Zvětšit obrázek

Lupičsky naladěná Mléčná dráha. Kredit: NRAO/ AUI /NSF.

Galaxie, to je velkolepé hejno myriád hvězd, protkané kosmickými plynem a prachem a nejspíš také prošpikované spoustou temné hmoty, kterou jak známo nevidíme. Když galaxie pozorujeme v sofistikovaných přístrojích, působí jako blyštivá instalace nějakých megalomanských umělců, kteří chtěli navěky osvětlit své oblíbené kouty vesmíru. Jenže, to se jenom tak zdá.

Kristine Spekkens. Kredit:
Royal Military College of Canada.

Galaxie jsou ve skutečnosti bouřlivé obludy s velice pohnutou historií, která si nezadá s těmi nejnapínavějšími pozemskými příběhy. V nitru mnoha galaxií sedí obrovité a záhadné supermasivní černé díry, jejichž temnota jako by vrhala stín na osudy galaxií. A ty doopravdy stojí za to. Jsou plné násilí, zmaru, děsivých srážek a také nevybíravého drancování, za které by se nemuseli stydět ani ti nejdrzejší piráti. Jenom se to všechno odehrává na takových časových škálách, že celý lidský život je proti nim jenom nesmělým zábleskem v hlubokých temnotách. Jak se ukazuje, vesmírným drancířem par excellence je i naše stará, dobrá a útulná Mléčná dráha.

Zvětšit obrázek

Sféroidální trpasličí galaxie NGC 147, která je satelitem Galaxie v Andromedě.Kredit: Ole Nielsen, Wikimedia Commons.

Tvrdí to Kristine Spekkens z kanadské Royal Military College a její kolegové, kteří analyzovali data největšího směrovatelného radioteleskopu světa Green Bank Telescope v Západní Virginii a také data dalších velkých radioteleskopů. Ukázalo se, že v nejbližších trpasličích galaxiích velmi nápadně schází vodík z něhož by se tam mohly rodit nové hvězdy. Spekkensová a spol. díky zatím nejcitlivějším rádiovým pozorováním svého druhu vystopovali poměrně ostře vymezenou hranici, která odděluje vydrancované trpasličí galaxie od těch šťastnějších.

Zvětšit obrázek

Green Bank Telescope. Kredit: NRAO.

Viníkem je podle vědců nepochybně Mléčná dráha. Je to největší galaxie v tomhle koutu vesmíru. Nejbližší galaxií, která Mléčnou dráhu poráží velikostí, je až Galaxie v Andromedě, vzdálená nějakých 2,5 milionu světelných let. Už z dřívějška jsme věděli, že trpasličí galaxie, které jsou o něco vzdálenější od Mléčné dráhy, mívají spíše nepravidelný tvar a je v nich spousta neutrálního vodíku. Nebylo ale jasné, jestli drobné sféroidální trpasličí galaxie, které jsou v těsné blízkosti Mléčné dráhy, mají také nějaký volný vodík anebo ne.

Přišli na tom až Spekkensová s kolegy, kterým pomohla mocná síla teleskopu Green Bank a dalších velikých radioteleskopů. Pečlivě prozkoumali blízké trpasličí galaxie a zjistili, že do určité vzdálenosti od okraje masy hvězd Mléčné dráhy jsou kolem naší Galaxie jenom sféroidální trpasličí galaxie s totálně vybrakovaným neutrálním vodíkem. Za touto hranicí jsou malé sféroidální trpasličí galaxie velmi vzácné a naopak jsou tam běžně k vidění nepravidelné trpasličí galaxie.

Větší, důstojné galaxie, jako je Mléčná dráha anebo Galaxie v Andromedě, mohou o plyn, z něhož vznikají hvězdy, přijít vícero způsoby. Kupříkladu divokým rozením hvězd nebo horečnatou aktivitou galaktických jader. Podobné procesy sršící energii ale u malých trpasličích galaxií příliš nepřicházejí v úvahu. Spekkensová a spol. věří, že Mléčná dráha z blízkých trpasličích vyčesává vodík svým halo horké vodíkové plazmy, které Mléčnou dráhu obklopuje. Do určitě vzdálenosti od hranic Mléčné dráhy je tohle halo natolik husté, že z nešťastných blízkých trpasličích galaxií vymaže veškeré stopy po neutrálním vodíku. Nelítostně drancující Mléčná dráha tak vlastně v těchto trpasličích galaxiích vypnula veškerou tvorbu nových hvězd. Na druhou stranu, mohou být rády, že je Mléčná dráha zatím nesežrala.

Literatura

NRAO News 15. 10. 2014, Astrophysical Journal 795: L5, Wikipedia (Dwarf spheroidal galaxy).