Zvětšit obrázek

Tanec trpasličích galaxií. Kredit: Geraint Lewis.

Jak už jsme na OSLU několikrát naznačovali, trpasličí galaxie, které mají jen pár desítek miliard hvězd a někdy ani to ne, jsou zavilými narušiteli pořádku v kosmologii. Točí se kolem nich řada nejasností a rozporů s oficiálními teoriemi o našem vesmíru. Jakoby jediným smyslem existence trpasličích galaxií bylo neustále prudit nešťastné vědce, kteří je pozorují a snaží se jejich libůstky ze všech sil nějak rozumně vysvětlit. Jenže takový je už vesmír.

Zvětšit obrázek

Geraint Lewis. Kredit: University of Sydney.

Tým takových nezdolných odborníků, kterým šéfoval Geraint Lewis z Univerzity v Sydney, nedávno ve slovutném časopisu Nature publikoval objev, který podle všeho napjatou situaci kolem trpasličích galaxií ještě víc vyhrotil. Lewis a spol. tvrdí, že trpasličí galaxie nepoletují kolem velkých galaxií jako nějaký naštvaný galaktický hmyz, což bychom čekali dle svých představ o fungování vesmíru. Galaktičtí trpaslíci prý kolem svých velkých soukmenovců kupodivu tančí v párech po oběžných drahách uvnitř relativně ostře vymezeného disku. Jak už Lewis s kolegy zjistili před časem, v případě blízké a slavné Galaxie v Andromedě jde o disk, který má v průměru přes milion světelných let, zatímco šířka činí pouhých 300 tisíc světelných let.

Zvětšit obrázek

Trpasličí galaxie v disku kolem Galaxie v Andromedě. Kredit: Ibata et al. (2013), Nature.

Astronomové si po dlouhá desetiletí modelovali na počítačích, jak asi trpasličí galaxie poletují kolem velkých galaxií. Záhy dospěli k názoru, že si tak náhodně bzučí po svých drahách, jako hejno hmyzu. Když se ale ukázalo, že trpasličí svita Galaxie v Andromedě obíhá ve zmíněném disku, tak najednou bylo všechno jinak. Lewis a spol. se rozhodli prozkoumat situaci u jiných velkých galaxií a ověřit, jak to vlastně s obíháním trpasličích galaxií je.

Zvětšit obrázek

Trpasličí galaxie v gangu Mléčné dráhy Carina Dwarf Spheroidal ze souhvězdí Lodního kýlu. Kredit: ESO/G. Bono and CTIO.

Ve své studii využili dnes již legendární Sloanovu digitální prohlídku oblohy (Sloan Digital Sky Survey), která nabízí ohromující vhled do trojrozměrného uspořádání více než jedné třetiny hvězdné oblohy. Badatelé z tohoto úctyhodného souboru dat destilovali charakteristiky tisícovek blízkých galaxií. A nestačili se divit. Zjistili totiž, že překvapivě velké množství satelitních galaxií obíhá velké galaxie v párech, jejichž členové se pohybují na protilehlých stranách velké galaxie. Vlastně, kamkoliv se podívali, tam uviděli takhle bizarně sehrané tance trpasličích galaxií. Týká se to prý tak poloviny z celkového počtu galaxií, pokud mohou soudit. Nezaujatý pozorovatel by řekl, že galaktičtí trpaslíci mají cizelovaný smysl pro dramatičnost.

Zní to jako skvělá novinka, ale vědci jsou z toho očividně nešťastní. Pozorované chování trpasličích galaxií se totiž protiví standardním kosmologickým modelům. Je to další výzva našemu chápání fungování vesmíru, včetně role stále nevkusně záhadné temné hmoty. Lewis a spol. věří, že by za tanečky trpasličích galaxií mohl být nějaký doposud neznámý fyzikální proces, třeba související s pohybem mezihvězdného plynu ve vesmíru. To by ještě šlo, konkrétnější představu ale zatím nemají. Někteří experti jsou ale radikálnější a navrhují přepsat fyziku gravitace a pohybu. Těžko říct, jestli budeme muset zajít tak daleko, ale pravda je, že situace kolem trpasličích galaxií nazrává k velkým věcem. Nejspíš se něco musí stát.

Enabling Astrophysics via High Performance Computing. Kredit: University of Sydney.

Literatura

University of Sydney News 18. 7. 2014, Nature online 20. 7. 2014, Wikipedia (Dwarf galaxy).