Operace pod krycím jménem "Starfish Prime" (mořská hvězdice) byla pokusem s jaderným výbuchem o síle 1,45 megatun. Pro srovnání, bomby na Hirošimu a Nagasaki byly proti tomu hračkou, jejich síla odpovídala 16 a 21 kilo tunám.
Vesmírný výbuch se udál v roce 1962 ve na nízké oběžné dráze ve výšce 400 km nad zemí 31 km jihozápadně od Johnstonova ostrova v Tichém oceánu.
Pro srovnání, Mezinárodní vesmírná stanice létá zhruba stejně vysoko, rozdíl je v rozsahu tří desítek kilometrů.
Pokus se moc nevyvedl. Následky byly větší, než vědci předpokládali. Zvláště electromagnetický výboj (EMP). Exploze vyřadila většinu přístrojů, které měly měřit její následky. EMP spolu s radiací zničil i několik satelitů (Ariel, TRAAC a Transit 4B) a další poškodil. Výbuch byl tak silný, že kromě světelné šou v Pacifiku bylo několik hotelů na Havaji, tedy 1445 kilometrů od epicentra, bez elektřiny a hosté potmě. Někdy se uvádí i jiné důvody tohoto pokusu, než ryze vojenské a sice zkoumání Van Allenových radiačních pásů. To jsou oblasti s nabitými částicemi (tedy plazmatem) kolem Země, které zachytilo magnetické pole naší planety. Když se pásy "přebijí", částice začnou narážet na horní atmosféru a začnou světélkovat. Tak vzniká záře, které říkáme polární.
Pásy jsou ve skutečnosti dva. Velký vnější se nachází ve výšce od 10 tisíc do 65 tisíc km. Vnitřní pás se rozkládá zhruba ve výšce 1,1 až 3,3 poloměrů Země a je pro něj charakteristická vysoká koncentrace energetických protonů s energií přes 100 MeV. Záření vyskytující se v těchto končinách rádo poškodí sluneční baterie, integrované obvody a senzory. Sondám je riziko poškození potřeba snižovat. Uvádí se, že třímilimetrová vrstva hliníku zajistí, aby roční úhrnná dávka byla „jen“ 2500 rem. Ušetřeni zde nejsou ani astronauti. Proto například i při cestě Apolla s lidmi na palubě a cílem přistání na Měsíci NASA plánovala let tak, aby průlet pásy byl co nejkratší. Právě „zesílení“ radiace ve Van Allenových pásech mělo na svědomí poškození několika družic, které v něm operovaly.
Hlavním důvodem Mořské hvězdice nejspíš bylo zjistit, zda by antibalistické rakety byly schopny operovat i po vypuknutí jaderné války. Ale ať už byly důvody jaderných testů vysoko nad Zemí jakékoliv, dnes už je neuvidíme. Tam nahoře je až příliš mnoho cenného materiálu a ohroženo by bylo nejen vysílání televize, ale i GPS navigace, telefonování, radiokomunikace,...
Starfish Prime nebyl jedináček odpálený ve velké výšce. Předcházely mu testy YUCCA, TEAK, ORANGE a tři ARGUSy. A ty byly součástí širší operace Fishbowl, ta byla kolečkem ještě větší operace zvoucí Dominik. Zkoušky probíhaly ve spěchu a zvláště ty před Starfish Prime byly nedostatečně monitorovány a výbuchy se chovaly nezodpovědně a místo odpovědí na otázky přinášely řadu otázek. Během čtyř let (1958 a 1962) provedly mocnosti USA a Sovětský svaz nad hranicí atmosféry 22 jaderných testů...
V té době svůj nejsilnější jaderný výbuch na oběžné dráze provedli Sověti během Kubánské krize v rámci své Operace K. Test třísetkilotunové hlavice se uskutečnil nad Kazachstánem ve výšce 290 kilometrů. I ten se choval klackovitě a výsledkem bylo 570 kilometrů zničených telefonních linek, tisíc kilometrů vyřazeného elektrického vedení s následným vážným požárem v elektrárně Karaganda.
Generálové se myšlenek na hvězdné válčení atomovými zbraněmi nejspíš zcela nevzdali. Těch, kteří mají k této technologii přístup je čím dál tím více a první zkoušky již provedla i Čína. I když exploze ve vzduchoprázdnu probíhají tiše (zvuk se nemá čím šířit), ničivý potenciál mají. Naštěstí mají i nevýhody. Patří k nim i to, že nebezpečná radiace vydrží na oběžné dráze zhruba čtyři měsíce a ohrožuje všechny další lety, o případných posádkách na nich ani nemluvě. A co je asi nejhorší, že výbuch a jeho následky nerozlišují mezi nepřátelským a vlastním cílem.
Video: Test Starfish Prime, ohňostroj je až na 8 minutě záznamu:
Poznámka:
Největší jadernou bombu v historii odpálil Sovětský svaz. Byla čtyřikrát silnější než nejvýkonnější americká bomba (Castle Bravo), byla 1 400krát silnější než bomby svržené v létě 1945 na Japonsko. Její síla desetkrát převýšila všechno, co explodovalo na všech frontách během Druhé světové války. Odpálili ji ve výšce čtyř kilometrů nad ostrovem Nová Země v Severním ledovém oceánu. Původně jí nazývali RDS-220, nebo krycím názvem Ivan či Váňa. Přezdívku Car-bomba dostala až později. Tento válec o hmotnost 25 tun byl schopen zničit jakékoli město do vzdálenosti 280 kilometrů. Popáleniny třetího stupně způsoboval do 100 kilometrů a jeden výbuch by zničil zemi velikosti Francie.
Diskuze:
Milan Baran,2015-03-25 19:22:50
Myslím, že by to bol prvý krok v strete rovnocenných súperov. Likvidácia všetkých satelitov.
"asi skoro řádově"
Jiří Malinovský,2014-07-30 14:59:40
Prosím, řádově neznamená přibližně. Řádově jsou desítky kilometrů. Tři desítky jsou přibližně.
Car nuke
Lukáš Hlisnikovský,2014-07-24 08:49:55
Tady je video z testu toho 25 Mg drobečka:
https://www.youtube.com/watch?v=H9AMtUeyDP0
Meteor
Monika Leutenova,2014-07-23 23:15:52
Jestli tomu dobře rozumím, tak výbuch ve vzduchoprázdnu toho moc, kromě toho záření, moc nenadělá, protože se nemá o co "opřít". Takže když na zemi poletí nějaký ten větší šutr, tak s ním to tiché pšoukání, byť v těsné blízkosti asi moc platné nebude...
Jakub Rint,2014-07-24 00:25:25
Jestli vám jde o odklonění dráhy jaderným výbuchem, tak samozřejmě nemá moc smysl výbuch v blízkosti, ale jen přímý zásah s následným vyvržením materiálu z asteroidu. Kde zafunguje zákon akce reakce.
.
Palo Priezvisko,2014-07-26 10:57:15
sila klasickych vybusnin je funkciou produkovaneho tepla, objemu vzniknutych plynov a rychlostli premeny.
pri jadrovom vybuchu v podstate plyny nevznikaju, iba odpareny material a rychlost premeny tiez nieje extra vysoka. atomovky prevysuju iba produkovanym teplom, o niekolko radov vyssim ako chemicke vybusniny.
pri vybuchu vo vode ci atmosfere teplo vypari vsetko naokolo, cim vytvori nicive expandujuce plyny. to sa vo vesmire diat nemoze, takze nebyt radioaktivity a spol, bol by to iba neskodny zablesk.
Odtajněné záběry jaderného výbuchu ve vesmíru
Vladislav Čížek,2014-07-23 19:07:55
Velmi zajímavý článek, díky za něj.
Jen mi nejde na pochopa informace, že "Nejsilnější jaderný výbuch na oběžné dráze provedli zřejmě Sověti...", když použili nálož o ekvivalentu 300 Kt. Jak se má těch 300 sovětských kilotun k o něco výše uvedeným 1,45 megatunám americkým?
Že by měli sověti lepší trinitrotoluen než američané?
Nebo je třeba rozlišovat nepřátelské a spřátelené kilotuny?
Děkuji za podrobný návod k pochopení.
Návod
Josef Pazdera,2014-07-23 23:06:30
Ten test nad Kazachstánem je uveden jen pro představu, co taková věc je schopná napáchat nad obydleným územím. Údaj se vztahuje k SSSR a roku 1962, roku odpálení americké Starfish. Požádám admina aby do věty v článku vložil slůvko "svůj", aby bylo zřejmější, že jde o porovnání, jak jsme na tom se spřátelenou zemí tehdy byli :)
Jaderné výbuchy
Josef Šoltes,2014-07-23 10:38:29
Podle toho co vím, jsou jaderné výbuchy ve vesmíru nesmyslným plýtváním. Ano, EMP a záření dostanete stejné, ne-li silnější, než na Zemi, ale výbuch je slabým odvarem výbuchu na zemi, protože se prostě nemá v čem šířit. S dobrým stíněním by neměl být problém ustát výbuch jaderné bomby na vzdálenost 5 km. A s dokonalým stíněním a solidním pancířem i podstatně blíže.
O EMP prave ide
Martin Chabada,2014-07-23 17:31:37
Lenze o to EMP prave ide. Vojenske zariadenia su vacsinou voci EMP odolne, ale civilne nie (a v pripade takych systemov ako energeticke vedenia to nie je ani prakticky realizovatelne) a teda jedna bomba moze narobit podstatne vacsie skody a este sa utocnik moze obhajovat, ze bojuje "hummanne" bez priamych strat na ludskych zivotoch.
níže
Oskar Zemcik,2014-07-23 10:18:36
"Mezinárodní vesmírná stanice létá o třicet kilometrů níže." Na wiki tvrdí opak Perigeum 419 km, Apogeum 424 km.
Jinak Ariel byl mezinárodní projekt, Transit 4b patřil nejspíš US námořnoctvu a Traac nevím komu, navíc byly poškozeny i další družice jako třeba Telsat, který patřil soukromé společnosti, tak by mně zajímalo jestli vůbec nějak nahradili vzniklou škodu...
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
