Zvětšit obrázek

Náčrt zubních korunek suchosaura (S. cultridens, zde S. laevidens) v Owenově díle A history of British Fossil Reptiles. I zde jsou zuby přisuzovány druhohorním krokodýlům. Převzato z Wikipedie.

Příští rok uplyne přesně století od chvíle, kdy německý paleontolog Ernst Freiherr Stromer von Reichenbach (1870 – 1952) vědecky popsal fantasticky vyhlížejícího dravého dinosaura pod názvem Spinosaurus aegyptiacus.  Jak se později ukázalo, spinosauři představují zřejmě největší známé teropody vůbec, a to s délkou v rozmezí 15 až 18 metrů a hlavou dlouhou až kolem dvou metrů. Holotyp egyptského predátora byl bohužel zničen za doby druhé světové války při spojeneckém bombardování Mnichova v roce 1944, od 90. let jsou však naštěstí objevovány nové exempláře na území severní Afriky (zejména ve státech Maroko a Niger). Letošní odhalení a výzkum nového exempláře (Ibrahim et al., 2014) přineslo doslova zemětřesení v pochopení obrazu tohoto dávného křídového dravce.  Nyní se zdá být pravděpodobné, že šlo ve skutečnosti spíše o obojživelného tvora, ekologicky podobnějšího dnešním krokodýlům než „klasickému“ modelu plně suchozemského teropoda. Výzkum ještě pokračuje a slibuje další nečekané informace a podrobnosti. Zajímavá je však také historie objevování této zajímavé čeledi teropodů, jimž se nyní právě podle největšího a nejznámějšího zástupce říká spinosauridi (Spinosauridae). Obvykle je „trnitý ještěr“ považován také za první historicky popsaný rod čeledi (1915), skutečnost je ale jiná. Spinosauridi byli totiž vědecky popsáni již o tři čtvrtě století dříve a jejich zkameněliny byly známé dokonce o zhruba celé století dřív, než Stromer popsal svého egyptského behemota! Pouze to po značně dlouhou dobu nikdo nezaznamenal – fosilní zuby, patřící spinosauridům, jsou totiž podle nových údajů známé již někdy od počátku 20. let 19. století. Dlouho však byly považovány za dentici druhohorních mořských krokodýlů.

Zvětšit obrázek

Přibližná podoba skutečného původce zubů, teropoda baryonyxe (B. walkeri). Tento mohutný dravec dorůstal délky přinejmenším 9,5 metru a hmotnosti 2,7 tuny. Žil v období spodní křídy (asi před 130 – 125 miliony let) na území současné západní Evropy. Kredit: Nobu Tamura, převzato z Wikipedie

Oním nejstarším objeveným spinosauridem je rod Suchosaurus, jehož štíhlé zuby kónického tvaru se dostaly již kolem roku 1820 do vlastnictví britského lékaře a amatérského paleontologa Gideona A. Mantella  (1790 – 1852), proslaveného popisem ornitopoda iguanodona (1825). Problém byl pouze v tom, že jejich dinosauří původ nebyl rozeznán – jak již bylo uvedeno, dlouho byly označovány za krokodýlí zuby. Není ostatně divu, vždyť tehdy ještě nebyl vědecky popsán ani první „rozeznaný“ dinosaurus megalosaurus (1824) a jméno Dinosauria zavedl Richard Owen teprve o celých 21 let později! Fosilní zuby byly objeveny v jihoanglickém Cuckfieldu ve vrstvách známých jako Wadhurst Clay (hrabství Východní Sussex). Šlo o stejné lokality (lomy) v Tilgateském lese, které Mantellovi později vydaly také první pozůstatky iguanodona. V roce 1822, stále dva roky před popisem megalosaura, Mantell určuje zuby za pomoci svého „rádce přes anatomii“ Williama Clifta jako krokodýlí. V průběhu roku 1824 fosilní zuby poprvé zobrazuje Francouz Georges Cuvier, čímž nevědomky pořizuje nejstarší nákres fosílií spinosauridů. O tři roky později zobrazuje další zuby opět Mantell, který zároveň zmiňuje jejich podobnost k zubům „dlouhonosých“ krokodyliformů, jakým je druhohorní rod Teleosaurus nebo recentní gaviál. Dnes jsou tyto fosílie uloženy v rozsáhlých sbírkách Britského přírodovědeckého muzea pod katalogovým označením BMNH R4415 a zejména pak BMNH R36536. Na zařazení do skupiny krokodýlovitých plazů se pak nic nezměnilo ani v době výzkumů Richarda Owena, který jim ve svém díle o dentici vyhynulých obratlovců Odontography (1840-45) přidělil jméno Crocodilius (Suchosaurus) cultridens. V roce 1878 se sice tentýž Owen zmiňuje o velké podobnosti mezi zuby dinosaurů a suchosaura, domnělý krokodýlí původ jim však ponechává.

Zvětšit obrázek

Nový pohled na kostru spinosaura s extrémně krátkýma zadníma nohama. Podklady poskytl objev nového fosilního materiálu z marockých vrstev Kem Kem Beds. Skutečně byl tento obří křídový teropod prakticky čtyřnohým obojživelným tvorem, ekologicky podobným spíše dnešním krokodýlům? Kredit: Tyler Keillor, Lauren Conroy, a Erin Fitzgerald, Ibrahim et al., Science

V roce 1897 popisuje francouzský paleontolog Henri-Émile Sauvage další druh tohoto rodu, S. girardi, a to na základě portugalského objevu dvou fragmentů čelisti a jednoho zubu (kat. označení MG 324). Tento exemplář byl mimochodem považován za ztracený až do loňského roku, dnes nese zbylý materiál označení MNHN/UL.I.F2.176.1. Prakticky po celé 20. století byly fosílie rodu Suchosaurus (v doslovném překladu „krokodýlí ještěr“) považovány za pozůstatky jakéhosi zvláštního krokodyliforma, snad pocházejícího z čeledi Pholidosauridae. Teprve v roce 1998 prováděla britská paleontoložka Angela Milnerová revizi proslulého spinosaurida rodu Baryonyx,http://dinosaurusblog.wordpress.com/2008/01/14/643609-krokodyl-nebo-teropodni-dinosaurus/ a pátrání po původci zubů dostalo zcela jasný směr. Tento teropod, vědecky popsaný roku 1986, totiž disponoval zuby prakticky nerozlišitelnými od těch suchosaurových. Přesto trvalo ještě pět let, než v roce 2003 Milnerová definitivně ztotožnila suchosaura s baryonyxem. Tím pádem bychom však o rodové jméno Baryonyx (v překladu „těžký dráp“) definitivně přišli – prioritu by měl samozřejmě Suchosaurus, stanovený již roku 1841 Owenem. Ani prvenství o úctyhodných 145 let zde však nestačí, Mantellovy zuby jsou totiž prakticky k nerozeznání také od zubů dalších dvou spinosauridů, rodu Cristatusaurus a Suchomimus. Výsledkem této zamotané situace je, že Suchosaurus cultridens prozatím představuje nedeterminovatelného zástupce podčeledi Baryonychinae. Francouzský paleontolog Eric Buffetaut však zašel dál než Milnerová a v roce 2007 zařadil druhý popsaný druh S. girardi jako cf. Baryonyx walkeri. Dle jeho názoru patří materiál anglického druhu S. cultridens skutečně druhu B. walkeri a Suchosaurus tak může být jen starším synonymem baryonyxe. Ať už je tomu jakkoliv, jedno je jisté: spinosauridi byli objeveni mnohem dříve, než mohl až donedávna kdokoliv předpokládat. Jejich zuby „krokodýlího tvaru“ zmátly několik generací paleontologů a tak nikdo nemohl tušit, že v době popisu spinosaura znala věda tyto zajímavé „obojživelné“ teropody  již bezmála celé jedno století…

Video: Paul Sereno: “…tělesné adaptace (spinosaura) ukazují na vývojový přechod mezi suchozemským a obojživelným typem predátora.”

Odkazy:
http://en.wikipedia.org/wiki/Suchosaurus
http://en.wikipedia.org/wiki/Baryonyx
Buffetaut, E. (2007). „The spinosaurid dinosaur Baryonyx (Saurischia, Theropoda) in the Early Cretaceous of Portugal.“ Geological Magazine, 144(6): 1021-1025.
Buffetaut, E., 2010, „Spinosaurs before Stromer: Early finds of spinosaurid dinosaurs and their interpretations“, Geological Society, London, Special Publications. 343, pp 175-188.
Mateus, O., Araújo, R., Natário, C. & Castanhinha, R. 2011. A new specimen of the theropod dinosaur Baryonyx from the early Cretaceous of Portugal and taxonomic validity of Suchosaurus. PDF Zootaxa 2827: 54–68.
Psáno pro Dinosaurusblog a osel.cz