Pozoruhodná galaxie M82, anglicky přezdívaná polepšenými kuřáky Cigar Galaxy a vzdálená od nás 12 milionů světelných let, na sebe letos upozornila spektakulární supernovou SN2014J, kterou sledovala snad všechna astronomická zařízení, v jejichž byla dosahu. Takovou vzácnost, jako je relativně blízká supernova, by si nechal ujít jen málokdo. Kromě téhle supernovy je ale v galaxii M82 k vidění ještě spousta dalších zajímavých věcí. Je tam například celá řada stále docela záhadných ultrazářivých zdrojů rentgenového záření (ULX), které přitahují pozornost badatelů jako pouliční lampy zmatený hmyz.
Ultrazářivé zdroje rentgenového záření přitáhly i tým, který vedli Matteo Bachetti z francouzské Université de Toulouse a Fiona Harrison z Caltechu. V datech vesmírného rentgenového teleskopu NASA NuSTAR (Nuclear Spectroscopic Telescope ARray) zjistili, že jeden z ultrazářivých rentgenových zdrojů galaxie M82 pulzuje. A to byl průšvih. Po celá desetiletí si všichni mysleli, že ultrazářivé zdroje rentgenového záření pohánějí černé díry. Černé díry dovedou leccos, ale pulzování bychom od nich nečekali.
Pulzují pulsary. Jsou jako ohromné magnety, které vyzařují impozantní zášlehy záření na svých magnetických pólech. Když je pozorujeme ve správném směru, tak vidíme záblesky ve zničujícím rytmu, jako když na nás bliká šílený vesmírný maják. Bachetti, Harrisonová a spol. tomu nejdřív asi moc nevěřili, ale když si zkontrolovali pozorování a výpočty, ultrazářivý zdroj z galaxie M82 na ně stále blikal. Jednou za 1,37 sekundy. Když to vědci strávili, tak jejich dalším krokem bylo zjistit, který z asi 25 možných ultrazářivých zdrojů by to mohl být. Za tím účelem pečlivě analyzovali data z teleskopu NuSTAR a také ze staršího rentgenového teleskopu NASA Chandra. Nakonec se ukázalo, že dotyčným blikajícím zdrojem je ultrazářivý rentgenový zdroj M82X-2.
I když teď víme, kdo to nás z galaxie M82 ultrazářivě bliká, tak zůstává spousta otázek. Pulsary jsou divné už samy o sobě, ultrazářivý pulsar je ale jejich králem. Svou hmotou sice zřejmě odpovídá běžným pulsarům, tedy jednomu až dvěma Sluncím, ale jeho zářivost, odpovídající energii 10 milionů Sluncí, tak asi stokrát překračuje Eddingtonův limit. Ten vymezuje, jak zářivý může být objekt o určité hmotnosti. Jak se zdá, někde je něco špatně. Podle rozpačitých vědců je tahle zběsilá vesmírná elektrárna daleko nejdrsnějším prolomením Eddingtonova limitu, jehož jsme zatím byli svědky. Otázkou tedy je, co s tím uděláme.
Teleskop NuSTAR je pro podobné objevy jako dělaný. Pozoruje rentgenové záření o vysokých energiích a ještě ke všemu může přicházející záření detailně analyzovat. Bez NuSTARu bychom nebyli schopní zjistit, že ultrazářivý zdroj M82X-2 pulzuje. Podle Bachettiho, Harrisonové a spol. je docela dobře možné, že jde o špičku velkého ledovce. Možná podobně pulzuje mnoho dalších ultrazářivých rentgenových zdrojů a jsou o ve skutečnosti ultrazářivé pulsary. Podle všeho čeká astrofyziky kolem ultrazářivých zdrojů rentgenového záření spousta práce.
Video: NuSTAR and Keck: Peering into the Hearts of Galaxies - Fiona Harrison. Kredit: caltech.
Literatura
Caltech News 8. 10. 2014, Nature 514: 202-204, Wikipedia (Messier 82, Ultraluminous X-ray source, NuSTAR).
Diskuze:
