Po Zemi se válejí spousty meteoritů. Některé z nich pocházejí z Měsíce, jiné zase z Marsu. Velmi výmluvně nám připomínají, že ve vesmíru dochází ke srážkám a že mezi planetami či měsíci v důsledku těchto srážek putují balvany rozmanitého původu. Nedávno se odehrál velký rozruch kolem marťanského balvanu ALH 84001, který měl ukrývat mimozemské organizmy. Z toho sice nakonec sešlo, ale ve hře jsou ještě další zajímavé možnosti. Pokud nacházíme na Zemi meteority odjinud, měly by být pozemské balvany zase k nalezení na jiných tělesech. Především na Měsíci, který je nedaleko. Nebylo by přece vůbec špatné sbírat na povrchu Měsíce prastaré fosilie pozemského života, nestrávené pozemským klimatem a nepřežvýkané deskovou tektonikou naší neklidné planety. Otázkou ale je, jestli fosilie mohou přestát vymrštění do vesmíru při nárazu meteoritu a pak dramatickou cestu na povrch cílové planety anebo měsíce.
Na OSLU jsme zhruba před rokem psali o tom, jak Dina Pasini z Univerzity v Kentu a její kolegové stříleli vysokorychlostním plynovým dělem zamražené eustigmatofyty, tedy malá a jednoduše stavěná eukaryota, do vody a sledovali, jak to zvládnou. Mark Burchell, taktéž z Univerzity v Kentu, udělal se svými kolegy něco velice podobného, jen namísto živých buněk stříleli s fosilními rozsivkami. Nejprve rozemleli horninu s těmito nepatrnými, ale pod mikroskopem velmi zdobnými fosiliemi a pak je zamrazili do ledu, kterým vysokorychlostně stříleli do vody. Snažili se tím napodobit podmínky při vymrštění materiálu s fosiliemi ze Země do vesmíru a také při jejich nárazu do Měsíce.
Je fakt, že se jim při naprosto fascinujících experimentech nepovedlo najít žádnou z fosilních rozsivek celou. Nicméně, i když postupně zvyšovali dopadovou rychlost umělých kosmických balvanů z 500 metrů za sekundu až na 5 kilometrů za sekundu, což se prý blíží reálné dopadové rychlosti, vždy našli alespoň něco, co bylo možné rozeznat jako rozsivku. Burchell a spol. nakonec dospěli k závěru, že bychom na Měsíci pozemské fosilie mohli najít, v relativně dobrém stavu.
Robotické sondy a astronauti už nějaké vzorky z Měsíce přivezli, meteorit ze Země mezi nimi ale nebyl. Podle Christiana Koeberiho z Vídeňské univerzity je háček v tom, že Země má v porovnání s Měsícem velice hustou atmosféru a mnohem větší gravitační přitažlivost. Prý by to ale ani tak neměl být nepřekonatelný problém.
Meteority ze Země by na Měsíci být měly. Kierena Torrese Howarda z CUNY (City University of New York) představa měsíčního povrchu posetého pozemskými fosiliemi fascinuje. V jejich objevování vidí další důvod k našemu brzkému návratu na Měsíc. Bylo by na čase, každý den, který nejsme na Měsíci, ačkoliv na to máme technologie, je pro lidstvo ostudou.
Developing the Light Gas Gun. Kredit: NASA Langley CRGIS.
Literatura
New Scientist 28. 7. 2014, Philosophical Transaction of the Royal Society A 372: 20130190 (online 28. 7. 2014).
Diskuze:
