Ačkoliv si toho asi ne úplně každý všiml, planeta Země, Sluneční soustava i celá Mléčná dráha změnily vesmírnou adresu. Někteří si možná pamatují, že jsme ještě před pár dny měli na mezigalaktické poště nadepsáno Sluneční soustava, Mléčná dráha, Místní skupina galaxií, Místní nadkupa galaxií nebo též Nadkupa galaxií v Panně, případně Supergalaxie v Panně (anglicky Virgo Supercluster). Teď si ale podle nového článku v časopisu Nature budeme muset udělat změnu v adresáři.
Viníkem je astronom Brent Tully z Havajské univerzity v Honolulu, který s kolegy přepsal mapu hlubokého vesmíru, především pokud jde o gravitační vztahy v něm. Využil databázi vzdálenosti a pohybů více než 8 000 galaxií Cosmicflows-2. Zná ji mimochodem více než důvěrně, protože právě Tully před časem vedl tým autorů, jenž tuto databázi vytvořil. Vědci vzali pozorované rychlosti pohybu jednotlivých galaxií a odečetli od nich odhadnutou průměrnou rychlost rozpínání vesmíru. To co zbylo, vyjadřuje působení gravitační síly na galaxie. Tully a spol. nakonec tyto hodnoty přepočítali do trojrozměrného modelu hlubokého vesmíru s vyjádřením hustotou galaxií a jejich pohybem.
Podle astrofyzika Paula Lopese z Observatoře Valongo při Federální univerzitě v Rio de Janeiru je takový postup mnohem lepší, nežli pouhé mapování výskytu hmoty. Můžeme s její pomocí zmapovat i oblasti, kde hmotu tak úplně nevidíme. Tullyho mapování bere v úvahu vliv hmoty a ne až tak její přímé pozorování. To je samozřejmé skvělé i kvůli temné hmotě, které, jak známo, je podle všeho ve vesmíru hodně, ale my ji jako naschvál nevidíme.
Tully a spol. vlastně přišli s novou definicí nadkup galaxií. V jejich pojetí se hranice těchto ohromných shluků galaxií podobají rozvodím pozemských řek. Hranice supergalaxie je tehdy, když vesmírné řeky plné galaxií tečou k různému centru gravitační přitažlivosti. Podle této představy je celá slavná Nadkupa galaxií v Panně jenom výběžkem mnohem větší supergalaxie, která dostala zajímavé jméno Laniakea. Pochází z havajštiny a lze jej přeložit jako „Nezměrné nebe“. Skvělá volba.
Laniakea měří napříč 520 milionů světelných let a obsahuje hmotu odpovídající 100 milionům miliard Sluncí. Zahrnuje asi 100 tisíc galaxií, přičemž prakticky všechny plynou k jedné oblasti, která má v této části vesmíru největší gravitační přitažlivost, k legendárnímu Velkému atraktoru (Great Attractor), ležícímu ve směru souhvězdí Kentaura a Hydry. Jde o zatím ne zcela objasněnou gravitační anomálii v intergalaktickém prostoru, co není vidět, ale některé odhady ji přisuzují koncentraci hmoty desítek tisíc galaxií velikosti Mléčné dráhy. Podle Tullyho a spol. je teď Velký atraktor jádrem supergalaxie Laniakea. Pokud jde o naší slavnou civilizaci, opět musíme zamáčknout slzu. Nejsme v centru dění, Mléčná dráha je na periferii nově ustavené supergalaxie.
Jak už to ale bývá, ne každý s Tullym souhlasí. Astronomka Gayoung Chon z Max Planck Institutu pro mimozemskou fyziku v německém Garchingu se nechala slyšet, že ve věci supergalaxií ještě nepadlo poslední slovo. Její tým totiž pracuje na odlišné definici supergalaxie, podle které jde o struktury, co se jednou, za eony času, zhroutí do jediného objektu. Tomu Tullyho Laniakea neodpovídá. Takové už je ale prokletí definic. Každopádně je úchvatné hrát si na pozemských počítačích s tak velikými objekty, že si jejich rozměry nedovedeme ani vzdáleně představit. Vítejte na Nezměrném nebi!
Video: Laniakea "Our home supercluster". Doplněk článku R. Brent Tully a kol. ZDE. (Kredit: Nature video)
Literatura
Nature News 3. 9. 2014, Nature 513: 71-73 (online 3. 9. 2014), Wikipedia (Laniakea, Great Attractor)
Diskuze:
