Mezi půvabné filmové scény z poloviny minulého století patří ty, ve kterých se pralidé nebo odvážní hrdinové moderní doby setkávají s vejci dinosauů (nebo dokonce velkých ptakoještěrů) skutečně obřích rozměrů. Někdy jsou tato vajíčka veliká přibližně jako dodávka. To je ale samozřejmě nesmysl, protože z tak velikého vejce by se nikdy nemohl vyklubat životaschopný zárodek. Přesto si vědci dlouho mysleli, že dinosauři kladli největší vejce v živočišné říši. Vždyť největší sauropodi dosahovali hmotnosti 15 dospělých slonů a ze všech známých živočichů je hmotností překonává jen hrstka obřích kytovců. Dnes už víme, že s rekordním rozměrem dinosauřích vajec je to přece jenom pravda, v Mongolsku a Číně byly objeveny fosilizované skořápky vajíček, dosahujících délky přes 50 centimetrů (paradoxně ale patřila spíše velkým teropodům). Přesto však není z hlediska jejich rozměrů výrazný rozdíl oproti velkým nelétavým ptákům, jakým byl madagaskarský aepyornis. Ačkoliv tito velcí ptáci nevážili ani setinu toho, co masivní sauropodi, jejich vejce byla přibližně stejně veliká. Největší současný pták pštros dvouprstý váží v dospělosti kolem 100 kg a jeho vajíčko dosahuje hmotnosti až 1,5 kg. Naproti tomu velcí sauropodi dosahovali hmotnosti v řádu tisícinásobků, ale jejich vajíčka byla přibližně stejně velká nebo jen o málo větší. Důvody tohoto zjevného nepoměru se nyní snaží vysvětlit vědecká studie, publikovaná v periodiku Paleobiology. Trojice biologů se zde zaměřila na fyziologické aspekty kladení vajec a na inkubační dobu, která může být pro velikost vajíčka podstatným faktorem. Snažili se přijít na kloub záhadě, proč jsou dinosauří vejce i celé snůšky a hnízda relativně mnohem menší než u současných obratlovců (zejména plazů a ptáků). Výsledek je částečně očekávatelný a potvrzuje předchozí domněnky, obsahuje však i nové, velmi zajímavé údaje.
Profesor Graeme D. Ruxton z University of St Andrews (Skotsko) a jeho kolegové se zaměřili na inkubační dobu sauropodích vajec a na ekologická rizika spjatá s délkou prenatálního vývoje zárodků. Pečlivým porovnáváním s inkubační dobou mláďat současných plazů a ptáků dospěli k přesvědčení, že inkubace sauropodů trvala v průměru 65 až 82 dnů, tedy přibližně dva až tři měsíce. Tak dlouho tedy trvalo, než přišel na svět například pětikilogramový argentinosaurus. Sauropodi zřejmě nebyli dobrými a starostlivými rodiči. V rámci jejich rozmnožování převažovala kvantita nad kvalitou, jak ukázaly četné studie jejich hnízdišť. Inkubační doba v zemi zahrabaných vajíček je tak obdobím vůbec největšího nebezpečí v průběhu celého života dosud nevylíhnutých mláďat. Právě tehdy je risk predace (vyhrabání a pozření zárodku ještěry, savci, ptáky nebo malými teropody) nejzávažnější. Čas pracuje proti malým a bezbranným dinosaurům, proto je třeba maximálně zkrátit vývoj ve vajíčku. Minimální doba inkubace potřebná pro plnohodnotný vývoj zárodku a na druhou stranu časový tlak způsobený ohrožením predátory zřejmě značně přispěl k redukované velikosti vajíček. Ta je samozřejmě limitována také jednoduchým faktem, že větší vejce jsou snadněji objevena predátory. Dalším limitujícím faktorem je nejspíš i dlouhodobě nižší teplota v podzemním hnízdě, která zřejmě neumožňovala vývoj v trvání řádu mnoha měsíců. Ačkoliv by tedy větší rozměr vajíčka i zárodku (pokud by již nekolidoval s biofyzikálními zákonitostmi) byl prospěšný, je limitován danými ekologickými omezeními. Sauropodí matky nejspíš kladly menší snůšky vajec na více místech, aby co nejvíce omezily možnost jejich úplného zničení predací. Inkubace pštrosích vajec trvá přibližně 42 dní a spousta jich padne za oběť predátorům. U vajíček sauropodů – největších tvorů, kteří kdy kráčeli po zemi – to zřejmě bylo podobné.
Odkazy:
http://www.sciencedaily.com/releases/2014/06/140612085126.htm
http://www.natureworldnews.com/articles/7549/20140612/sauropods-not-putting-all-their-eggs-in-one-basket.htm
http://en.wikipedia.org/wiki/Dinosaur_egg
Graeme D. Ruxton, Geoffrey F. Birchard, D. Charles Deeming. Incubation time as an important influence on egg production and distribution into clutches for sauropod dinosaurs. Paleobiology, 2014; 40 (3): 323 DOI: 10.1666/13028
Psáno pro Dinosarusblog a osel.cz
Zajímavost: : Pokus o rekonstrukci sauropodího řevu:
og.wordpress.com/
Diskuze:
Velikost vajec
Jiří Hladík,2016-10-08 09:44:52
Velmi pěkně napsané a zajímavé. Věnuji se profesně líhnutí a tak si dovolím vlastní úvahu. Čím je vejce větší tím má menší povrch ke své hmotě. Tím pádem i menší povrch pro alantoin, přes jeho krevní oběh odvádí kysličník uhličitý a přijímají kyslík . Tato skutečnost je limitující pro velikost vajec, neb velký zárodek potřebuje úměrně velké plíce. Samotné klubání je způsobeno nejdříve příjmem alantoidní vody, po které následuje zvýšená výměna látková a s tím spojený kyslíkový deficit, který nutí do vzduchové bubliny či prorazit skořápku a použít plíce. Dále čím větší vece tím menší povrch pro odvod tepla ve vztahu k hmotě vejce potažmo zárodku.. Skutečnost je taková , že zárodky po vytvoření krevního oběhu už sami teplo odvádí. Sice velmi, velmi nepatrně ,ale odvádí. Pro většinu lidí to zní nesrozumitelně, ale skutečnost je taková, že drtivou většinu času vejce inkubační teplotou chladíme. U slepice je to od 3. - 4. dne inkubace. Ptáci při inkubaci vnímají jinak teplotu svých vajec a celý systém přirozené inkubace je výrazně sofistikovanější.
Doba inkubace. Nejkratší dobu inkubace mají ptáci krmiví. Obecně lze říct, že čím delší doba inkubace tím se líhne soběstačnější jedinec vybavený lepší vlastní termoregulací. Patrný je rozdíl mezi slepicí a kachnou. Obě mají přibližně stejnou hmotnost, ale inkubační doba je rozdílná. Slepice 20,5 dne a v nejbližší vhodné noci. Kachna 27,5 dní. Kuře vyžaduje kvočnu a intenzivní péči vodiče výrazně déle, než káče, které může ihned po oschnutí na vodu. S termoregulací nemá problém a vodiče potřebuje výrazně méně. Taboni mají nejdelší dobu inkubace. Teplotu vajec sice kontrolují svérázným způsoben, ale kontrolují. Mláďata se líhnou opeřená schopná kratšího letu a vodiče nepotřebují vůbec. Taboni vůbec neznají vazbu na vodiče.
Osobně se domnívám, že jedna z příčin vyhynutí dinosaurů byla nemožnost se rozmnožovat ve změněných klimatických podmínkách. Také proto nastal takový rozmach těch, kteří svým tělem čí jiným způsobem kontrolovali vývoj zárodku. Přežily želvy, vejce zahrabávají. Krokodýli také. Varani snáší vejce z více jak 60% do hnízd Tabonů a umí si stavět hnízda. Ptáci sedí a kontrolují a o savcích ani nemluvě.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
