Stalo se tradicí, že při příležitosti vyhlášení výsledků Life Sciences Film Festivalu (LSFF) uděluje rektor České zemědělské university v Praze Cenu za popularizaci vědy. Ta není primárně určená filmařům. Universita touto cenou oceňuje popularizátory na poli přírodních věd. Letos se stal držitelem ceny Ing. Josef Pazdera, CSc. neboli Joska Pazdera či jen JP, kterého všichni čtenáři tohoto serveru důvěrně znají, neboť to byl on, kdo před lety tento populárně vědecký server vymyslel, založil, provozoval a dotáhl tam, kde dnes je.
O.S.E.L., který je mnohem známější jako Osel či dokonce jen „osel“, vznikl jako reakce na záplavu bulvárních webů, které řešily (a řeší) otázky typu „kdo s kým?“ případně „za kolik?“. JP si vytyčil podstatně ambicióznější cíl. Osel nebude psát o „někom“, byť by to byla sebevětší celebrita a všichni si z ní sedali na zadek. Na Oslu budou lidé moct číst „o něčem“ – o objevech a fenoménech, které jsou zajímavé a o kterých se lidé jinde nedočtou. Osel bude nezávislý nejen na tom, co zrovna frčí, ale i na všech možných hloupých konvencích a společenských „dohodách“. Na Oslu bylo od začátku místo pro zprávy a komentáře kontroverzních objevů a ani forma nemusí být vždycky „smrtelně vážná“. Řada zpráv je tu psána s nadhledem, vtipem či dokonce s notnou porcí recese.
JP rozjížděl Osla s tím, že je mu úplně jedno, kolik bude mít čtenářů. V tom ho vývoj událostí zcela jistě zaskočil, protože Osel jako amatérský výtvor v tomto parametru brzy překonal servery s profesionálním zázemím a mnohým dává ve sledovanosti na frak dodnes.
Asi nikdo z nás si neumí představovat, co provoz Osla „žere“ a jaké úsilí, kolik práce se skrývá za tím, že se na něm prakticky denně dočteme něco nového, zajímavého. A tak si – nejen já – myslím, že cena JP a Oslovi sluší.
Letošní 4. ročník Life Science Film Festivalu ocenil více nadšenců, kteří šli za svým cílem „hlavou proti zdi“. Hlavní cenu festivalu získal film Microbirth britské režisérky Toni Harman. Jak sama přiznala, měla s natáčením filmu obrovské potíže, protože na něj nikde nemohla sehnat peníze. Nikdo o takový film nestál. Ale nakonec ho natočila a film se promítá. Sklízí takový úspěch, že ti, kteří dříve Toni Harman odmítali, jí dnes nabízejí spolupráci. Díky tomu vznikne série filmů, které by mohly aspoň tak dobré, jako Microbirth. A ten byl zatraceně dobrý. Film upoutal organizátory LSFF natolik, že jej zvolili pro úvodní projekci, kterou následovala diskuse předních odborníků z oboru mikrobiologie a porodnictví. Všichni film pochválili a většina se přiznala, že jsou nadšeni.
A tak se můžeme těšit na 5. ročník LSFF. A nejen na nový film Toni Harman, který slíbila na festival poslat. Zcela jistě přijde spousta dalších skvělých filmů. Ročník od ročníku filmů na LSFF přibývá a prudce roste jejich kvalita. Přírodovědci někdy nahlížejí na filmaře jako na „exoty jiného druhu“ a nedovedou si představit, že by tihle „humanitně pošahaní snílci“ dovedli chytit za pačesy žhavé téma přírodních a lékařských věd. Když ale zajdete na pár projekcí LSFF, jste z tohoto omylu velmi rychle vyléčeni. Pánové přírodovědci, ti hoši a dívky od filmu nám nejdou v patách, ale bok po boku. Snad abychom ve své výzkumnické práci trochu přidali, jinak nás předběhnou.
Diskuze:
