Zvětšit obrázek

Jak asi supermasivní černá díra žere hvězdu? Kredit: NRAO.

Když se hvězda střetne s černou dírou, tedy supermasivní černou dírou, tak si většina z nás nejspíš představí, že věčně hladový gravitační chřtán černé díry nebohou hvězdu úplně celou pohltí. A nezřídka to tak asi doopravdy je. Jak se ale zdá, čas od času černá díra jenom tak odhryzne část hmoty hvězdy a hvězdě samotné se povede uprchnout do bezpečí. A pozemští astronomové mohou žasnout.

Thomas Holoien. Kredit: Ohio State University.

Nedávno užasl tým havajského automatického zabijáka, tedy zařízení ASAS-SN (All-Sky Automated Survey for Supernovae), přezdívaného assassin. Navzdory svému jménu, které odkazuje na supernovy, může ASAS-SN pozorovat i jiné věci. V tomto případě pozoroval supermasivní černou díru v galaxii, vzdálené 650 milionů světelný let, jak sežrala kus hvězdy. Odborníci tomu říkají událost slapového rozpadu, čili TDE (tidal disruption event), tedy částečného rozpadu. Tahle událost, označená jako ASASSN-14ae, se odehrála nedaleko za hranicí nedávno slavnostně zřízené nadkupy galaxií Laniakea.

Zvětšit obrázek

Logo ASAS-SN. Kredit: Ohio State University.

V takové vzdálenosti není možné odkousnutí části hvězdy pozorovat přímo. Doktorand Thomas Holoien z Ohijské státní univerzity a jeho kolegové letos v lednu na ASAS-SN zachytili záblesky záření z krmení supermasivní černé díry. Nejdřív si vlastně mysleli, že se dívají na další supernovu, ale brzy zjistili, že jde o něco zvláštního. Nakonec z toho byla událost slapového rozpadu, z čehož měli Holoien a spol. velikou radost. Čtyři teleskopy zařízení ASAS-SN se totiž pustily do práce jen pár měsíců předtím a nikdo by si nemyslel, že první slapový rozpad uloví tak brzo. Pokud to nebyla jen šťastná náhoda, tak by to podle objevitelů znamenalo, že supermasivní černé díry ohryzávají hvězdy častěji, než jsme si mysleli.

Zvětšit obrázek

ASAS-SN na Havaji. Kredit: Ohio State University.

Pozorování události slapového rozpadu bylo natolik zajímavé, že něj navázala řada dalších teleskopů Podíval se tam 1 metrový robotický teleskop McDonaldovy observatoře, 2 metrový robotický Liverpool Telescope, 3,5 metrový teleskop Observatoře Apache Point, také 8,4 metrový Large Binocular Telescope Mezinárodní observatoře Mount Graham a z vesmíru i UltraViolet & Optical Telescope observatoře Swift. Vědci rovněž použili data Sloanovy digitální prohlídky oblohy, v nichž odhalili mateřskou galaxii dotyčné události slapové rozpadu, kterou je galaxie SDSS J110840.11.

V události Holoiena a spol. šlo podle všeho o docela malý kousanec. Vědci podle množství uvolněné energie propočítali, že černá díra z hvězdy uchvátila pouhou tisícinu hmoty našeho Slunce, což odpovídá asi tak hmotnosti našeho Jupiteru. Zajímavé to ale bylo, o tom žádná. Doposud jsme zachytili jen pár událostí slapového rozpadu. Každé takové pozorování má tedy velkou cenu. Zatím každopádně nikdo netuší, jak často se stane, že černá díra pohltí jenom část hvězdy. Jak už to tak bývá, musíme získat víc dat.

Video:  Death by Black Hole: Holoien et al. (2014b) OSU Astronomy Coffee Brief. Kredit: OSU Department of Astronomy.

Literatura

Ohio State University News 23. 10. 2014.