Začalo to někdy okolo roku 1978. Tehdy si angličtí rybáři začali všímat „zparchantělých“ ryb a obrátili se na biologa ze společnosti Thames Water. Ani jemu se u pěti z 26 dospělých plotic, ulovených v řece Lea z povodí Temže, nepodařilo určit pohlaví. Podezření padlo na tamní čističku odpadních vod. A co čert nechtěl, řeka sloužila také jako zdroj pitné vody pro severní Londýn. Díky tomu nebyla nouze o prostředky a pátrání se rozběhlo ve velkém stylu. Brzo se potvrdilo, že syntetické hormonální látky procházejí čističkami, aniž by přicházely o své mocné účinky. Rezidua z těch sto milionů pilulek, které ženy na celém světě každý den spolknou, se s močí dostávají až do vodních toků, kde se pak vyřádí především na samcích vodních obratlovců.
Zatímco se ČOV s fekáliemi vypořádávají poměrně slušně, se syntetickými látkami z léků, které prochází našimi tělesnými schránkami, už to tak slavné není. Dobře zmapováno máme co dělají v nás, ale o jejich mocném estrogenním řádění v dalších tvorech toho víme žalostně málo.
Nejde ale jen o estrogeny a látky s hormonálními účinky produkujícími obojpohlavní mrzáky neschopné se rozmnožit. V loňském roce Švédové signalizovali možný průšvih i u přípravků, které my lidé bereme proti bolesti a „na hlavu“. Pokus na okounech, kterým naordinovali jeden z nejběžnějších „oblbováků“ – Oxazepam, dopadl pro ryby neslavně.
Oxazepam
Patří do rodiny benzodiazepinů a léčíme s ním kde co. Především psychické napětí a úzkostné stavy. Předepíší nám ho ale i při odvykacích kůrách a dostaneme ho i když si postěžujeme, že jsme nějak nervózní a nemůžeme spát, nebo když nás sužují před-menstruační problémy. V arzenálu ranhojičů ducha jsou benzodiazepiny už déle než půl století. K jejich oblibě přispěly slabé nežádoucí účinky. Můžeme se setkat s únavou, ospalostí, závratěmi, bolestmi hlavy, nejasným viděním, případně kožní vyrážkou, ale nebývá to často a ani zvlášť silné.
Po průchodu našimi střevy játry a ledvinami si funkční stav uchová celá řada léků. Týká se to i našeho Oxazepamu, který prochází čističkami odpadních vod do řek. Ryby po něm ztrácejí zábrany a jako mávnutím kouzelného proutku se z nich stávají hrdinové. Ve vodě, která je kontaminovaná benzodiazepiny v množství typickém pro řeky protékajícími velkoměsty, opouštějí okouni své úkryty, nedrží se formace hejna a vydávají se shánět něco na zub, na vlastní pěst. Vědci varovali, že takový individualismus by pro ryby mohl být riskantní. Semknutá formace hejna je účelný prvek. S úspěchem se k němu uchylují i pěvci. Konec konců, úspěchy s tím slavili i ti, jimž se z hrdla dralo - kdož sú boží bojovníci.
Zatímco nás Oxazepam zbavuje nočních chmur, z němých tváří dělá neohrožené individualisty pohrdající nebezpečím a postrádající základní pud sebezáchovného jednání. Nejspíš prý proto, že droga působí v rybím mozku na stejné receptory, jako v tom našem a kvůli čemu je na příbalovém letáčku červená poznámka: Nepříznivě ovlivňuje činnost vyžadující zvýšenou pozornost, motorickou koordinaci a rychlé rozhodování, např. řízení motorových vozidel.
Kromě zmíněného efektu na limbický systém projevujícím asociálním chováním se ukázalo, že po Oxazepamu jsou ryby hltavější a zvyšuje se jim apetit.
Ještě loni šlo závěry z výsledků pokusů výzkumníků shrnout do věty: „I množstvím drogy menší než pro osobní potřebu dokáže mnoha jiným tvorům změnit jejich životní prostor takřka k nepotřebě“. Proto ekologové apelovali na hledání cest, které by těmto hormonálním buldozerům, ubrali na síle. V "čovkách", kde jsou tyto látky již hodně naředěné, to je technologicky obtížné. Jednoduše by to šlo někde na začátku, nejlépe v nočníku. Špatnou zprávou je, že noční vázy už vyšly z módy a že čím dál od nich, tím to je dražší. A ta dobrá zpráva? Že pití vody se stopami Oxazepamu po těch co nemohou v noci spát a v dávkách, o nichž tu byla řeč, se na rozdíl od ryb bát nemusíme. Stejně tak klidní můžeme být i v případě konzumace rybího masa. Při necelých dvou mikrogramech Oxazepamu na litr vody se v rybím mase kumuluje tolik účinné látky, že abychom do sebe dostali množství odpovídající jedné tabletě, museli bychom sobeckých městských okounů spořádat čtyři tuny.
Uplynul rok a naše představy musíme zase měnit
Zatím platilo, že kontaminace odpadních vod, zvláště u těžko rozložitelných zbytků léků, je jen škodlivá. Vědci ale s Oxazepamem dál experimentovali. Obšťastňovali jím okouní jikry. Tři dny jim podstrojovali uklidňující substanci a po vykulení sledovali, jak to s rybkami zamává. Čekali, že chemií přiotrávený plůdek bude více mřít. Krmili je měsíc jako v přírodě a pečlivě sledovali úhyny v pokusu a v kontrole. Nejen, že nezjistili, že by rybkám lék narušil jejich embryonální vývoj, ale museli konstatovat, že úmrtnost plůdku se snížila. Okounci z ošetřených jiker byli celý měsíc mnohem aktivnější a žravější a pochopitelně se to projevilo i jejich zvýšenými vyhlídkami na přežití. Suma sumárum, nedobrovolná léčba lidským uspávadlem šance na přežití rybám výrazně zlepšila!
Korunu tomu dal další pokus. Ten potvrdil, že prospěšnost léku se netýká jen rybí drobotiny. Když v jezeře odchytili dvouletky a dali je do 600 litrové nádrže s přirozenou stravou (dafnie) a krmením dvakrát denně,... I na velké šupináče, chované prakticky v přirozených podmínkách, měl oxazepamový lektvar pozitivní efekt. Na kontaminaci reagovaly dospělé ryby stejně, jako mrňousi. Prokazatelně menšími úhyny a lepším přežíváním populace. Pozitiva se projevila již u koncentrací, které se dají naměřit i v řekách protékajících městy vybavenými těmi nejmodernějšími čistícími technologiemi, jako je tomu například v Uppsale. Ta je typickým universitním městečkem, bez průmyslu a chemických továren. Veškeré navýšení této látky v řece lze připsat na vrub jen tomu, co pozřou tamní studenti, něco málo starousedlíků a návštěvníci a následně pak vyčůrají.
Od reziduí látek, jako jsou antibiotika, by se případný pozitivní efekt na zvířecí organismy dal očekávat. U zklidňujících léků to je poněkud překvapivý poznatek. S naší loňskou představou, že léky na zklidnění svým tlumivým efektem rybám škodí a jejich šance na přežití zhoršují, to je nejspíš přesně opačně. Jsme tím stejně zaskočeni, jako před časem snahou vyšlechtit ryby na co největší přírůstky. Tehdy šlo zase o výběr těch největších kaprů do reprodukce. Potomstvo kapitálních úlovků ale zdědilo po svých rodičích agresivitu. Ta ale se ale ve společnosti stejně agresivních ryb ukázala být kontraproduktivní. Místo očekávaných přírůstků a baculatých těl, velkou část energie z přijaté potravy ryby promrhaly na vzájemné šarvátky a výsledkem byli samí hubeňouři.
Podobně to může fungovat v případě účinků farmak dostávajících se do řek s odpadními vodami. A i když se nám to nemusí líbit, všechna rezidua nemusí organismům škodit. Jak se ukázalo, po některých mohou být ryby zdravější s většími šancemi na přežití. Pesimisté jistě namítnou, že to nemusí být výhrou. Například proto, že dobro a přemnožení ryb, by se mohlo vymstít kořisti a velký pokles jiného druhu v řece by zase mohl narušit...
Naštěstí nic není jen černobílé. Okouni, dříve ryba plevelná, stále patří k těm nejchutnějším a gurmáni to začínají oceňovat. A nejen oni, stále oblíbenějším objektem jsou pro sportovní rybáře a pro ty jich není nikde dost.
Zdroj: J. Klaminder, M. Jonsson, J. Fick, A. Sundelin a T. Brodin., The conceptual imperfection of aquatic risk assessment tests: highlighting the need for tests designed to detect therapeutic effects of pharmaceutical contaminants, Environ. Res. Lett. 9, 2014
Diskuze:
