Vzedmutá vlna obrazotvornosti spojená s dinosauří tematikou v období tzv. dinosauří renesance přisoudila některým býložravým ornitopodům a ceratopsidům (a v návaznosti pak i dravým teropodům) schopnost migrace na velké vzdálenosti (řádově až tisíce kilometrů). Jedním z nejaktivnějších obhájců této myšlenky byl také geniální, byť poněkud kontroverzní, ilustrátor a badatel Gregory S. Paul (*1954). Ten ve svých studiích došel k závěru, že dinosauři vykazovali úroveň metabolismu a produkci energie dostatečnou k tomu, aby zvládli dlouhé cesty například mezi dnešní Aljaškou a jihem Kanady. V současnosti je tato debata stále otevřená a obecně je myšlenka dinosauřích migrací přijímána, ačkoliv se občas objevují studie, které dlouhé dinosauří migrace odmítají. V roce 2011 byla nicméně publikována studie, která alespoň v případě jedné skupiny neptačích dinosaurů sezónní migrace takřka bez pochyby potvrzuje. Kupodivu však nejde o relativně lehké a “atletické” ptakopánvé dinosaury, nýbrž o masivní plazopánvé sauropody. Představte si stádo obřích kamarasaurů (Camarasaurus), dlouhokrkých titánů o délce až 23 metrů a hmotnosti do 47 tun, kteří se potulují na území západu dnešních Spojených států amerických v období pozdní svrchní jury (asi před 150 miliony let). Je právě období sucha a se ztenčujícími se zásobami čisté pitné vody začínají být zvířata neklidná. Ve chvíli, kdy je nedostatek vody kritický, zavelí vedoucí člen stáda těchto sauropodů k pochodu. Již po dlouhá tisíciletí opakují tito dinosauři každoročně stejný cyklus přesunů směrem k sérii rozlehlých vulkanických plošin, tyčících se daleko na západě. Právě tam směřují všichni kamarasauři – a budou tak činit ještě několik milionů let, než rozsáhlé změny životních podmínek přivodí jejich vyhynutí a po někdejších tažných trasách těchto dinosaurů nezůstane ani pověstné smítko prachu či mlhavá vzpomínka. Anebo snad ano? Ačkoliv je to neuvěřitelné, trojice vědců z Colorada dokázala jejich pradávné trasy za pomoci moderních výzkumných metod zpětně zmapovat.

Zvětšit obrázek

Stádo kamarasaurů migruje v období sucha na výše položené plošiny vulkanického původu. Při tomto pochodu obří zvířata urazí asi 300 kilometrů v obou směrech. Detailní chemicko-fyzikální rozbor jejich fosilních zubů naznačuje, že tyto migrace podstupovali sauropodi před 150 miliony let každoročně. Kredit: Dmitrij Bogdanov, Wikimedia Commons

Paleontologové se detailně podívali na zuby kamarasaurů a podrobili je fyzikální a chemické expertíze. Celkem využili vzorek 32 zubů, získaných na dvou lokalitách souvrství Morrison a sledovali změny v zastoupení izotopů kyslíku. Právě poměr izotopů kyslíku vypovídá mnoho o složení potravy a vody, kterou daný živočich v průběhu života přijímá. V tomto případě pak může posloužit jako vodítko ke zmapování přesunů svých majitelů v průběhu jejich života. Pokud se totiž chemické složení zubu liší od příslušného chemického složení okolní horniny (ve které se nachází fosilní kostra a reprezentuje tedy prostředí, kde dinosaurus zahynul), pak je téměř jisté, že na tomto místě nežil trvale. Jak ukázal výzkum, fosilní zuby kamarasaurů obsahovaly na jedné lokalitě mnohem méně těžšího izotopu kyslíku 18O oproti lehčímu 16O. Šlo o vůbec nejmenší poměr obou izotopů v celém údolí Morrisonského souvrství. Tento fakt svědčí o fascinující skutečnosti, že dinosauři museli v průběhu života odcházet na výše položené plošiny, kde zřejmě přečkávali nejsušší období v roce. Voda ve vyšších polohách je totiž bohatší na 16O oproti 18O, což souvisí s jeho ochlazením a kondenzací ve vyšších nadmořských výškách. Scénář je takový, že kamarasauři běžně žili (a následně i zemřeli) v níže položených údolích Morrisonského souvrství. Nejspíš každou sezónu však odcházeli do výše položených oblastí, kde byla voda dostupnější a přečkávali tam právě ona nejhorší období sucha. Pravděpodobným útočištěm je přitom pás vulkanických pohoří, táhnoucí se kdysi asi ve vzdálenosti 300 kilometrů na západ. Celý přesun a následný návrat proběhly nejspíš v rozmezí 4 až 5 měsíců. Dinosauři nepochybně umírali i ve své dočasné výše položené domovině, v těchto oblastech ale jejich kosti prakticky neměly šanci zkamenět. Jedinou možností, jak se o těchto dávných migračních trasách můžeme dozvědět, je tedy právě chemický rozbor prvků v jejich zkamenělých zubech. Většina paleontologů závěry této studie obecně přijímá, ovšem s jistou zdrženlivostí – je třeba ještě ověřit, jakým způsobem se izotopy kyslíku v zubech sauropodů ukládaly a jaký vliv na tento proces měly například fyzikální podmínky okolního prostředí. Již nyní je ale zřejmé, že jde o velmi významný pokrok a udání směru pro mnohé budoucí výzkumy.

Odkazy:
http://blogs.discovermagazine.com/notrocketscience/2011/10/26/march-of-the-titans-fossil-teeth-show-dinosaurs-heading-for-the-hills/
http://www.livescience.com/16737-dinosaurs-migration-seasonal.html
http://www.newscientist.com/article/dn21097-dinosaur-teeth-hold-first-clues-to-migration.html#.U7J6FrGZaSo
http://blog.everythingdinosaur.co.uk/blog/_archives/2011/10/30/camarasaurids-evidence-for-seasonal-migrations.html
http://en.wikipedia.org/wiki/Camarasaurus
Psáno pro DinosaurusBlog a osel.cz