Na řece James River ve Virginii v srpnu letošního roku se konalo jedno z mnoha cvičení. Nic mimořádného, třináct hlídkových člunů kroužilo okolo mateřské lodi a jejich synchronizované tanečky poněkud připomínaly spartakiádní cvičení. Ti, kdož se dostali hodně blízko, to asi vyvedlo z míry, šlo totiž o lodě duchů, chyběly jim posádky.
Akce měla jméno „CARACaS“, celým jménem Control Architecture for Robotic Agent Command a šlo o demonstraci synchronizace provozu rychlých útočných člunů s jinými plavidly, z nichž si každé plnilo svůj vlastní úkol. Nejprve čluny kroužily jako sršni okolo vlastního plavidla, které dostaly za úkol strážit, posléze se odpoutaly a za podpory vrtulníků nad „hlavou“ se vydaly k něčemu, co by mohlo být hrozbou a co bylo potřeba zaměstnat, zastrašit nebo zajmout.
Čluny jsou do velké míry autonomní a jejich chování se hodně podobá chování včelího roje. Umožňuje jim to vzájemné propojení a sdílení údajů ze svých senzorů. Všechny prvky tak mají „oči všude“ a protože každé z plavidel také přesně „zná“ jak svou vlastní polohu, tak i všech okolních plavidel, dovoluje to přenést na jeho počítačová bedra i velkou míru autonomie. V případě ostrého boje je takové rychlé rozhodování velkou devízou.
Admirál Matthew L. Klunder, spolu s Robertem Brizzolarou, dalším vysokým důstojníkem armády potvrdili, že i když svěřili plavidlům hodně pravomocí k samostatnému rozhodování, je to člověk, který musí vždy potvrdit případný souhlas k použití zbraní.
Video dává tušit, jak budou vypadat budoucí vojenské konflikty. Všech třináct plavidel měl v tomto případě pod palcem jediný voják a ten ani nebyl na člunu, ale vše „jistil“ nikým nevyrušován z bezpečí své kanceláře.
Doba hrdlořezů u nichž byla prioritou tělesná zdatnost a jimž posléze drezúrou vygumovali pud sebezáchovy, aby se nezdráhali plnit mise v nichž jde o život, je ta tam. Na některé z nich ještě čeká kariéra strážných na ambasádách, než i tam je zastanou modrooké, vyvinuté blondýny obsluhující detektory, které vidí až do konečníku. Budoucí síla námořnictva se začíná odvíjet od toho s jakým předstihem ta která mocnost nasadí softvéráky na tvorbu autonomních programů pro robotické stroje na zabíjení. I velitelský kádr, který měl v popisu hlavně hodně hlasitě křičet rozkazy a dohlížet aby nedocházelo k dezercím, přijde hodně rychle o vysoké důchody. Doba géniů s jasnozřivou intuicí pro vybírání trasy kudy hnát muže úprkem vpřed, je pryč. K vytažení té poslední pomyslné závlačky bránící programu aby jel až do konce, netřeba urostlých junáků. Budoucí armáda je armádou dopravců a civilních seřizovačů a údržbářů.
V předváděčce na východním pobřeží USA byl systém aplikován na plavidla, jejichž posádka běžně čítá čtyři až pět námořníků. Na třinácti plavidlech tak úspora lidského materiálu, který by v případě války musel svou kůži vystavovat vrtochům štěstěny, klesla o 40 - 50 mužů. Divadýlko pro potěchu těch s prýmkama na rukávech zvládl jeden anonym v kukani s obrazovkou. A kdyby si bývali přáli víc, mohli mít podívanou i se symfonií velkorážních kulometů a jako přídavek ještě účinnějších zbraní na principu blíže neurčených mikrovln.
K počinu zavést do služby robočluny prý hrdé mariňáky popohnal pumový útok na torpédoborec USS Cole. Ten v říjnu 2000 zakotvil v jemenském přístavu aby natankoval. Sebevrah v civilním člunu toho využil a u trupu se odpálil. Vzal tehdy s sebou na onen svět 17 amerických námořníků a 39 jich zranil. robočluny by napříště takovým excesům měly zabránit. Bez odpočinku a poklesu obezřetnosti mohou nepřetržitě hlídkovat a nedovolit nikomu se přiblížit a v případě nutnosti se mohou obětovat a poslat útočníka ke dnu. Prý je otázkou krátké doby kdy tato technologie bude aplikována i na civilní velké lodě. Tam má optimalizovat trasy a řízení přístavního kolotoče. A prý se již montuje i na větší válečná plavidla. O tom ale až to U.S. Navy odtajní.
Diskuze:
