausanne 6. 11. 2014, New Scientist 6. 11. 2014, Current Biology online 6. 11. 2014, Wikipedia (Anomalous experiences).
Diskuze:
