Tým Ing. Vlastimila Harta z České zemědělské university v Praze získal v letošním ročníku soutěže „Ig Nobel Prize“ cenu za biologii. Oceněna byla jeho práce publikovaná v předním vědeckém časopise Frontiers in Zoology o tom, jak psi vnímají magnetického pole. Práce Hartova týmu vzbudila již krátce po publikaci pozornost odborníků, laické veřejnosti i sdělovacích prostředků. Často byla interpretována zjednodušeně nebo dokonce chybně. Za nejvýznamnější fakt odhalený v této práci považují odbornici reakci psů na magnetické bouře vyvolané slunečními erupcemi. Kolísání magnetického pole při těchto bouřích je tak malé, že si nikdo nedokázal představit, že by je zvířata vnímala a dokonce na ně reagovala. Hart a spol. tento krajně nečekaný fenomén odhalili a v tom tkví jejich nesporný primát.
Ocenění Ig Nobelovou cenou by rozhodně nemělo být vnímáno jako důkaz nízké kvality Hartova výzkumu. Česká republika má z letošního ročníku ještě jednoho laureáta. Tím je Jaroslav Flegr z Přírodovědecké fakulty University Karlovy. Cenu získal v kategorii „Veřejné zdraví“ za výzkum toxoplazmózy a jejího vlivu na psychiku člověka. Není třeba zdůrazňovat, že i profesor Flegr se zabývá zcela seriózním výzkumem, který je široce respektován vědeckou veřejností a jehož výsledky mají velký význam nejen teoretický, ale i praktický, např. pro humánní medicínu a psychiatrii.
Hartův tým se ziskem Ig Nobelovy ceny ocitl ve velmi dobré společnosti. V komisi udělující tyto ceny zasedají držitelé skutečných Nobelových cen. A také mezi držiteli Ig Nobelovy ceny najdeme laureáty „pravých nobelovek“. Fyzik Andre Geim získal nejprve v roce 2000 Ig Nobelovu cenu a o deset let později Nobelovu cenu za fyziku.
Při svém založení v roce 1991 byla Ig Nobelova cena udělována za „neobvyklé nebo triviální výsledky vědeckého výzkumu“. Dnes je její statut jiný. Získávají ji autoři výsledků výzkumu, které mají lidi „nejprve rozesmát a následně donutit k zamyšlení“. Objev Vlastimila Harta a spol. o tom, že se psi při močení a kálení staví tak, aby osa jejich těla směřovala severo-jižním směrem, může u ledaskoho vyvolat úsměv. Ovšem skutečnost, že magnetická bouře po sluneční erupci tuto vrozenou psí reakci ruší, by nás měla donutit k zamyšlení. I my jsme vystaveni působení magnetického pole. V moderním světě se k magnetickému poli Země přidávají i magnetická pole generovaná nejrůznějšími technickými zařízeními. Co to znamená pro člověka, pro jeho psychickou pohodu, duševní i fyzické zdraví? Práce Vlastimila Harta na to zatím nedává odpověď. Vybízí ale – i v souvislosti s udělením Ig Nobelovy ceny – k tomu, abychom si tyto otázky vůbec položili a začali nad nimi přemýšlet. A kdo ví, zda nebude někdo z letošních laureátů Ig Nobelových cen následovat Andreho Geima a za deset let si nepojede do Stockholmu pro zlatou medaili Alfreda Nobela.
Video: Ig Nobel Prize Ceremoniál 2014
Oceněné práce:
Flegr, Havlicek - 1999 - Changes in the personality profile of young women with latent toxoplasmosis
HART, V. – NOVÁKOVÁ, P. – MALKEMPER, E. – BEGALL, S. – HANZAL, V. – JEŽEK, M. – KUŠTA, T. – NĚMCOVÁ, V. – ADÁMKOVÁ, J. – BENEDIKTOVÁ, K. – ČERVENÝ, J. – BURDA, H. Dogs are sensitive to small variations of the Earth’s magnetic field. Frontiers in Zoology, 2013, roč. 10, č. 80, s. 1-12. ISSN: 1742-9994.
Diskuze:
ad Vojtěch Kocián
Tomáš Pilař,2014-09-23 11:07:37
Děkuju za reakci. Snadno se shodnem na tom, že to na Nobelovku není (i kdyby se za biologii udělovala). Kybernetickou část jsem možná nepochopil nebo vnitřně zařadil do škatulky "jasně dyť to všichni vědí". Z mého pohledu je relativně nové konstatování, že evoluci moc vidět nemůžeme, protože druhy zůstávají v zamrzlém stavu po většinu své existence (což mi zase přijde docela málo na prohlášení "vyvrátil jsem Darwina"). Tenhle efekt (rychlých změn a dlouhého klidu) je krásně vidět na kytkách.
Na první pohled se kytky rozpadnou na skupinu plastických a neplastických, při podrobnějším mudrování neplastické na zamrzlé a bez plasticity. Jediné co překvapuje je, kolik kytek (taxonů) patří do kategorie zamrzlých (totéž samozřejmě platí i pro živáky). V předchozím příspěvku jsem naznačoval proč tu plasticitu tolik nevidíme, ale že je jí asi mnohem víc než si myslíme (+ jeden taxon pro demonstraci)
Prostě jsem si přečetl ZP a konstatoval, že to u kytek znají všichni a dávno (trochu přeháním - prostě se o tom ví), takže nejde o nic překvapivého a jenom mě překvapovalo, že z toho někdo dělá vědu. Pak mě došlo, že je to otázka pohledu na svět ( a to byla podstata mého komentáře). Kytky jsou jako skupina přehlednější protože si konkurují o docela málo věcí (světlo, živiny, voda) a pak mají velmi podobné růstové optimum (to že rostou většinou jinde je důsledek toho, že do optima je jiná kytka nepustí). Tři položky seznamu potřeb chtějí všechny, predátoři (+ paraziti) jsou málo specifičtí (kráva sežere trávu i jetel). Zároveň se kytky mnohem ochotněji kříží než živáci, takže u nich plasticitu je jednodušší objevit.
Preco o ZP?
Michal Lichvar,2014-09-25 14:48:53
Zdravim
o ZP ste sa zacali bavit kvoli tomu, ze ju skuma oceneny prof.Flegr?
Lebo v clanku o tom nic nie je a nejak sa nechytam. Je nejaky clanok o tejto problematike na oslovi?
Flegr
Pavel Krajtl,2014-09-22 12:10:34
Má k Nobelovce našlápnuto především "zamrzlou platicitou" i když ji někteří jeho "kolegové" vyvracejí, a odmítají že by šlo vůbec o novou teorii, patrně proto, že ji vůbec nepochopili.
zamrzlá plasticita
Tomáš Pilař,2014-09-22 22:38:21
Nevvylučuju, že jsem jí (ZP) taky nepochopil, ale když jsem jí četl, tak mi to přišlo docela známé. Myslím, že novost teorie (ZP) závisí na tom, jestli se na přírodu díváme přes "živáky" nebo přes "kytky" (já se koukám přes kytky).
Mezi rostlinami je spousta případů, kdy po přenesení do nového prostředí, druh objevil neuvěřitelnopu variabilitu a v podstatě se nedá rozlišit jestli jde o roj malých druhů nebou je třeba konkrétní druh (u nás pupalku) předefinovat z ohledem na objevenou variabilitu. Odpověď je jednoduchá. V genomu může být zavařena spousta variant, ale přírodní výběr pustí jenom jednu z nich. Po přenesení do nového prostředí přírodní výběr pustí víc variant nebo varianty jiné a najednou máme spoustu "nových druhů". Z mého pohledu je to podstata zamrzlé plasticity.
ad Tomáš Pilař
Vojtěch Kocián,2014-09-23 08:30:47
To jste popsal jen tu plastickou část, respektive plastický druh. Zamrzlý by se po přenesení do jiného prostředí měl měnit minimálně a pokud by změna byla moc velká, vyhynul by.
Mně se líbí pohled na evoluci skrze nástroje kybernetiky. V dostatečné abstrakci nejde o nic jiného než o prohledávání stavového prostoru s nadějí nalézt lokální optimum. Logicky se po nalezení lokálního optima (jakéhosi důlku v mnohadimenzionálním prostoru) druh bude snažit usadit co nejlépe a svůj důlek si prohloubit, aby se tam cítil co nejpohodlněji. Může si však v zájmu pohodlí vykopat vlastní hrob. Když se pak vlivem okolností z důlku stane vysokohorské údolí, nemusí být schopen přeskočit vrcholky okolních kopců, bude moci bloumat jen v malém prostoru a pokud se situace nezlepší, vyhyne. Pokud by nějaká část populace dokázala vyskočit (nebo důlek nebyl příliš hluboký), rozběhne se po druhé straně hřebene a jednotlivé komunity začnou zapadávat do jiných důlků, čímž vzniknou nové druhy.
Jde o hodně abstraktní pohled, ve kterém při přechodu do praxe těžko dokážeme definovat jednotlivé dimenze stavového prostoru ani je od sebe nedokážeme oddělit, protože jsou hluboce provázané a prostředí má velkou dynamiku plnou zpětných vazeb. Je to však pohled, ze kterého je vidět, že "zamrzávání" je celkem logické a v principu nejde o nic extra nového, protože to bylo matematicky popsané už dávno. Pan profesor Flegr do tohoto obecného principu zabudoval nezbytné hluboké znalosti ze svého oboru a vztáhl to na konkrétní aplikaci - vývoj druhů. Je to jistě pěkně popsané, má to solidní potenciál pro budoucnost, ale na Nobelovku (i kdyby se za biologii udělovala) mi to přijde málo. Možná v rámci samotné evoluční biologie, ale to už není až tak široký obor aby šlo o cenu významu Nobelovy.
také
Matyáš Patlevič,2014-09-23 14:18:01
nevylučuji, že jsem ZP nepochopil, dokonce jsem ani knihu nečetl, ale vysvětloval mi ji sám profesor Flegr, tak se také podělím. Pokud vím, nejde až tolik o přenos druhu do nového prostředí, ale především o snížení velikosti křížící se populace, která tak může začít fungovat jako nepohlavní druh (z důvodu ztráty genetického polymorfismu). V pohlavně se rozmnožující se populaci totiž dochází k "rozpouštění"adaptivních mutací (otec je sice výjimečný v jednom znaku, ale matka zřejmě v tom samém konkrétním není, a tak potomek nezíská znak v plné síle a tak stále dokola). Tedy pakliže se oddělí velmi malá populace pravděpodobně vyhyne. Pokud však náhodou ne vzniká populace s velmi nízkou variabilitou, kde se mohou výhodné mutace snadno fixovat a druh se stává evolučně plastickým. No a co se týče evoluce rostlin, tam se do toho zapojují ještě další faktory - právě například to, že se často rozmnožují nepohlavně a že nemají Weissmanovskou bariéru.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
