Zvětšit obrázek

Loch Ness dnes. Skotská jezera žila sexem již před 385 miliony let. (Kredit: Wikipedia)

Kdo ví, na co prý „Dlouhán John“, jak kolegové vedoucímu svého týmu přezdívají, myslel, když se prohraboval v krabici s kamením. Ve fosilizovaných úlomcích těl živočicha Microbrachius dicki začal spatřovat "sprosťárny".

Zvětšit obrázek

Začaly s tím primitivní kostnaté ryby velké asi 8 cm. (Kredit: Brian Choo, Flinders University)

Tisíce paleontologů a zoologů před ním to popisovali jako přívěsek tvaru písmene „L“. Až Johnovi to začalo připomínat falus, nazval to claspers. Někteří překladatelé "to" do češtiny převádí jako klaspery. Anatomové a ichtyologové něco takového vídají i u  dnes žijících druhů ale většinou to popisují pomocí termínů pterygopody či myxopterygia. My laici všechny notně štveme, když tomu výstižně nesprávně říkáme párový penis. 

Zvětšit obrázek

Fosilie Microbrachius dicki nejsou v muzeiních sbírkách žádnou zvláštností. (Kredit: John Long, Flinders University)

 
Živočichy Microbrachius dnes řadíme do parafyletické skupiny vodních obratlovců s osifikovanou kostrou. Nebo jinak - jako předchůdce ryb kostnatých.  A teď to vypadá, že to byly právě ony, co si vyzkoušely sex s vnitřním oplozováním. Nejspíš se jim to zamlouvalo, protože před téměř čtyřmi sty miliony let se podobné druhy těchto živočichů rozšířili od Skotska po Čínu. Svými uvolněnými mravy ale Velkou dizajnérku museli hodně popudit. Netrvalo dlouho a jejich prostopášnictví jim zatrhla. Ryby, jak známo, se umravnily a poslušně až do dnešních dob povětšinou setrvaly u méně kontaktního rozmnožování, které nazýváme třením.

Zvětšit obrázek

Profesor John Long: „Bylo to jen takhle maličké...“ (Kredit: Flinders University)

S romantikou toho moc společného počátky sexu neměly. Spíš to byla záležitost pro drsňáky. Garderóba mikrobrachiálních partnerek byla z kostěných destiček a to i v těch intimních partiích a pro samečky to muselo být jako milování se struhadlem. Misionářská pozice také nepřipadala v úvahu. Namlouvání opancéřovaných těl vyžadovalo zvláštní poutací akt. K tomu jim sloužila přední končetina. Aby jim to moc neklouzalo, evoluce vypomohla na správném místě vrubováním, takže to pak trochu fungovalo jako suchý zip. Výsledek byl asi dost úsměvný, tanečky bok po boku, jakási čtverylka rytířů v plné zbroji. 

Zvětšit obrázek

Čapli se za ruce a už to bylo... (Kredit: John Long, Flinders University)

Zvětšit obrázek

Termínem klaspery se někdy označují samčí anatomické útvary s drážkou. Ta vytváří kanálek, kterým samec vpravuje sperma do pohlavního ústrojí samice. Parybám, se tvoří přetvořením vnitřní strany břišních ploutví. Žraloci to mají dodnes. Kredit: Parker Michael Knight, Flickr )

Z jistého úhlu pohledu tak masochismus vlastně ani úchylkou není, jen návratem k tradici. Ryby (Osteichthyes), česky též kostnaté ryby, je parafyletická skupina primárně vodních obratlovců. V tradičních taxonomických systémech měly ryby postavení třídy, dnes jsou buď považovány za nadtřídu nebo pro svůj parafyletismus nejsou jako taxon užívány vůbec. Pokud by ryby obsahovaly všechny potomky posledního společného předka, zahrnovaly by i čtyřnožce a tedy i člověka! Proto si kolektiv Australanů, Američanů, Britů, Číňanů, Estonců spolu s Nizozemci dovolil prohlásit, že odhalil počátky páření, reprodukce spojené s vnitřním oplozením a prvopočátky našeho milování.

Ukojení touhy pohlédnout na detaily intimních partií a prvního kopulačního ústrojí, je spojeno s předplatným časopisu Nature. 

Literatura:
Flinders University 
John A. Long a kol., „Copulation in antiarch placoderms and the origin of gnathostome internal fertilization“, Nature.  DOI: 10.1038/nature13825