Operace pod krycím jménem "Starfish Prime" (mořská hvězdice) byla pokusem s jaderným výbuchem o síle 1,45 megatun. Pro srovnání, bomby na Hirošimu a Nagasaki byly proti tomu hračkou, jejich síla odpovídala 16 a 21 kilo tunám.
Vesmírný výbuch se udál v roce 1962 ve na nízké oběžné dráze ve výšce 400 km nad zemí 31 km jihozápadně od Johnstonova ostrova v Tichém oceánu.
Pro srovnání, Mezinárodní vesmírná stanice létá zhruba stejně vysoko, rozdíl je v rozsahu tří desítek kilometrů.
Pokus se moc nevyvedl. Následky byly větší, než vědci předpokládali. Zvláště electromagnetický výboj (EMP). Exploze vyřadila většinu přístrojů, které měly měřit její následky. EMP spolu s radiací zničil i několik satelitů (Ariel, TRAAC a Transit 4B) a další poškodil. Výbuch byl tak silný, že kromě světelné šou v Pacifiku bylo několik hotelů na Havaji, tedy 1445 kilometrů od epicentra, bez elektřiny a hosté potmě. Někdy se uvádí i jiné důvody tohoto pokusu, než ryze vojenské a sice zkoumání Van Allenových radiačních pásů. To jsou oblasti s nabitými částicemi (tedy plazmatem) kolem Země, které zachytilo magnetické pole naší planety. Když se pásy "přebijí", částice začnou narážet na horní atmosféru a začnou světélkovat. Tak vzniká záře, které říkáme polární.
Pásy jsou ve skutečnosti dva. Velký vnější se nachází ve výšce od 10 tisíc do 65 tisíc km. Vnitřní pás se rozkládá zhruba ve výšce 1,1 až 3,3 poloměrů Země a je pro něj charakteristická vysoká koncentrace energetických protonů s energií přes 100 MeV. Záření vyskytující se v těchto končinách rádo poškodí sluneční baterie, integrované obvody a senzory. Sondám je riziko poškození potřeba snižovat. Uvádí se, že třímilimetrová vrstva hliníku zajistí, aby roční úhrnná dávka byla „jen“ 2500 rem. Ušetřeni zde nejsou ani astronauti. Proto například i při cestě Apolla s lidmi na palubě a cílem přistání na Měsíci NASA plánovala let tak, aby průlet pásy byl co nejkratší. Právě „zesílení“ radiace ve Van Allenových pásech mělo na svědomí poškození několika družic, které v něm operovaly.
Hlavním důvodem Mořské hvězdice nejspíš bylo zjistit, zda by antibalistické rakety byly schopny operovat i po vypuknutí jaderné války. Ale ať už byly důvody jaderných testů vysoko nad Zemí jakékoliv, dnes už je neuvidíme. Tam nahoře je až příliš mnoho cenného materiálu a ohroženo by bylo nejen vysílání televize, ale i GPS navigace, telefonování, radiokomunikace,...
Starfish Prime nebyl jedináček odpálený ve velké výšce. Předcházely mu testy YUCCA, TEAK, ORANGE a tři ARGUSy. A ty byly součástí širší operace Fishbowl, ta byla kolečkem ještě větší operace zvoucí Dominik. Zkoušky probíhaly ve spěchu a zvláště ty před Starfish Prime byly nedostatečně monitorovány a výbuchy se chovaly nezodpovědně a místo odpovědí na otázky přinášely řadu otázek. Během čtyř let (1958 a 1962) provedly mocnosti USA a Sovětský svaz nad hranicí atmosféry 22 jaderných testů...
V té době svůj nejsilnější jaderný výbuch na oběžné dráze provedli Sověti během Kubánské krize v rámci své Operace K. Test třísetkilotunové hlavice se uskutečnil nad Kazachstánem ve výšce 290 kilometrů. I ten se choval klackovitě a výsledkem bylo 570 kilometrů zničených telefonních linek, tisíc kilometrů vyřazeného elektrického vedení s následným vážným požárem v elektrárně Karaganda.
Generálové se myšlenek na hvězdné válčení atomovými zbraněmi nejspíš zcela nevzdali. Těch, kteří mají k této technologii přístup je čím dál tím více a první zkoušky již provedla i Čína. I když exploze ve vzduchoprázdnu probíhají tiše (zvuk se nemá čím šířit), ničivý potenciál mají. Naštěstí mají i nevýhody. Patří k nim i to, že nebezpečná radiace vydrží na oběžné dráze zhruba čtyři měsíce a ohrožuje všechny další lety, o případných posádkách na nich ani nemluvě. A co je asi nejhorší, že výbuch a jeho následky nerozlišují mezi nepřátelským a vlastním cílem.
Video: Test Starfish Prime, ohňostroj je až na 8 minutě záznamu:
Poznámka:
Největší jadernou bombu v historii odpálil Sovětský svaz. Byla čtyřikrát silnější než nejvýkonnější americká bomba (Castle Bravo), byla 1 400krát silnější než bomby svržené v létě 1945 na Japonsko. Její síla desetkrát převýšila všechno, co explodovalo na všech frontách během Druhé světové války. Odpálili ji ve výšce čtyř kilometrů nad ostrovem Nová Země v Severním ledovém oceánu. Původně jí nazývali RDS-220, nebo krycím názvem Ivan či Váňa. Přezdívku Car-bomba dostala až později. Tento válec o hmotnost 25 tun byl schopen zničit jakékoli město do vzdálenosti 280 kilometrů. Popáleniny třetího stupně způsoboval do 100 kilometrů a jeden výbuch by zničil zemi velikosti Francie.
Diskuze:
