Asi každý, kdo kdy přičuchl k invazním druhům, zná tohle dilema. Má rád přírodu, jinak by se o tohle nezajímal. A chce pro ni něco udělat. Jenže, dříve či později nastane chvíle, kdy je nutné přejít od slov k činům a začít invazní druhy masakrovat, byť to bývá marná snaha. Invazní rostliny anebo živočichové jsou devastující, ale taky nesmírně úspěšní, záleží na úhlu pohledu. Každopádně je to velmi unikátní pocit, když se v zájmu přírody odehrává nevybíravé vyhlazování. Je to strašidelné, ale taky povznášející, opět záleží na úhlu pohledu.
Když na to přijde, může být genocida invazního vetřelce skvělou zábavou. Dobře to znají v teplých mořích Nového světa, kde jsou korálové útesy decimovány nádherným invazním perutýnem ohnivým (Pterois volitans, anglicky pěkně red lionfish). Tahle naprosto okouzlující a pořádně jedovatá ropušnicovitá ryba pochází z Indického oceánu a Pacifiku, kde udivuje návštěvníky korálových útesů svojí přízračnou krásou. V osmdesátých let 20. století je zavlekli na Floridu, podle genetických analýz asi tucet ryb, odkud se perutýni stihli rozšířit po jižní části východního pobřeží USA a Mexickém zálivu, na Bermudy a také po celém Karibiku. Poprvé byli spatřeni poblíž floridského Fort Lauderdale a do dnešního dne obsadili více než 4 miliony kilometrů čtverečních. Skvělý příklad plíživé invaze!
Perutýni nemají v amerických vodách mnoho nepřátel, skvěle se množí a jsou nesmírně žraví. Bez skrupulí likvidují místní živočichy a rozvracejí tím původní americká společenstva nejen na korálových útesech, od pobřeží Rhode Islandu po Venezuelu a Panamu. Analýzy DNA odhalily v žaludcích 157 perutýnů ulovených v Mexickém zálivu celkem 43 různých druhů korýšů a 34 druhů ryb. V některých oblastech mají jejich populace 5 až 15krát vyšší hustotu, nežli je obvyklé v jejich původní domovině. Místy prý lze napočítat 400 perutýnů na hektar korálových útesů.
Odborníci a úředníci ve snaze ochránit cenné korálové útesy vymysleli geniální strategii. Dříve bývalo oblíbenou kratochvílí lovit zvěř ve velkých počtech, pro čiré potěšení z lovu. V dnešní době to ale není tak úplně jednoduché. Proti lovu invazních druhů ale protestuje jen málokdo. V oblastech obsazených perutýny tudíž vypisují na invazní krasavce odměnu. Jako na Divokém západě, jen tihle rybí padouši jsou hledáni pouze mrtví.
Ochrana korálových útesů je skvělou motivací, takže se likvidace perutýnů účastní i lidé, kterým by se jinak bezuzdné vraždění možná příčilo. Navíc, perutýni nejsou jako ovce klopýtající na porážku. Jejich lov s sebou nese nemalé riziko. Bodnutí perutýna sice nebývá smrtelné, prý to ale strašně bolí a člověku je dost zle, což pod vodou nebude nic příjemného. Máme tu tedy adrenalinový zážitek, navíc motivovaný finanční odměnou. Například loni si týmy potápěčů ve floridském Key Largo odnesly jako odměnu více než 3 500 dolarů.
Podobné akce nemohou úspěšný invazní druh, jako jsou perutýni ohniví v Americe, asi nikdy úplně zlikvidovat. To je bohužel nereálné. Experimenty nicméně ukazují, že alespoň dočasné a lokální omezení perutýnů umožňuje obnovit významnou část populací původních živočichů. Dejme tomu na těch nejcennějších útesech. Podle dat z Key Largo za roky 2012 a 2013 vedl lov perutýnů za odměnu na ploše 100 až 150 kilometrů čtverečních k dočasnému poklesu počtu perutýnů o více než 60 procent. I když se pak bizarní vetřelci vrátili, tak byli menší a méně ohrožovali původní obyvatele útesů.
Lov perutýnů za odměnu se ukazuje být mnohem úspěšnější, než podobné projekty u některých jiných invazních živočichů. Když v roce 2013 Florida Fish and Wildlife Conservation Commission zorganizovala měsíc trvající Python Challenge, tedy lov invazních krajt tmavých (Python bivittatus, anglicky Burmese python), které zaplavují Floridu, tak lovci pochytali pouhých 68 krajt z celkového počtu 30 až 100 tisíc. U perutýnů by se snad mohla skromněji zopakovat situace s kaprovitou rybou jelcem oregonským (Ptychocheilus oregonensis, anglicky northern pikeminnow). Ve snaze omezit likvidaci malých lososů jelci nabídli rybáři na severozápadním pobřeží Pacifiku odměnu 4 až 8 dolarů za jednoho jelce. Dokonale jim to vyšlo, nadšení účastníci pochytali více než 3,9 milionu jelců a snížili tím požírání lososů jelci o 40 procent.
Invaze perutýnů a úspěch lovců odměn nakonec změnili politiku ochrany přírody na Floridě. Floridské úřady dovolily potápěčům při lovu perutýnů používat rebreathery, díky nimž mohou být mnohem déle pod vodou. Také jim hodlají dovolit lovit perutýny s harpunou v místech, kde se to jinak nesmí. Když je ochrana přírody zábavou, tak jsou všichni spokojení. Snad kromě invazních perutýnů.
Red Lionfish Threat Update. Kredit: Cayman Islands GOVTV.
Lionfish Hunting Trip 2-24-2014. Kredit: Firefishvideo.
Spearing and Cutting fins off Red Lionfish. Kredit: Nizam Ishmael.
Pterois Volitans ( Red Lionfish ) eating a live fish. Kredit: Macalfiable.
Literatura
Nature News 12. 9. 2014, Wikipedia (Red lionfish).
Diskuze:
Maverick Zwov,2014-09-20 12:18:33
Nemohl jsem si nepovšimnout, že se zde označují perutýni za druh, který je obrovské zlo a je třeba jejich populaci redukovat, nicméně o vzniku tohoto problému jsem ve článku našel zmínku jednou větou. Popisovaný problém je dle mého názoru opět jen lidským selháním uvědomit si následky svých činů při svých přírodu devastujících aktivitách.
Čeho je třeba si povšimnout, ryby jako takové postrádají prostředky k tomu aby mohli realizovat invazi na druhé straně planety, tudíž se nejedná o invazi, ale o člověkem způsobený výskyt predátora v oblasti, kde se vodní obyvatelstvo po generace nepřipravovalo na boj proti takovému nepříteli.
Řešení problému je naprosto jednoduché, vzít si poučení, člověk znovu způsobil nesmyslné vybíjední druhů a dále si jen sednout do křesla a čekat až se s problémem vypořádá příroda sama(možná ne zítra, ani za rok, možná ani za deset, ale lidská časomíra je pro planetu banální záležitost).
Akakolvek populacia
David Cech,2014-09-19 11:34:26
je limitovana minimalne troma faktormi:zdrojom energie, predatorom a parazitom.
Potravy tam je asi dost, predator ziadny, alebo neucinny...
Co takto najst toho parazita ? Na druhej strane moze premiestneny parazit zacat pracovat na niecom uplne inom a moze rozvratit prostredie este viac...
Ochranárske akcie
Tomáš Štec,2014-09-18 15:00:52
Zúčastňujem sa rôznych ochranárskych akcií na rôznych prírodných pamiatkach. Pílil som, rezal, sekal mačetou, sekerkou, cvakal kliešťami, kosil, kosil kroviňákom, … ale nikdy, skutočne ešte nikdy som nesadil, neokopával, ani nič podobné. Na väčšine miest sú totiž strašiakom číslo jeden náletové dreviny, prípadne nezaujímavé (nechránené) a rýchlejšie rastúce druhy.
Takže na likvidácii týchto rybičiek za odmenu nevidím nič divné. :) (Ešte odmeny za Agát, Zlatobyľ, Boľševníky, Krídlatky, Netýkavky, …)
První myšlenka
Pavel Foltán,2014-09-18 12:44:18
První myšlenka při čtení článku byla – zařídit si pěstírnu a odevzdávat bezpracně získané perutýny. Při shlédnutí druhého videa jsem tuto myšlenku opustil – příroda mne sama předběhla.
Perutýni musí být dost pitomí, normální tvor při spatření predátora uteče.
Proč mu na třetím videu přistřihuje "křidýlka"? Vždyť to musí být časově kontraproduktivní. Má někdo vysvětlení?
Každý tvor ne
Vojtěch Kocián,2014-09-18 14:40:42
Ježek taky neuteče, ale svine se do ostnaté koule. Perutýn prostě spoléhá na svoji (jinak velmi účinnou) pasivní obranu a nedojde mu, že dělá chybu, ani když mu vyvražďují kolegy. Navíc není moc rychlý.
Přistřihování je logické, když se podíváte na konec videa. Při cpaní neostříhaného perutýna toho pytlíku by potápěč riskoval, že si popíchá ruku. V předchozím videu byli lépe vybavení.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
