Jan Žižka ve svém nejnovějším článku, který doporučuji k přečtení, popisuje, jak současná energetická politika směřuje hlavně v Německu k potlačení a možná i likvidaci velkých energetických firem. Zároveň je alespoň v pojetí environmentálně a sociálně zaměřených aktivistických skupin Energiewende chápána také jako prostředek právě k likvidaci velkých energetických firem, jako jsou v Německu E. ON, RWE, EnBW a švédský Vatenfall a v Česku ČEZ, a na základě toho jako cesta k čistě decentralizované a ekologické společnosti, či prostředek boje proti globalizaci. Tyto názory jsou hlavně ústy hnutí Greenpeace, Duha a dalších prezentovány velice často. Energetická politika opravdu přinesla hlavně zmíněným německým firmám obrovské ztráty, jejichž jen menší část byla kompenzována ať v cenách elektřiny pro spotřebitele či dotacích státu do ceny u některých typu zdrojů. Netvrdím, že z jistého pohledu nemohou být v některých ohledech zmíněné trendy reflektovány tak, jak se to objevuje u mluvčích ekologických aktivistů. Přesto bych si dovolil upozornit na aspekty a dopady jiné, které už nejsou ve sdělovacích prostředcích prezentovány tak často. Pochopitelně se soustředím jen na některé stránky velice složitého tématu a moje prezentace budou značným zjednodušením. Přesto bych byl rád, kdyby se nejen zmínění aktivisté zkusili zamyslet nad tím, zda jejich představy a naděje, které do Energiewende vkládají, nejsou liché. V úvodu bych chtěl také ještě zdůraznit, že následující text neznamená obhajobu či ztotožnění se s konkrétními hospodářskými či obchodními praktikami zmiňovaných firem.
Specifika, výhody a nevýhody velkých firem (nejen energetických)
Velké firmy mají z celospolečenského, stejně jako ty malé, řadu výhod i nevýhod. První je ta, že v daném oboru už vlastní obrovské investice a infrastrukturu, velké množství vzdělaných pracovníků a zkušeností. Lze tak předpokládat, že už jen z důvodu, aby toto vše zúročily, plánují a pravděpodobně i budou působit v daném oboru dlouhodobě, nejméně řadu desetiletí. To také znamená, že v případě energetické firmy je v jejím zájmu investovat i do dlouhodobých a náročných energetických staveb. Zároveň velká firma může mít dostatek investic pro velkou stavbu s delší dobou návratnosti a s ne úplně zaručeným výsledkem. Případně, díky dlouhodobému kreditu a působení v energetice dostatečnou pozici u bank pro jejich získání. Velké energetické firmy musí také zohledňovat, již kvůli velikosti své produkce, nutnost diversifikace zdrojů produkujících energii. Pokud ještě vlastnily i rozvodné soustavy, musely zohledňovat i jejich propustnost a odpovídající poměr mezi na počasí závislými zdroji a zdroji stabilními s možností regulace. Velká firma tak musí do značné míry mít a vytvářet dlouhodobou strategii a řekněme i jistou zodpovědnost za dlouhodobý vývoj odvětví a oboru včetně třeba rozvoje vzdělávání v dané oblasti. Pokud dojde k úplnému rozbití velkých firem a přechod k modelu čistě malých hráčů, kteří nemusí a ani nemají možnost takovou koncepční práci dělat, musí rozvoj strategie a dlouhodobé koncepce odvětví plně převzít stát. Ještě je možné zmínit, že až do konce minulého století byla energetika relativně konzervativním oborem, který nesliboval rychlý spekulativní zisk, ale spíše možnost bezpečného, spolehlivého a hodně dlouhodobého investování. Vlastníky akcií velkých energetických firem tak byly, třeba právě v Německu, často penzijní fondy, města a další veřejné instituce. Ještě jedna vlastnost je u velkých firem. Jsou pod značnou celospolečenskou kontrolou, protože jsou dobře viditelným a snadným terčem různých kampaní. Dobře je to vidět například i na kampaních hnutí Greenpeace, které jsou dominantně zaměřena na ně. U malých firem je v tomto případě podstatné, že často sídlí a vyrábí v daném regionu, kde žijí jejich vlastníci a mohou tak být citlivější k názorům místních komunit.
Nevýhodou velkých firem je pomalá reakce na rychlé změny na trhu. Zde naopak mohou malé firmy uplatnit svoji hlavní výhodu, která spočívá v jejich flexibilitě a možnosti jejich rychlé reakce na změny podmínek. Zatímco velké firmy mají tendenci rychlé fluktuace ustát díky své velikosti a odolnosti, malé firmy jim čelí rychlou reakcí a změnami orientace. Z hlediska společenského je pak nevýhodou možnost dosažení a zneužívání monopolu v dané oblasti. Velká firma tak má možnost vytvářet dlouhodobou strategii, ale může mít tendenci bránit vstupu konkurence do oboru či progresivním změnám. Také může monopol vůči zákazníkům zneužít k navyšování svého zisku. Je však třeba zmínit, že pomalejší reakce při zvyšování cen elektřiny pro zákazníky, či jejich snižování, jako reakce na změny cen vstupů, kterou si velké firmy, na rozdíl od malých, mohou dovolit, nemusí být vždy pro zákazníka nevýhodou. Může jej chránit před rychlými fluktuacemi cen a pomáhat i při udržování sociální bezpečnosti a stability.
Situace, která se na evropském energetickém trhu vytvořila
Na evropském energetickém trhu zafungovaly dvě tendence, jejichž souběh a způsob provedení měl na dlouhodobý strategický rozvoj energetiky katastrofální dopad. Přičemž v principu se nelze na oba prosazované trendy samostatně dívat negativně. Prvním byla cesta k liberalizaci trhu s energiemi. Tu se například v Česku podařilo dokončit a zavést, a proběhlo také do značné míry zapojení českého trhu do evropského. Dosáhlo se oddělení výroby a distribuce a zjednodušení přístupu k výrobě i obchodování s elektřinou. Deklarovaným cílem bylo vytvoření tržního prostředí, kde by volný trh vysílal signály, které by jednotlivé investory vedly ke stavbě potřebných zdrojů. Druhým trendem jsou politicky motivované a bohužel extrémně silné zásahy do tržního prostředí ve formě dotací a penalizací. Ty jsou z velké části vyvolány tlakem veřejnosti aktivizované kampaněmi zelených hnutí na politiky. A pochopitelně i různými lobbystickými tlaky z konkrétních segmentů výroby elektřiny. Tyto zásahy jsou opravdu dramatické. Výstavba a provozování některých zdrojů jsou penalizována velmi silně. U některých typů zdrojů vedou k zákazu jejich stavby či dokonce k jejich předčasné likvidace bez kompenzace ztrát vlastníkovi. U jiných typů naopak umožňují jejich investorům plně zaručený a někdy i velmi vysoký zisk. Příkladem je třeba fotovoltaický boom nejen u nás. Tyto státní zásahy do tržního prostředí jsou tak výrazné, že veškeré další signály dané povětrnostními, geografickými i geologickými podmínkami regionu či reálnými ekonomickými parametry daných zdrojů překrývají. A zároveň mají takový rozsah, že tento trh v podstatě určují. Změny ve velikosti a charakteru těchto penalizací a dotací navíc probíhají velice rychle a už řadu let je energetický trh velmi turbulentní a jeho vývoj v podstatě nepředvídatelný. To velmi omezilo možnosti strategického a dlouhodobého investování v tomto oboru.
Vytvořilo se tak prostředí, kdy se žádná investice do zdrojů bez garancí nebo dotovaných cen nevyplatí. A právě velké zdroje, které potřebují značné investice a jejichž návratnost je dlouhodobější, jsou těmi, proti kterým byly doposud uplatňovány penalizace a nedostávaly garance. Naopak velmi vysoké dotace a garance se týkaly zdrojů, které se dají stavět v širokém rozsahu velikostí a velmi rychle. Díky státem garantovaných cen elektřiny, například ze solárních elektráren, byly v tomto případě banky ochotné půjčovat téměř komukoliv. A nepotřebovaly mít reference o dlouhodobé a známé zkušenosti daného investora v energetické oblasti. To byl důvod, že se na tyto možnosti garantovaného a velmi vysokého zisku vrhli rychle z velké části investoři, kteří se neplánují dlouhodobě pohybovat v oblasti energetiky, ale hledají příležitosti pro rychlý, vysoký a zaručený zisk. Je tak vysoká pravděpodobnost, že zisky, které tito investoři získají z těchto dotací, nepůjdou do oblasti energetiky, ale skončí jinde, kde v budoucnu bude naděje pro zmíněný vysoký, rychlý a garantovaný zisk. To je důvod, že vlastníky nových obnovitelných zdrojů nejsou většinou velké energetické firmy, ale menší soukromí investoři, fondy, banky, developeři i farmáři, jak zmiňuje i pan Žižka. Je také pravda, že vedení velkých energetických firem nejspíše opravdu nevěřilo, že německá vedení přivede Energiewende až do tak absurdního stavu. Zároveň však velké firmy z již zmíněných důvodů nemohly reagovat tak rychle na fluktuace v dotačních podmínkách. Zároveň si vlivem jisté zmíněné tendence pro strategické uvažování, uvědomovaly, že fluktuace výkonu na počasí závislých obnovitelných zdrojů budou muset vyrovnávat zdroje stabilní a regulovatelné. Výsledkem tak bylo, že velké energetické firmy do značné míry vykrvácely vlivem penalizace a přikázaného odstavení svých existujících zdrojů a při budování zdrojů potřebných pro udržování stability sítě bez garantované ceny a přístupu na trh. Zisky z vysoce dotovaných obnovitelných zdrojů v objemu, které velké firmy postavily, tyto ztráty nedokázaly vykompenzovat. Tato událost měla ještě jeden neblahý dopad. Akcionáři těchto firem byly často penzijní fondy, města a jiné veřejné instituce, jejichž finanční ztráty mají dopad na situaci v oblasti sociální pomoci a spolu s růstem cen elektřiny pro spotřebitele, ke kterému Energiewende také vede, už začíná ovlivňovat sociálně slabší vrstvy obyvatel v Německu.
Naopak investoři, kteří do energetiky vstoupili právě kvůli vysokým zaručeným ziskům a nemuseli navíc sanovat ztráty u již postavených zařízení, získávají velký objem kapitálu. Zatímco však u velkých energetických firem by pravděpodobně velká část získaných prostředků skončila zase v energetice, u investorů, kteří jdou čistě za ziskem, skončí s velkou pravděpodobností jinde.
Krátkodobé a dlouhodobé investice
Je ještě jeden fenomén, který velké firmy silně odrazuje od investic do zdrojů s dlouhodobou návratností bez garance cen. Je to vliv minoritních akcionářů na strategii těchto firem. Pokud je tato firma ve státním vlastnictví, promítá většinou do své strategie i nutnost dlouhodobé garance bezpečnosti a sociální únosnosti pro obyvatelstvo daného státu. Například pro Česko to znamená, že musí dopředu počítat s tím, že zásoby uhlí u nás dochází, veškerý plyn dovážíme a jeho nízké ceny nelze garantovat a na vyřešení problémů se skladováním energie v případě elektrické sítě zatím nelze spoléhat. A také se nelze spolehnout na zaručený dovoz levné elektřiny. Sleduje i potřebu zaručit dostatečnou rozmanitost základny zdrojů. Mezi hlavní priority pak nemusí patřit zaručený zisk v nejbližších letech. Stejně tak, pokud má firma silného privátního vlastníka, který chce pracovat v oboru a jeho vizí je předání firmy s kvalitními produkty a pověstí svým dětem. I v tomto případě není prioritou maximalizace krátkodobého zisku, ale dlouhodobá a stabilní schopnost produkovat elektřinu. V obou zmíněných případech tak firma musí brát v úvahu i přírodní podmínky v daném regionu a stav technologií, nejen situaci danou momentální deformací trhu.
Jiná situace nastane, jestliže mají ve firmě velký vliv minoritní akcionáři typu například Michala Šnobra. Tyto akcionáře zaměřené na krátkodobý zisk v podobě dividend vcelku nezajímá, jestli firma vyrábí elektřinu a jak, nebo dělá něco úplně jiného. Důležité je, aby byl zaručen rychlý přísun dividend. Je jasné, že nepodpoří strategickou dlouhodobou investici, která by spíše vedla ke snížení dividend v nejbližších letech a její přínos se začne projevovat až za řadu let. Zvláště, když nemá tato investice státní garance a může být spojena i s jistými finančními riziky. Pokud navíc jsou tito akcionáři schopní a ochotní napadnout plány na investice, které by mohly vést k omezení jejich dividendového zisku v nejbližších letech, i soudně. Co mám přesně na mysli, je možné pochopit s řady vystoupení minoritního akcionáře firmy ČEZ Michala Šnobra, která jsou na internetu. Jestliže navíc rozhodují o strategii v energetice politici, kteří se více zajímají o to, zda budou zvoleni v následujícím funkčním období než o dlouhodobou prosperitu a bezpečnost státu, těžko se hledá podpora pro dlouhodobější projekty.
Popsané důvody vedly k tomu, že sice začíná být v naši části Evropy přebytek výkon ve fluktuujících zdrojích závislých na počasí, ale nedostatek zdrojů stabilních a regulovatelných. Zároveň proměna struktury zdrojů vede k potřebě přebudování rozvodné sítě. Ta už nyní nestačí na převod velkých přebytků větrné elektřiny ze severu Německa na jih i s využitím sítě sousedů. Po uzavření jaderných bloků v Bavorsku v nejbližších letech se potřeba přenosu elektřiny ze severu na jih ještě prohloubí. Zvláště, když chce Německo postavit každý rok 2,5 GW výkonu větrných elektráren na pevnině a do roku 2030 k tomu ještě 15 GW výkonu v mořských parcích. Tuto elektřinu bude Německo v Bavorsku potřebovat, protože zatím v této spolkové zemi dodávají jaderné bloky téměř 50 % elektřiny. Nebude však možnost, jak tam větrnou elektřinu přepravit. Plánovaná vedení, která by to umožnila, se ještě nezačala stavět a po vytýčení trasy prvního z nich se zvedl obrovský odpor tisícovek dotčených obyvatel. Podrobněji o situaci v Německu a Bavorsku zde. Přestavba sítí tak, aby odpovídaly požadavkům nové struktury zdrojů, ke kterým tlačí Energiewende, tak bude nejen finančně náročná, ale časově náročné bude i jen její prosazení.
V Evropě bude třeba v relativně brzké době obměnit velký počet zdrojů. V našem regionu se to může zdát paradoxem, když se zde mluví dokonce o nadbytku výkonu. Problém je, že Energiewende automaticky nadbytek výkonu vyvolává a potřebuje jej. Předpokládá totiž takový výkon v solárních elektrárnách, že v rozumných povětrnostních podmínkách dodají veškerou potřebnou elektřinu. Stejně tak tomu má být s elektrárnami větrnými. V době větrného a slunečného počasí tak bude mít značný přebytek výkonu. A navíc pro dobu, kdy nebude ani slunce a ani vítr, musí být záloha v elektrárnách, které nejsou závislé na povětrnostních podmínkách. V principu tak musí být potřebný výkon k dispozici třikrát, v slunečních elektrárnách, větrných i jejich zálohách pro případ nevhodných povětrnostních podmínek. V době, kdy lze využívat vítr a slunce, bude tak v Německu velký přebytek výkonu. V té době tak Německo potřebuje velké množství elektřiny vyvést do zahraničí nebo musí velkou část svých elektráren vypínat. Tento problém je zvýrazněn ještě tím, že zálohovací zdroje k větrným a slunečním musí být v provozu a připraveny pro regulaci sítě. I v době, kdy by teoreticky Německo vystačilo s fotovoltaickými a obnovitelnými zdroji, tak musí vyrábět i elektřinu z uhlí či plynu. I to je důvod, proč Německo v posledních letech zvyšuje svůj vývoz elektřiny, a to nejen z obnovitelných, ale i fosilních zdrojů. Podrobněji je situace v regionu, která je touto skutečností vyvolána, popsána zde.
Je tak jasné, že se ani Německo bez klasických zdrojů neobejde, i když třeba budou některé z nich využívány v daném roce jen velmi omezenou dobu. Ve většině evropských zemí tak bude třeba uskutečnit obrovské investice do náhrady starých zdrojů a také pro přestavbu elektrické sítě, která se musí přizpůsobit nárůstu množství fluktuujících povětrnostně závislých zdrojů. Získat tyto velké a dlouhodobé investice je ovšem těžké, když velké firmy, které v energetice podnikaly a chtěly i v budoucnu podnikat, vykrvácely kvůli častým zásahům státu do tržních pravidel. A podobné chování lze v Evropě očekávat i v budoucnu. Pokud ovšem se evropská energetika bez těchto klasických zdrojů neobejde, musí nějakým způsobem pokřivení trhu vzniklé vysokými dotacemi do obnovitelných zdrojů kompenzovat. A protože už existující dotace nelze zrušit a navíc se ještě řadu let většina obnovitelných zdrojů bez dotací neobejde, lze toto vyrovnání postavení jednotlivých zdrojů na trhu provést pouze dalšími garancemi (většinou garantovanými cenami nebo přímo dotacemi). To jsou třeba v Německu ty v článku Jana Žižky zmiňované kapacitní platby.
Nebo garantované ceny pro nové jaderné bloky ve Velké Británii. V nedávné době Evropská komise schválila britský systém cen „Contract for Difference“ navržený pro elektrárnu Hinkley Point ve Velké Británii. Garantovaná cena je v tomto případě 92,5 GBP/MWh, což je zhruba dvojnásobek současné tržní ceny. Tato skutečnost je velice ostře kritizována právě protijadernými environmentálními hnutími. V tomto kontextu je však třeba připomenout jaké jsou garantované ceny pro některé další zdroje ve Velké Británii: pro větrné zdroje na pevnině 95 GPB/MWh, vodní elektrárnz 5-50 MW pak 100 GBP/MWh, biomasa 125 GBP/MWh, fotovoltaika 120 GBP/MWh, geotermální elektrárny 145 GBP/MWh, mořské větrné elektrárny 155 GBP/MWh, vlnové a příbojové elektrárny pak 305 GBP/MWh. Garantované ceny pro obnovitelné zdroje jsou tak všechny vyšší než pro jádro. Proč k takovému systému garantovaných cen Velké Británii přistoupili? Právě kvůli obrovskému tlaku veřejnosti na politiky, který byl podnícen aktivitami zelených hnutí, si tato země přímo uzákonila nutnost snížení emisí oxidu uhličitého do roku 2050 o 80 % oproti roku 1990. Na základě toho se vytvořil systém, který stanovuje pro jednotlivá období maximální množství emitovaných skleníkových plynů. To v podstatě znamená, že v elektroenergetice se téměř nedají stavět nové fosilní zdroje a roli stabilních regulovatelných zdrojů, které nejsou závislé na počasí, musí do značné míry plnit zdroje jaderné. Situace Velké Británie je zároveň značně specifická. V minulém období elektroenergetiku a stavbu nových zdrojů velmi zanedbala a nyní potřebuje urychleně nahradit velký počet dosluhujících zdrojů. Zároveň je to ostrovní stát, který se jen ve velmi omezené míře může spoléhat na dovoz elektřiny. Podrobně a velice fundovaně tuto situaci popisuje Petr Nejedlý v článku na svém blogu.
Může vést Energiewende k ekologické a efektivní energetice?
Tím se dostáváme k zákonitým ekologickým důsledkům Energiewende. Jan Žižka ve svém článku vypisuje pořadí priorit u tohoto plánu: 1) Odchod od jádra, 2) Rozmach obnovitelných zdrojů 3) Omezení emise skleníkových plynů. Že jsou priority v zaznamenaném pořadí plněny, ukazují i srovnání čísel podílu jednotlivých zdrojů na výrobě elektřiny v roce 2003 a 2013, uvedených také v článku Jana Žižky. Podíl jaderných zdrojů se snížil z 27,1 % na 15,4 %, tedy o 11,7 procentních bodů. Podíl výroby z obnovitelných zdrojů stoupl ze 7,5 % na 23,9 %, tedy o 16,4 procentního bodu. Podíl produkce z fosilních zdrojů sice klesl také, z 60,4 % na 55,7 %, avšak jen velmi mírně o 4,7 procentního bodu. Pro srovnání lze uvést, že v Česku v tomto období poklesl téměř o 20 procentních bodů a nyní je zde podíl produkce elektřiny z fosilních zdrojů nižší než v Německu. Pro Německo je z ekologického hlediska velmi špatné to, že podíl produkce elektřiny z hnědého uhlí je v roce 2013 téměř úplně stejný jako v roce 2003, tedy téměř 26 %. Zbytek fosilní elektřiny dodává dovezené černé uhlí (téměř 20 %) a plyn. Je tak vidět, že sice obnovitelné zdroje zatím i díky extrémní podpoře a dotacím dokázaly v Německu nahrazovat odstavované jaderné zdroje, ale míru využití zdrojů fosilních se podařilo snížit jen málo. V roce 2013 navíc zdroje jaderné dodávaly stále více elektřiny než větrné a solární dohromady, ty měly v roce 2013 podíl pouze 13,1 %. Náhrada zdrojů jaderných, které se mají v Německu odstavovat v nejbližších letech, bude, nejen technicky, mnohem náročnější.
Na srovnání popsaných současných koncepcí Velké Británie a Německa je vidět, kam vede rozdílné pořadí priorit. Pokud nastavíme jako hlavní prioritu odchod od jádra, nelze se v současnosti i dohledné budoucnosti obejít bez fosilních zdrojů. Naopak, pokud je hlavní priorita nastavena na snížení emisí a omezení fosilních zdrojů, nelze se většinou obejít bez zdrojů jaderných. Pochopitelnou výjimkou jsou takové státy jako Norsko s obrovským potenciálem vodních zdrojů. To ukazuje nejen příklad Velké Británie, ale třeba i Švédska, které si také nejdříve uzákonilo odchod od jádra dokonce do roku 2010. Ale právě proto, že hlavní prioritou zůstalo omezení emisí a využívání fosilních zdrojů, byl odchod od jádra ve Švédsku zrušen. Zajímavé bude sledovat, co s tímto nastavením priorit udělá současná účast Zelených ve švédské vládě. Právě Švédsko, Francie, Belgie, Švýcarsko a třeba i provincie Ontario ukazují, že lze s využitím kombinace jaderných a obnovitelných zdrojů vybudovat elektroenergetiku s velmi nízkým podílem fosilních zdrojů.
Je také dobře připomenout, že podobnou cestu využití jádra, jako tyto země, plánovaly v sedmdesátých letech také Německo a třeba Itálie i Rakousko. To, že se vydaly jinou cestou, je důsledkem i velmi intenzivní protijaderné kampaně Greenpeace a dalších aktivistických skupin. I přes tuto intenzivní kampaň a zákaz či odchod od jádra v řadě evropských zemí, dodávají zde jaderné bloky přes 20 % elektřiny. Je možné spekulovat, jaký by byl tento podíl bez této kampaně. Pokud by však byl ve všech evropských zemích tak nízký podíl fosilní elektřiny jako ve zmíněných zemích využívajících jádro, byly by emise oxidu uhličitého už několik desetiletí násobně nižší, než to je dnes a než jsou i optimistické plány Německa pro příští léta. Pochopitelně by jiným vztahem k jádru v Evropě byl ovlivněn rozvoj v tomto oboru i v ostatních částech světa. Můj osobní názor tak je, že možnost zastavit v dohledné době růst množství oxidu uhličitého byl ztracen právě tím, že veškerá hlavní environmentalistická hnutí byla ovládnutá protijadernými aktivisty. Tím bylo dáno, že tyto aktivistické skupiny, které jsou přirozeně zaměřeny na omezení emisí, měly a mají hlavní prioritu jinou. To, že lidská civilizace způsobuje růst množství oxidu uhličitého v atmosféře a ovlivňuje do jisté míry zemské klima, je potvrzeno měřeními (zde, zde, zde a zde). Na druhé straně je stále značně otevřenou otázkou míra toho ovlivnění. A už vůbec není jisté, zda není pro lidstvo vhodnější a méně nákladné se klimatickým změnám, ať už je způsobuje cokoliv, přizpůsobit, než bojovat proti emisím skleníkových plynů.
V pořadí druhou prioritou zelených aktivit sice je prosazování budování obnovitelných zdrojů jako prostředek k omezení emisí. U nich to však s tou ekologií není tak jednoznačné. Velice těžko lze nazvat ekologickým masové využívání fotovoltaiky, pro níž se energeticky náročné panely hromadně dodávají z Číny. Emise v Německu sice klesnou, ale tento pokles je vyvážen vyššími emisemi v Číně. Těžko lze také označit za příliš ekologické stavby rozsáhlých slunečních elektráren na polích nebo velkých polí vysokých větrných elektráren a vedení vysokého napětí přes celé kontinenty, které slouží k dopravě jimi vyrobené elektřiny. Je těžké si představit, že koncepce, vytvářející nutnost mít pro každý potřebný výkon hned tři různé elektrárny současně, povede k efektivní energetice. Zároveň se ukazuje na příkladu Německa a Dánska, že Energiewende vede k vysoké ceně elektřiny pro spotřebitele. Cena v těchto zemích je nejvyšší v Evropě. O tom, čím jsou ovlivněny ceny elektřiny, je blíže zde. Velice pěkný rozbor o tom, jak je na tom Energiewende a jak plní stanovené cíle, napsal ve třech částech kolega Petr Nejedlý (zde, zde a zde).
Není vůbec jasné, jak by vypadal vývoj produkce oxidu uhličitého a využití fosilních paliv v případě, že by environmentalistická hnutí byla racionálnější, nebyla tak silně protijaderná a rozvoj jaderné energetiky by nebyl v osmdesátých a devadesátých letech ta silně zbrzděn. Přesto bych však byl rád, kdyby se environmentální aktivisté zamysleli, jestli není něco špatně s jejich nastavením priorit. Momentální reálný stav jaderné energetiky je popsán zde a zde.
Je decentralizace v produkci energie opravdu možnou cestou k lepší společnosti?
Na závěr bych chtěl zmínit ještě několik faktů, které se týkají představy, že je možné energetiku postavit čistě na malých decentralizovaných zdrojích a současná společnost může fungovat na základě samovýroby elektřiny. Environmentální aktivisté často představují zničení velkých firem, velkých centrálních energetických zdrojů a přechod na lokální samovýrobu elektřiny jako cestu k osvobození od globalizace a k demokracii. Na podporu těchto svých představ uvádějí příklady vesnic, které se kombinací zdrojů větrných, slunečních a využívajících biomasu dokáží vyrobit potřebnou elektřinu. Zapomenou však dodat, že jde velmi malá sídla se specifickými podmínkami danými geografickou polohou a zemědělskou výrobou v daném místě. Jde také o oblasti, kde není soustředěna výroba a velké infrastruktury. Velice často je úspěch tohoto systému založen na dotacích. Často se také jedná o to, že sice celkové množství vyrobené elektřiny opravdu pokryje místní potřeby, ale bez výměny elektřiny prostřednictvím centrální sítě, by to nefungovalo.
Častou představou předkládanou zelenými je, že si každý pomocí fotovoltaiky bude lacino vyrábět elektřinu a nebude tak závislý na velkých energetických firmách a globalizaci. Tato představa je však velice daleko od reality. Třeba v Německu se už sice cena elektřiny z fotovoltaických elektráren blíží tzv. grid paritě, ale není to tím, že by produkce ve velkých zdrojích nebyla efektivnější. Je to naopak tím, že cena pro spotřebitele je zde nejvíce zvýšena dotacemi do obnovitelných zdrojů. A zároveň může spotřebitel využívat výhod zálohování svého domácího zdroje z centrální sítě.
Je třeba také zdůraznit, že žádný z prezentovaných samostatných regionů si zařízení, která využívá pro produkci elektřiny, sám nevyrábí. Vše dováží. Je dost těžké mluvit o decentralizaci a k odklonu od globalizace, když si levnou ekologickou elektřinu zajišťuji dovozem fotovoltaických panelů z Číny. A to je možné ještě připomenout, že velké větrné farmy a vedení velmi vysokého napětí na vzdálenosti tisíců kilometrů, které jsou součástí Energiewende, opravdu nejsou příkladem decentralizované energetiky. A bez nich se cíle Energiewende nedají splnit ani náznakem.
Závěr
Pokusil jsem se ukázat některá sporná místa prezentace Energiewende v podání environmentálních aktivistů i některých ekonomů. Je jasné, že jsem se mohl dotknout jen omezeného okruhu témat velmi široké problematiky a i tak mi to vyšlo na velmi dlouhý článek. Přesto bych byl rád, kdyby alespoň někteří z čtenářů a případně i zmiňovaných aktivistů se nad uvedenými fakty zamyslel. Energetika je totiž klíčová pro existenci i životní úroveň naší společnosti. Pro její rozvoj je potřeba součinnost velkých i malých firem, centrálních velkých i decentralizovaných malých zdrojů a co nejefektivnější využití co nejširší palety zdrojů. Vždy tam, kde jsou pro ně nejvhodnější podmínky a mohou uplatnit své přednosti. A úspěšnost strategie jejího rozvoje je opravdu klíčová pro život každého z nás. Opravdu nelze spoléhat na zázraky například v podobě studené fúze, i když tomu řada lidí věří, ono i vyřešení problémů se skladováním energie bude potřebovat ještě mnohaleté úsilí.
Jaká je realita okolo nového bloku v Dukovanech?
Autor: Vladimír Wagner (22.11.2020)
Evropská i naše energetika na rozcestí
Autor: Vladimír Wagner (10.10.2018)
Jaký by mohl mít vliv „Německý rozbřesk" na Česko?
Autor: Vladimír Wagner (31.08.2018)
Pár úvah o elektroenergetice po pařížské klimatické konferenci
Autor: Vladimír Wagner (24.02.2016)
Jaderná energetika na prahu roku 2013
Autor: Vladimír Wagner (06.01.2013)
Diskuze:
Fakta - ceny el. energie
Stanislav Hes,2014-11-08 19:39:52
Dobrý den,
nevím proč se neustále na všech diskuzích a ve sdělovacích prostředcích omílá nepravdivý argument, že elektrická energie je čím dál dražší:) Příklad(ČEZ Prodej, nejrozšířenější sazba D02) rok 2009 4,482 Kč/kWh: rok 2010 4,354 Kč/kWh: rok 2011 4,645 Kč/kWh: rok 2012 4,83 Kč/kWh: rok 2013 4,947 Kč/kWh: rok 2014 4,264 Kč/kWh. Tzn. jako spotřebitel mám oproti roku 2009 elektřinu levnější téměř o 5 procent, kdybych bral v úvahu ještě inflaci za uvedené období, byl by rozdíl ještě větší. Takže za mě je obecná argumentace, že je elektrická energie čím dál dražší pěkný blábol a nemá nic společného s realitou:)
Info o cenách např.:
http://www.tzb-info.cz/prehled-cen-elektricke-energie#d02
Peter Farkas,2014-11-02 01:49:11
súhlasím s tým, že hlavný problém sú štátne dotácie. Treba si uvedomiť, že energetický priemysel je zvyknutý na dotácie pomaly už 100 rokov. Predčasná odstávka jadrových elektrárni v nemecku bolo politické rozhodnutie - predpokladám že fukushima len prišla merkelovej vhod a že buď ona, alebo jej koaličný partner získal protijadrovou tématikou hlasy vo voľbách. Ak ide o udržanie vlády politici robia rozhodnutia ktoré sú z ekonomického hľadiska nezmyselné, ale s tým my nič neurobíme, zmeniť to môžu len nemeckí voliči.
Ak sa chceme baviť o tom akým spôsobom ísť ďalej, najskôr treba naceniť všetky náklady súvisiace s prevádzkou fosílnych elektrárni. Teda nie len CO2, ale aj ostatné emisie, ale aj napr. poškodenie prírody pri ťažbe. Takisto je potrebné naceniť aj vplyv na zdravie obyvateľstva.
Toto je základný krok. Následne treba ešte naceniť geopolitické riziká. Ja si uvedomujem, že sa to nemôže urobiť v priebehu 3 rokov a že stále musíme myslieť na konkurenciu pre náš priemysel z oblastí bez enviromentálnej politiky. Ale Čína už v podstate vyhlásila boj s uhlím, takže tá situácia prijať globálne riešenia je podstatne lepšia ako pred pár rokmi.
Keď budú splnené vyššie uvedené podmienky potom môžeme riešiť ktorá elektrina koľko stojí.
Môj názor je, že solárna energia má obrovský potenciál predovšetkým pri produkcii na mieste spotreby. V kombinácii s malým záložným zdrojom (o 5 rokov bude 10kWh záložný zdroj umiestnený v priestoroch producenta stáť 2000-2500 EUR) a inteligentým riadením týchto zdrojov poskytovateľom pripojenia sa dajú urobiť zázraky s reguláciou siete. Podpora elektrických vozidiel navyše poskytne takisto základňu pre záložné zdroje pripojené do siete a jej lepšiu reguláciu.
To do značnej miery eliminuje potrebu udržiavania záložných konvenčných zdrojov pre prípad nepriaznivého počasia.
Ceny batérií a solárnych panelov a veterných turbín budú len klesať, ale predikovať ceny fosílnych palív na 10 rokov dopredu nedokáže nikto.
Prevádzkovatelia sietí, ak by chceli si už dnes dokážu ak chcú, nazmluvniť 20 ročné kontrakty na úrovni 70EUR/MWh, čo je lepšia cena ako dnešný nákup 33-35 EUR plus zelená prirážka (od 15.10.2014 v Nemecku 61,7 EUR). Ak by v tej cene mali aj prístup k záložnému zdroju výrobcu elektriny tak je to pri dnešných cenách pre nich super biznis. Ak tento model neplatí dnes, tak o 5 rokov s predpokladným poklesom soláru a batérii platiť bude. Preto dnes stavať atómky s garanciou výkupnej ceny viac ako 70 EUR/MWh na desiatky rokov považujem za zlú politiku.
K otázke dovozu panelov z Číny, ak vie First solar, Sun power vyrábať v amerike a chystajú sa ďalšie investície do výroby napr. Solar city, tak je na zamyslenie ako pritiahnuť tieto firmy na výrobu panelov pre európu v európe a detto platí pre čínske firmy.
Dotace a započtení externalit
Vladimír Wagner,2014-11-02 10:17:38
Dovolím si učinit pár poznámek. Nemyslím si, že by se dalo říci, že je energetika více zvyklá z minulosti na dotace. Nebyla například nikdy tak silně dotovaným sektorem, jako je třeba zemědělství.
Další věc je, že neodlišujete přímé dotace do výstavby výrobních zdrojů a ceny od nezapočtení všech vlivů externalit a dotací do výzkumu.
Pochopitelně, že řadu externalit, které se zatím nezapočítávají, mají i obnovitelné zdroje, včetně fotovoltaiky. A jejich striktní započtení by vedlo také ke zvýšení jejich cen.
Představa, že se bude cena OZE neustále rychle snižovat je pravděpodobně nereálná. Stále větší podíl třeba u fotovoltaiky tvoří části, které nejsou fotovoltaickým panelem a u nich prostor pro snižování ceny takový není. Navíc suroviny a elektřina, které začínají tvořit stále větší část nákladů mohou být naopak dražší (třeba u cen elektřiny právě započtení externalit a větší podíl OZE.
Víte, kombinací malých decentralizovaných zdrojů pro samospotřebu v místě vyrobíte jen relativně malou část potřebné elektřiny. V Německu už mají instalovaný výkon ve fotovoltaice a větru rovný téměř dvojnásobku potřebnému výkonu, z velké části nejde o malé decentralizované zdroje na domečcích a přesto vyrobí dohromady jen něco přes deset procent potřebné elektřiny (fotovoltaika pouze něco přes 4 %). Vámi inzerované zdroje opravdu nemohou nahradit velké zdroje. A po započtení všech externalit, ke kterým jejich masivní využívání (včetně toho, že se budou muset docela často vypínat právě při ideálních podmínkách) a budou potřebovat zálohy, povedou k docela velkému jejich zdražení.
No, ale prostě počkáme a uvidíme. Jak jsem psal fyzikální a technické zákonitosti se neoblafnou žádnými papírovými kejkly.
Peter Farkas,2014-11-04 20:28:35
nepovedal som , že energetika bola najviac dotovaná. Ale je neodškriepiteľné, že je dotovaná už 100rokov. STe proti zásahu štátu tak toto si treba najskôr priznať.
Externality zdvihnú cenu elektriny všetkých zdrojov, ale
neporovnateľne viac fosílnych palív. Zvýšenie ceny, ak sa udeje celosvetovo nikoho nepoškodí a bude motivovať k vyššej efektivite.
Potenciál znižovania ceny OZE predovšetkým vietor a slnko je neporovnateľne vyšší ako pri fosílnych palivách. Cena fosílnych palív z dlhodobého hľadiska môže len rásť. Pri OZE sú najvyššie náklady finančné - tie sa budú dramaticky znižovať - stačí pozrieť ako dramaticky sa znižujú náklady SolarCity pri financovaní dlhodobých leasingov. OZE ešte ani zďaleka nedosiahli výhody z masovej výroby a ceny materiálov - silikón je druhý najrozšírenejší prvok na zemi určite porastú pomalšie ako fosílne palivá, plus sú ešte obrovské rezervy v účinnosti. Rovnako inštalačné náklady sa budú výrazne znižovať ak ich inštalácia bude rásť.
Inštalovaný výkon a produkcia pri OZE sú 8x nižšie ako pri atómovej energii, takže argument, že už máme dostatočnú kapacitu neobstojí. Navyše veterná energia sa rozhodne nedá považovať za decentralizovaný zdroj. Výrobou vyšších turbín sa však stáva čím ďalej tým viac oblastí.
OZE majú potenciál zásobovať európu niekoľko násobne ako teraz potrebujeme - je o tom plno dostupných štúdií. Ja hovorím o tom, že najbližších 5-10 rokov bude predovšetkým fotovoltalika konkurencie schopná práve pri produkcii v mieste spotreby a to predovšetkým pri komerčných budovách. K zálohovaniu som sa už vyjadril - pri cene 180 EUR/kWh sa pre koncového zákazníka jasne oplatí OZE plus napojenie na grid. Grid na druje strane môže používať zálohový zdroj producenta v prípade potreby.
Rozhodujúca otázka ale znie: Ako si predstavujete budúcnosť energetického mixu?
Chceme uhlie - najšpinavší zdroj? Už dnes jeho ťažbu v EU dotujeme a aj tak nie sme konkurencie schopní a zatvárajú sa všade bane, ktoré nemajú podporu od štátu?
Chceme plyn, kde ani nevieme, či ho budeme mať o rok dosť - politická stabilita a z nej vyplývajúce spoľahlivé dodávky nikdy neboli tak nepredvídateľné? Chceme bridlicový plyn? Sme ochotní tak ako USA začať jeho ťažbu bez toho aby firmy povedali jasne aké chemikálie tlačia do našich podzemných vôd? Vieme vôbec zabezpečiť odkúpenie pôdy, alebo jej pranajatie od vlastníkov?
Jadro - nové atómky sú už dnes drahšie ako OZE + záloha budú o 5 rokov. Kde chceme zohnať investorov bez záruky štátu? Nové technológie sú už 30 rokov vzdialené 20 rokov.
Biomasa - neuveriteľne drahá a neefektívna.
Bohužiaľ ja nevidím inú možnosť ako postupný prechod na vietor a slnko spolu so zálohou. Skôr či neskôr to aj tak budeme musieť urobiť - fosílne palivá tu nebudú navždy a prečo riskovať životné prostredie ak ich aj tak nebudeme môcť využívať navždy?
To neznamená, že musíme odstaviť veľké firmy. tie len musia upraviť svoju stratégiu.
Pane Farkasi,
Vladimír Wagner,2014-11-04 22:16:34
stejně jako existuje plno dostupných studií, jak OZE mohou dodat mnohonásobek toho, co Evropa potřebuje, existuje plno dostupných studii, jak jaderné zdroje mohou dodat mnohonásobek toho, co Evropa či svět potřebuje. Jejich slabina ovšem je, že nepočítají se současnými technologickými a ekonomickými limity. A ani s těmi v nejbližších desetiletích.
Stejně jako Vy. Jestliže nemáte možnost masivního ukládání energie, tak Vám opravdu bude celkem na prdlajs, že zvýšíte výkon svých slunečních elektráren, který je u Německa nyní roven celému potřebnému výkonu (tedy v celém Německu) na dvojnásobek, čtyřnásobek i desetinásobek. Pořád bude jejich podíl na produkci jen o málo větší než těch 4,5 % jako nyní. Prostě když nesvítí slunce, tak Vám nedají nic a v ideálních podmínkách použijete jen ten jeden potřebný výkon. Jen Vám dramaticky klesne efektivita a stoupne cena elektřiny z nich.
Víte, pane Farkas, v současné době ve světě dodávají fosilní zdroje 68 % elektřiny, jádro 11 %, vítr 2 %, fotovoltaika 0,4 %. Jen aby fotovoltaika nahradila jádro, musela by vzrůst téměř 30krát.
Jinak v našem regionu má největší podíl produkce fosilní elektřiny Polsko a hned za ním je Německo, Nejnižší mají právě díky jádru Slovensko a Maďarsko. Díky Alpám (ale ty nemá každý) také Rakousko. Slovensko, stejně jako Francie, Švédsko, Švýcarsko mají díky jádru mnohem menší produkci fosilní elektřiny než Dánsko.
Co je třeba, je snažit se využít vhodnou kombinaci všech zdrojů a tam, kde jsou pro ně nejvhodnější podmínky. Tedy větrné tam, kde fouká a fotovoltaiku v decentralizované podobě na domech a v místech, kde lze předpokládat dostatek slunce. Biomasové hlavně tam, kde je odpad ze zemědělství. A jaderné spolu i s postupně nahrazovanými fosilními jako velké regulační zdroje.
Peter Farkas,2014-11-06 13:04:16
pravdepodobne viete, že zmeny v energetickom mixe sa neudejú ani za rok ani za 5. V energetickom odvetví musíte myslieť v dlhšom horizonte ako 5 rokov - ide o postupný proces.
Podľa Vašich údajov vietor a PV majú 2,4% podiel na celkovej produkcii. Ak sa bavíme o tom ako bude energetický mix vyzerať o 10-15 rokov treba sa pozrieť aký podiel majú na na novej kapacite jednotlivé zdroje. Za prvých 6 mesiacov 2014 v USA má solár 32% vietor 20%. Aj super lacný amrický plyn mal iba 44% - žiadna nová kapacita v uhlí a jadre. Minulý rok bol podobný. Nechce sa mi hľadať každý trh zvlášť - možno Vy to viete lepšie. To jasne hovorí o tom kam smerujú investície.
Na to aby sa menil dnešný dlhodobo neudržateľný energetický mix, nikto nemusí zlikvidovať veľké firmy. Naopak, ak by boli pružnejšie oni sú tie ktoré by mohli na vetere a slnku profitovať najviac. Prečo do tých investícii nejdú, keď sú tam štátom podporované? Do jadra investovať s garanciou štátu chcú, ale do vetra a slnka nechcú? Pýtať si 70EUR/MWh na 20 rokov za dostavbu mochoviec ak cena na trhu je 33-35 je u mňa drzosť.
Solár a čiastočná záloha - nie ostrovný systém už o 3-5 rokov bude lacnejší pre koncového zákazníka ako to, čo nakupuje. To je v tomto odvetví akoby zajtra. Technológie už sú, len sa musí vybudovať výrobná kapacita - tá sa už buduje, aby sa dali nasadiť v zmysluplnom meradle.
Ak by bol poskytovateľom tohto systému dnešný dodávateľ elektriny, bolo by to win win pre obe strany.
Veľké firmy sa buď prispôsobia trendu alebo zaniknú ako iné veľké firmy pred nimi.
Z dlhodobého hľadiska udržiavanie rezervnej kapacity v uhlí, alebo plyne nemá oproti uskladneniu v batériách žiadnu šancu. Batérie navyše viete rozložiť do miest spotreby a ako prevádzkovateľ siete ich aj diaľkovo ovládať s odozvou v milisekundách až sekundách (v závislosti od technológie batérii), čo pre stabilitu siete je oveľa lepšie ako záložné plynové, alebo benzínové generátory.
Centrálna produkcia z fosílnych palív tu bude s nami najmenej ďalších 20-30 rokov, ale to neznamená, že sa nič nezmení. Ich podiel bude výrazne klesať.
Dnešný energetický mix a grid sú drahé a nevyhovujúce a udržiavanie podielu stále drahších fosílnych palív tomu určite nepomôže.
Kde udělali soudruzi chybu?
Jan Veselý2,2014-10-31 13:24:56
Problém celé Energiewende je v tom, že je za OZE nabízen garantovaný zisk cca 7% ročně. Energetické koncerny se mohly klidně zůčastnit a vložit do OZE své peníze a know-how. Jenže pro ně je 7% málo, oni potřebují 10-15%. Jinak je to u jednotlivců, menších firem, družtev, municipalit, apod. Pro ně je to naopak finančně výhodnější investice než do akciím dluhopisů, termínovaných vkladů, apod. Jenže tihle mají k dispozici o 2-3 řády vyšší investiční kapitál než RWE s E.On a Vattenfallem dohromady. Nehledě na to, že Instalace FV panelů na barák trvá 1-2 dny a větrníků 1-2 měsíce.
A rozhodně bych se nebál, že jestli krachne RWE, že v půlce střední Evropy zhasnou světla, když krachnul Enron, tak se to taky nestalo. Elektrárny se nevypaří.
Vzhledem k tomu
Vladimír Wagner,2014-11-01 10:05:02
k tomu, že právě velké společnosti se známou (pochopitelně pouze dobrou :-)) pověstí se mohou většinou spolehnout na to, že dostanou levnější úvěry, a díky většímu polštáři může jít do projektů s nižší garancí i relativním ziskem (díky velkému obratu si mohou dovolit nižší marži), nemáte pravdu. Nejsem sice ekonom, ale alespoň toto vím. To platí při srovnání malého obchodu na městě a obchodního řetězce, stejně jako při srovnání malé firmičky, která na trhu začíná, a velké známé firmy, dobře na trhu etablované. Nic to neříká o tom, že jedna nebo druhá nemůže zkrachovat :-), ale prostě to, co píšete, je nesmysl.
Vyšší nároky bank na úroky vůči neznámým malým investorům se u nás i v Německu projevily i v tom, že velká část zisků s dotací končí právě u bank.
Když německé velké elektrárenské společnosti zkrachují, tak pochopitelně elektrárny a infrastruktura zůstanou. Ovšem o tom článek není, ten je o jiném problému. Je o tom, že zmizí zdroj, který chtěl a měl možností do energetiky investovat i za podmínek, že marže i garance by byly relativně nízké.
Nutnost se spolehnout na spekulativní kapitál a investory, kteří nejdou do energetiky kvůli energetice, ale kvůli garantovanému vysokému zisku, vyjde mnohem dráže. Zvláště, když není systém dotací a garancí založen na objektivních technologických a fyzikálních vlastnostech, ale na ideologických představách. O tom jsme se nejen my, ale i Němci a další, přesvědčily z financování OZE.
A Evropa v posledním desetiletí energetiku zanedbávala, ba i rozvracela, takže nutnost její obnovy tu opravdu je. A jaké jsou s tím problémy, cítí už nyní Velká Británie, jak je popsáno v článku. Ta tu nutnost vzhledem k předchozímu zanedbání v této oblasti pociťuje dříve.
Víte pane Veselý2, panel na barák nebo větrník ve vesnici, kde je kombinován s bioplynkou zpracovávající odpad ze zemědělské produkce, opravdu můžete postavit rychle. A v případě, že si na to investor nemusí půjčit nebo (třeba v případě obce má možnost levného úvěru) může půjčit levně, tak to ve vhodných geografických podmínkách je excelentní efektivní řešení, které přispěje k ekologické a efektivní výrobě elektřiny. Ale toto opravdu nemůže nahradit velké zdroje a dodat dominující část elektřiny.
Někde v předchozích částech diskuze se někdo podivoval, že zůstávám klidný a jen se snažím předkládat fakta a argumenty. Ale myslím, že jedině toto má smysl. Samotného, nejen u energetiky, mě zajímá, jaká je realita a jak svět i společnost funguje. Mě zajímá reálný stav a nepotřebuji, abych někomu nějakou představu vnucoval. Proto se snažím předkládat pouze ta fakta a argumenty. Kdo má stejný zájem o poznání, tak nad nimi přemýšlí. A udělá si svůj názor a posouzení. Každý člověk se může mýlit a právě v diskuzi, kde se předkládají fakta a názory se dají omyly opravit a je šance se dopátrat reálného poznání. Tak člověk, který má názor jiný než já a předkládá fakta a názory v diskuzi, má mou úctu. A jeho názory jsou pro mě cenné, právě pro to, že jsou k mým spíše kritické.
Ovšem hlupák je ten, který trvá na nesmyslech pouze z ideologických důvodů a o žádné poznání reality nestojí. A s takovými nemá cenu příliš ztrácet čas. Ostatně pak stačí počkat a nakonec se ta realita stejně projeví. Ono přírodní a technické zákonitosti nelze přeprat a realita se nakonec jasně ukáže. A žádné ostré výrazivo na tom nic nezmění.
A hlupák většinou zůstane hlupákem :-), takže píši články pro ty, kteří jimi nejsou, ať už mají podobné či jiné názory v dané oblasti.
Popíráte sám sebe
Jan Veselý2,2014-11-01 20:06:31
Holedbáte se daty, ale váš text a reakce na můj příspěvek jich obsahuje opravdu skromné množství. Nabízíte jen ničím nepodložené dojmy a v oblasti (ekonomie), kde jste dost slabý.
Holedbáte se, jak klidně argumentujete a následně sklouznete k tomu, že se snažíte mě urazit.
Já vás na závěr svého textu urážet nebudu, naopak vám doporučím výlet. Zajeďte se podívat do Burgenlandu, území, které se jen velice málo liší od jižní Moravy, území, kde vyrobí z Vámi haněných zdrojů 100% svých potřeb a půjdou dál, kousek od nich je nenažraná Vídeň. Ti si přebytky rádi koupí.
Pár údajů pro Burgenland
Vladimír Wagner,2014-11-01 22:59:47
Ne pro pana Veselého2 (ten to pochopitelně ví, jen nerad fakta, která se mu do jeho ideologických klišé nehodí, neuvádí), ale pro ostatní.
Nikde, v žádných svých příspěvcích nehaním žádné zdroje a nebojuji (na rozdíl od jiných) za zákaz žádného zdroje. Jen tvrdím, že by se měly využívat tam, kde jsou pro ně vhodné podmínky a energetický mix by měl odpovídat podmínkám (geografickým, geologickým, složením průmysl a zemědělství) daného regionu. Tak aby byl efektivní, ekologický a ekonomický. Čili haním je nesmyslné energetické koncepce a kampaně lidí, jako je třeba pan Veselý2.
A teď k Burgenlandu. Burgenland má pouhých 284 000 obyvatel, jeho hlavní město Eisenstadt je také jeho největším městem a má pouhých 13 000 obyvatel. Hustota obyvatel je zde pouhých 75 obyvatel na km2. Připomenu, že pouhé hlavní město jižní Moravy Brno má 400 000 obyvatel a s přilehlou aglomerací pak okolo 800 000 obyvatel. Burgenland je nejzaostalejší oblastí Rakouska a k celkové jeho produkci HDP přispívá pouze 2 %. Je založeno téměř výhradně na zemědělství a turistice. Zároveň má obrovské zemědělské a málo osídlené plochy. Pokud jsou navíc tyto plochy s větrným potenciálem, je to ideální pro kombinaci větru a biomasy. A při relativně velmi slabé spotřebě elektřiny zde lze poměrně snadno ji pokrýt.
Je třeba také říci, že v rámci evropských dotací pro povznesení zaostalých regionů byla právě tato oblast vybrána pro testování možností obnovitelných zdrojů (podle mého názoru právě kvůli zmíněným vlastnostem regionu vcelku správně). A přímé dotace (tedy nad dotace do cen elektřiny z OZE) zde jak z evropských tak národních zdrojů dosahovaly desítky procent z ceny budovaných zařízení.
Za evropské peníze se tu postavila výzkumná zařízení pro obnovitelné zdroje. Ovšem průmysl, který buduje tato zařízení, která zde pak elektřinu vyrábí, tu není. Takže vše, investice i příslušná zařízení sem byla přivezena a musela být vyrobena a investice získány jinde.
Je to pěkný příklad využití místní specifické situace (jako Alp ve Švýcarsku či řek v Norsku). Ale je opravdu absurdní toto dávat za příklad něčeho udržitelného, decentralizovaného a nezávislého, co se dá aplikovat nějak obecně a pomohlo by v nějaké vyšší míře řešit energetické problémy.
Bohužel zelení se příkladem Burgenlandu či některých samostatných zemědělských vesnic ohánějí bez uvedení příslušných faktů a kontextu pořád.
Když už jste zabrousil k Vídni a Rakousku,
Vladimír Wagner,2014-11-01 23:49:52
mohl jste možná pane Veselý2 připomenout také, jaká elektrárna nahradila Jadernou elektrárnu Zwentendorf, která byla sice dokončena, ale na základě výsledku i kampaně zelených nebyla spuštěna. Místo ní se vybudovala elektrárna Durnrohr s dvěma uhelnými bloky na polské a české uhlí. Takže od roku 1987 emituje příslušné emise. A navíc se musí i dovážet uhlí na poměrně velkou vzdálenost)
V areálu jaderné elektrárny (prostranství i budovy) byly sice instalovány tisíce solárních panelů, ale ty dodávají o čtyří řády méně elektřiny než by dodávala jaderka a dodává ta uhelná. Tedy zanedbatelně málo. To jen v kontextu návrhů zelených v devadesátých letech přestavět Temelín na solární elektrárnu.
Zelení ekologisté činy podporují globalizaci.
Radim Polášek,2014-10-31 11:32:56
Já bych jen dodal, že zelení ekologisté sice ústy - rozbíjením velkých společností bojují proti globalizaci, ale právě tím rozbíjením velkých společností a preferencí malých globalizaci podporují a urychlují.
Pokud totiž na nějakém trhu budou jenom malí, tím logicky slabí hráči po delší dobu, je risk v tom, že velké společnosti z jiných končin světa, kde takové velké společnosti nerozbíjejí, se na tento trh zaměří a postupně jednoho po druhém ty malé slabé hráče skoupí a ovládnou. Nakonec bude výsledek v tom, že v původní zemi zůstanou jen peníze vynakládané v tomto odvětví na provozní náklady, mzdy atd, ale veškerý zisk z tohoto odvětví bude zahraničními majiteli vyváděn pryč ze země. A přispěje k obohacení úplně jiné ekonomiky kdesi na druhém konci světa. V současné době reálně k dalšímu obohacení asijských ekonomik.
Jediná možnost, jak tomu zabránit, je vstup státu do rozhodování o tom, kdo může tyto soukromé firmy vlastnit. Anebo přímo vstup státu do firem - jejich částečné nebo úplné znárodnění. Což obojí znamená poškození volného tržního prostředí, nebezpečí vyvolání obchodních válek, stagnaci atd.
U nás ten proces proběhl třeba ve vodárenství a v současné době probíhá oslabováním ČD na železnici.
Jaký model energetiky?
Emil Klečka,2014-10-29 10:53:01
Pane Wagnere.
Než zavádět konspirací už do názvu vašeho článku, co takhle název „Je současný model energetiky přežitý?“ nebo „Jakým modelem energetiky bude brzo nutné naradit ten současný?“ .
Abych vás mohl brát vážně,musel bych vidět, jak vám vděční germáni stavějí pomník za záchranu jejich energetiky na Potsdamer Platze a vracíte se z Německa alespoň s polovičním rancem jako Karel Gott.
Rád bych upozornil
Miroslav Gretschelst,2014-10-28 23:14:15
že článek pana Wagnera odhaluje ještě jinou příčinu problémů než jenom "zdivočele ekologisty". A to DOTACE. Podle mne je to příčina hlavní a ani ekologisté by většinou neměli zájem prosazovat bezohledné nesmysly, kdyby se jim díky DOTACÍM nenabízely snadné a tučné zisky. Vždyť co to dotace vlastně jsou? Je to výhoda pro jednoho na úkor ostatních. A v čem se liší od úplatků? No jenom tím, že úplatek dává uplácející z vlastní kapsy, kdežto dotace plynou z kapes daňových poplatníků. Prosím nezaměňovat dotace s financováním některých činností, jako například školství a podobně. Dotace se týkají podnikatelských aktivit. To, že úplatky jsou zločin, to v této republice (kromě uplácejících a uplácených) ví úplně každý, ale za dotacemí se honí veškeří politici včetně vlády a prezidenta. A dokonce vyhlašují, že zločin je dotace nezískat! Avšak tento článek pana Wagnera podrobně rozebírá, k čemu dotace vedou a povedou - k narušení trhu, k investorské nejistotě, k hospodářským ztrátám a ztrátám konkurenceschopnosti, ke snížen životní úrovně, k požadavkům nastolení pořádku tvrdou rukou a tím ke ztrátě svobod a demokracie. Od toho pak já očekávám další zhoršení životní úrovně, neboť nevím o géniovi, který by dokázal uřídit (tvrdou rukou) půlmiliardovou společnost tak, aby vzkvétala ku radosti poddaných. Jinak bych neviděl důvod ekologistům bránit v jejich podnikatelských aktivitách. Pokud si z nich (bez dotací) vydělají, smeknu klobouk a budu podporovat jejich vyznamenání pro zásluhy o stát.
vyřešení problémů se skladováním energie...
Anton Matejov,2014-10-28 19:53:33
Áno aj tu autor dobre argumentoval.Možno keby sme vsunuli polovicu dotácii z výskumu jadrových fúzii,do výskumov skladovania energii, tak by sme mali v súčasnosti veľa problémov už vyriešených.
Aj tak štáty EU krízy na v na Blízkom Východe a Ukrajine donútili vytvárať zásobniky a prepájania energetických rozvodov na fosilné paliva. V
V poslednom čase uvádzam dosť často, že 2 invázia do Iraku stála USA podľa ich vyjadrení bilión $. Teraz už hlásia ďaľšie miliardy $ za humanitárne bombardovania v Sýrii a Iraku. Spolok spojencov v EU a NATO svoje náklady nevyčísľoval. Ďaľšie náklady naskakuje v podobe utečencov z destabilizovaných krajín.Protiteroristických opatrení. Tieto náklady sa nerátaju do ceny dovezených fosilných energii za takéto zaujmy?
Áno aj jadrova energetika dokiaľ sa nič lepšieho nevymyslí! Bezpečnosť jadrových elektrárni sa dá ešte zlepšiť.
Velké a malé projekty
Vladimír Wagner,2014-11-01 10:27:18
víte pane Matejov, on je sice projekt ITER jedním z největších a nejdražších jednotlivých projektů. Ovšem to vůbec neříká, že by to tvořilo nějakou velkou komponentu celkového výzkumu v energetice. Daleko více prostředků se v součtu dávají na spousty menších projektů v jiných oblastech. Ať už v oblasti počtu lidí tak zdrojů. To, že převod peněz z ITERu do výzkumu ukládání energie by nic nevyřešil, ukazuje i příklad Německa. Německo zrušilo veškerý výzkum v oblasti dalšího rozvoje jaderné energetiky, a vše vrhlo do oblasti obnovitelných zdrojů a uchovávání energie. A obnovitelné zdroje jsou hitem i ve financování zdrojů již déle. Přesto se nepodařilo masové ukládání energie zatím vyřešit. Ona to opravdu není jen otázka peněz.
I velcí
Mojmir Kosco,2014-10-28 08:33:36
byli kdysi malí a chovali se značně obdobně jak je zde popsáno. Článek je vlastně dobrý prorocký neboť tvrdí že v případě že se budeme chovat tak jak se chováme budeme mít velké sociálně-ekonomické problémy. Je třeba připomínat že hledaní nových energetických zdrojů a modelů fungování energetické sítě je reakce na stávající energetické problémy minulých desetiletí .Ten požadavek nespadl z nebe ale utvářel se .A největší problém je ten že v případě energie je tvrzeno největšími zastánci jednotných zdrojů že se jinak ani chovat nemůžeme neboli technika nás ovládá .
Tak se rozhodněte,
Pavel S,2014-10-28 10:17:02
stávající problémy nebo problémy minulých desetiletí? Mimochodem jaké to byly ty problémy energetiky minulých desetiletí? Stávající problémy energetiky jsou takové, že díky nesmyslným dotacím do tzv. oze a hysterii kolem JE se cena elekřiny pro spotřebitele šplhá do nebes, bude nutno utratit biliony na vybudování dalších přenosových sítí, které by bez oze nebyly třeba a nevyplatí se stavět velké nedotované zdroje, bez kterých ovšem se můžeme dočkat toho, že se celá energetická soustava zhroutí. Ve srovnání s tímhle případné problémy "minulých desetiletí" jako by neexistovaly.
Máte pravdu v tom, že pokud se budeme i nadále chovat tak jak se chováme, tedy vyhazovat obrovské peníze za něco (tj. oze) co nemůže plnit nesmyslné představy zelených magorů (tj. nahrazení klasické energetiky)pak nás čekají velké sociálně-ekonomické problémy.
A nikoli, technika nás neovládá, ovládají nás fyzikální zákony. Pokud s tím máte problém, můžete skočit z mostu a doufat, že ovládnete gravitaci místo toho aby ona ovládala vás.
Obdivuji Váš ledový klid
Karel Karel1,2014-10-28 00:45:26
Skvělý článek. Je vidět, do jakých absurdit nás všechny přivedlo šílenství ekologistů. Legrační bude, až všechny tyto nesmysly zničí ekonomicky, sociálně, znalostně, lidsky Evropu, budou stejní zelení magoři tvrdit, že za to může globalizace. Zároveň ti samí zavádějí diktaturu, protože takový úpadek nemůže demokracie přežít.
Proto obdivuji, že dokážete tak klidně a bez nejmenší známky vzteku, ironie či sarkasmu vznášet argumenty k ekologistům jak k malým dětem, i když podle mého soudu by více prospěla rákoska na holou.
Boj proti globalizaci
Petr Chaloupka,2014-10-28 00:31:11
Měl bych pár poznámek k „boji“ proti globalizaci
1. Pokud zařízneme velké společnosti typu E. ON, jejich akcionáři mohou žádat stát o náhradu. V konečném důsledku akcionáři a nadnárodní kapitál tolik tratit nemusí. Ztratí především obyvatelé dotčených zemí. Akcionáři pak celkem snadno investují jinam.
2. Objem investic do obnovitelných fondů byl z velké míry financován velkými investičními fondy.
3. Velcí výrobci fotovoltaických panelů jsou většinově vlastněni fondy.
Tedy představa, že současným rozvojem obnovitelných zdrojů bojujeme proti korporacím a nadnárodnímu kapitálu a globalizaci je mylná. Spíše můžeme mluvit o změně struktury vlastníků energetických aktiv, kdy původní velké energetické společnosti ztrácejí podíl na úkor dalších velkých hráčů. S poklesem cen fotovoltaiky lze očekávat nárůst malých elektráren na střechách. Na tom ale zase vydělají firmy vyrábějící panely. A ty jsou vlastněny z velké míry investičními fondy.
Pokud budeme jakkoli měnit legislativu, jakkoli zakazovat některé zdroje a upřednostňovat jiné, vždy nejrychleji mohou a dokáží zareagovat velcí hráči. Čím méně předvídatelné prostředí budeme vytvářet, tím větší podíl bude držen spekulativním kapitálem.
několik dalších aspektů
Petr Chaloupka,2014-10-28 00:15:28
Článek bych doplnil o několik dalších vlivů.
1. Náhrada levné jaderné energie za drahou obnovitelnou nezpůsobí pouze ztrátu velkým společnostem. V důsledku dotací a pokřivení trhu je elektřina pro průmysl i domácnosti dražší. To způsobuje horší konkurenceschopnost evropského průmyslu. Je to jeden z důvodů, proč Evropa hospodářsky téměř neroste. Protože část dotací je „dotována“ ze státního rozpočtu a tedy z daní, dusí se rozvoj celé ekonomiky, nejen energeticky náročných odvětví.
2. Rozvoj obnovitelných zdrojů vyžaduje také další velké investice do posílení přenosových sítí. Je to vlastně naopak, než byly představy Greenpeace a dalších organizací. Původní názor byl, že decentralizací malých zdrojů snížíme přenosy energií. Ve skutečnosti dochází k nárůstu objemů přenosu za současného zvýšení volatility. Důvodem je, že jednak více fouká na severu německa, tak větrnou farmu postavíte raději tam, než někde na jihu, a dále je ekonomicky výhodnější budovat větší zdroj.
3. Další představou bylo, že investicemi a rozvojem technologií pro obnovitelnou energii získá Evropa technologický náskok. Občas se v tisku objevovaly srovnání s americkým vysláním výpravy na měsíc. V principu byla myšlenka správná. Akorát nedošlo v konečném důsledku k rozvoji výrobců v Evropě, ale v Číně, za peníze evropských daňových poplatníků.
Zkusím to od jinud.
Jan Kment,2014-10-27 22:00:32
Sám bych si likvidaci velkých energetických firem přál, protože jsou svého druhu diktaturou, řídí dodávky energie, která je krví této civilizace a mají rozhodující díl viny na tom že dnes namísto v tržním hospodářství žijeme v jakémsi korporativním socialismu.
Ale uznávám veškeré argumenty pana Wagnera, Greenpeace ani další antiglobalisté to nevyřeší, pouze nahradí jednu diktaturu jinou, ještě iracionálnější, namísto víceméně tržní diktatury, nastolí diktaturu politickou.
Jediným východiskem by mohl být objev energie vyrobitelné "na koleně", přístupné jednotlivci, jako když jste kdysi v Texasu zarazili trubku do země a tekla vám ropa. Výroba energie, která si žádá miliardové investice nás bude vždy vracet k centralismu, který se už tak dlouho snažíme překonat.
Svatá prostoto
Karel Karel1,2014-10-28 01:01:36
Diktatura ?
Leda diktatura zákonů fyziky, potažmo zákonů ekonomie.
To je jako kdybyste považoval za diktaturu, že místo malé fabričky na auta v každém městě s pár tisíci vyrobenými auty máme v zemi jen několik velkých továren, které ovšem vyrábějí mnohokrát levněji a lépe, než by zvládl městský kovář a klempíř.
Když jste u toho překonávání centralismu, zkuste si třeba zavést vlastní čas, aby Vás neomezoval ten centrální. Také bych doporučoval, abyste si sám šil boty a tkal hadry. Případně si můžete zarazit trubku do země. Proboha, kolik Vám je let ? Asi 12. To jsou prostě neuvěřitelné plky.
Pochopte, že technika není ideologie
Karel Karel1,2014-10-28 01:06:16
Ty centralizované elektrárny nevznikly, aby něco diktovaly, ale vývojem, evolucí, zkrátka protože to je technicky a ekonomicky optimální řešení. Celá rozvodná síť musí být řízená, jinak to nefunguje. Nejjednodušší řízení je centralizované.
Karle, Karle1!
Jan Kment,2014-10-28 20:45:08
Vaše věta: "Nejjednodušší řízení je centralizované" stojí na prvních stránkách všech teorií socialismu, naproti tomu decentralizace je podmínkou samoregulace, to je zase základní předpoklad druhé strany. Já se nehádám, že je možné vše decentralizovat, to v dnešním světě opravdu nejde a připouštím, že to v tuhle chvíli nejde ani s výrobou energie (uznávám všechny argumenty pana Wagnera), jenom si holt musíme přiznat, že tohle hospodářství není téměř vůbec tržní, Tomu by právě pomohla jen možnost vyrábět energii v malém, což je nyní bohužel nereálné.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
