Tým vědců z University of Montreal vedený Mauricem Ptitem ve spolupráci s dánskými a americkými kolegy vyvinul zařízení označované jako Tongue Display Unit (TDU) – tedy cosi jako „jazyková zobrazovací jednotka“. Nařízeníčko má zatím jen 144 „bodů“ (12 x 12) a vysílá elektrické stimuly v závislosti na tom, jaký obraz snímá kamera, na kterou je TDU napojena. Při prvních laboratorních testech trvalo pokusným osobám jen několik minut, než se s TDU v ústech naučily „číst“ obraz z elektrických stimulů. Zatím dostávali dobrovolníci do úst jen obraz písmene T natočeného do nejrůznějších poloh. Přesto jsou výsledky překvapivě dobré a rozlišovací schopnost jazyka je obdivuhodná.  Je zajímavé, že současné vyšetření mozku odhalilo při používání TDU podráždění mozkových center, jimiž zpracovávají obraz zachycený okem osoby s nenarušeným zrakem. Platí to dokonce i pro lidi, kteří jsou od narození  nevidomí a zraková centra nikdy nevyužívali.

Maurice Ptito plánuje, že by jednou mohli nevidomí mít v horním patře voperovánu TDU napojenou na maličkou kameru. Přiložením jazyka na patro by se „napojili“ na systém a mohli by pozorovat okolí. Do TDU by také bylo možné přímo přenášet vzory stimulů odpovídající určitému textu. Tak by mohl nevidomý například číst knihu bez toho, že by ji měl fyzicky u sebe. Prostě by si ji v knihovně půjčil „přepsanou“ do impulsů a pak by si ji pustil do své TDU.

Maurice Ptito z University of Montreal.

TDU v plné kráse. Přístroj je sice ještě trošku neskladný, ale postupem  času se miniaturizuje. Významnou část z přístroje zabírají napájecí baterie.

Vyplázněte jazyk a koukněte se. V dostupných materiálech není zmínky o tom, co by udělala s elektrodami žvýkačka, bez níž už většina populace nemůže žít, neboť by postrádala  ledově svěží dech a navíc by měla trvale pokleslé pH v ústech.