Zvětšit obrázek

Terraformovaná Venuše. Kredit: Ittiz, Wikimedia Commons.

Na severní polokouli Země je léto a my se stále ještě plácáme ve Sluneční soustavě. Naštěstí tu máme poměrně pestrou sbírku kosmických těles, takže se nemusíme až tak užírat neschopností letět ke hvězdám. Z vícero důvodů by bylo velmi žádoucí osídlit co nejvíce planet, měsíců nebo i trpasličích planet a asteroidů. Pokud jde o Mars, tak tam je to doufejme už prakticky hotová věc. Jde jenom o to sebrat dost odvahy a začít Mars dobývat. A co dál? Co takhle Venuše? Je to sice parádně pekelný svět, kde by teď měli problém přistát i hodně odolní roboti, natož astronauti. Jenže Venuše je taky hodně podobná Zemi a hlavně je blízko, což ji činí relativně dostupnou pro naše dýchavičné kosmické technologie. Bylo by možné zařídit, aby se rozžhavené peklo stalo obyvatelným? Bylo by vůbec možné terraformovat Venuši? Na populárním serveru Universe Today si tímto tématem pohrál Fraser Cain.

Zvětšit obrázek

Fraser Cain. Kredit: Fraser Cain.

Na první pohled to vypadá beznadějně. Mars je proti Venuši útulnou oázou, která se nemůže dočkat prvních pozemských kolonistů. Největším zlem Venuše je její atmosféra, která je nejhustší ze všech terestrických planet. Tvoří ji hlavně oxid uhličitý okořeněný oxidem siřičitým, znatelné množství kyslíku bychom v ní hledali marně. Atmosféra svírá Venuši jako smrtící peřina, která má při povrchu Venuše tlak kolem 92 atmosfér a způsobuje, že je tento povrch rozpálený v průměru na 462 stupňů Celsia. Na druhou stranu, Venuše má pevný povrch a svou velikostí se velice blíží Zemi. Takže, co s Venuší provést? Musíme snížit její povrchovou teplotu, snížit hustotu atmosféry a zařídit, aby pokud možno byla dýchatelná.

Zvětšit obrázek

Radarový snímek povrchu Venuše. Kredit: NASA/ JPL.

Jak takovou planetu radikálně ochladit? Nějaké možnosti by tu byly. Můžeme například postavit gigantický vesmírný slunečník a Venuši zastínit před slunečním zářením. S trochou snahy a trpělivosti bychom mohli Venuši ochladit tak, že by oxid uhličitý vymrzl z atmosféry a nakupil se na čerstvě zmrzlém povrchu. Mohli bychom ho posbírat a nějak uklidit, případně vystřelit do vesmíru. Další možnou technologií terraformování žhavé Venuše by podle Caina bylo vypustit do atmosféry Venuše létající města. V nich by jely na plné obrátky továrny, které by nasávaly oxid uhličitý a štěpily ho na uhlík a kyslík. Z uhlíku by se hned vyráběly potřebné materiály, například grafen, kyslík by zase napomáhal vznášení měst ve venušanské atmosféře. Létající města by také stínila povrch Venuše a tím by přispívala k jeho ochlazování. Dříve se hodně sázelo na použití geneticky vylepšených bakterií, které by oxid uhličitý zabudovaly do organických látek. Zásadní potíž je v tom, že na rozdíl od Země není na Venuši k dispozici voda, která by takovým bakteriím poskytovala potřebný vodík. Spíše než bakterie by se mohla prosadit nějaká terraformující sebereplikující nanotechnologie, která by ale zároveň byla obávanější, než všechny jaderné zbraně světa dohromady. A veřejné mínění, to je prevít.

Zvětšit obrázek

Porovnání velikostí. Zleva Merkur, Venuše, Země, Měsíc, Mars a Ceres. Kredit: Scooter20, Wikimedia Commons.

Velký problém představuje pomalá rotace Venuše. Jeden místní den se totiž trvá 116 pozemských dnů. Mohli bychom ji zrychlit například řízeným průletem asteroidů anebo bychom mohli vytvořit velikou vesmírnou konstrukci, která by na Venuši zařídila umělé střídání dne a noci.

Zvětšit obrázek

Venuše na prvním detailnějším snímku. Mise Mariner 10, únor 1974. Kredit: NASA.

A ve hře jsou i další pozoruhodné šílenosti. Existuje plán nasměrovat do Venuše tisíce asteroidů a rozprášit tím její atmosféru do kosmického prostoru. Nebylo by to ale vůbec snadné. Kdyby nic jiného, Venuše si může pochytat svou atmosféru zpátky. Také bychom mohli do venušanské atmosféry nasypat hromadu vápníku anebo hořčíku a tím z ní vytěsnit uhlík. Jenže by ta hromada musela být velká jako ohromný asteroid. Pokud bychom si přece jenom s oxidem uhličitým nějak poradili, tak by nám ještě zbývalo vyřešit problém s chybějícím magnetickým polem Venuše, ale to by podle Caina byla už jenom procházka růžovým sadem.

Terraformování Venuše bude nejspíš mnohem šílenější, nežli zabydlení Marsu. Pokud se do toho ale pustíme s pořádnou vervou, vykašleme se na fňukání typické pro soudobý kosmický průzkum a vyvineme nezbytné, z dnešního pohledu nesmírně komplikované, ale zároveň poměrně představitelné technologie, tak bychom to mohli zvládnout. Odměnou by byla přívětivá planeta, která jako by z oka vypadla Zemi. Těšíte se na Venuši?

How Do We Terraform Venus? Kredit: Fraser Cain.

Literatura

Universe Today 24. 7. 2014, Wikipedia Commons (Venus, Terraforming of Venus, Colonization of Venus).