Zvětšit obrázek

Kdepak asi jsou naši hvězdní příbuzní? Kredit: NASA/ ESA/ Luca Ricci.

Podle toho co víme, se naše Slunce zažehlo po zhroucení jednoho chuchvalce velikého molekulárního mračna, před 4,57 miliardami let. Máme sice jen útržkovité informace, zdá se ale, že to nebylo jen tak ve vesmírné pustině. Dnes je sice Slunce osamělou hvězdou, která se toulá Mléčnou drahou jen se svými planetami a planetkami, na úplném počátku to ale bylo úplně jiné. Dávné meteority z úsvitu Sluneční soustavy obsahují pozůstatky rozpadu krátkověkých radioizotopů, jako je třeba železo-60. Takové izotopy mohla obstarat jedině blízká gigantická hvězda, která zakončila bouřlivý a velmi krátký život oslnivou explozí supernovy. Rázová vlna mohutné vesmírné exploze by mohla odstartovat i smršťování molekulárního mračna, na jehož konci se rozsvítilo Slunce.

Zvětšit obrázek

Ivan Ramirez. Kredit: Utexas.

Supernovy odpálené zhroucením velikých hvězd se ale vyskytují prakticky jenom ve velkých hvězdných porodnicích, jako je třeba Mlhovina v Orionu. Analýzy uspořádání těles v Kuiperově pásu naznačují, že Slunce ve skutečnosti vzniklo ve hvězdokupě s jedním až deseti tisíci hvězdami, jejichž souhrnná hmotnost činila kolem 3 tisíc Sluncí. Dotyčná hvězdokupa se pak po pár stech milionech let začala rozpadat a dneska jsou sourozenci Slunce rozprášeni po celém blízkém vesmíru. Budou tam ztraceni navždy?

Ivan Ramirez z Texaské univerzity v Austinu si to rozhodně nemyslí. S týmem kolegů vystopoval na první pohled nenápadnou hvězdu, která by měla být první známým sourozencem Slunce. Podle všeho se kdysi dávno zrodila ze stejného molekulárního mračna, jako Slunce. Jde o hvězdu HD 162826, o 15 procent hmotnější nežli Slunce, která je toho času k vidění v souhvězdí Herkula, ve vzdálenosti 110 světelných let. Není sice viditelná pouhým okem, ale už s malým dalekohledem ji lze pozorovat nedaleko hvězdy Vega ze souhvězdí Lyry.

Zvětšit obrázek

Jak najít hvězdu HD 162826. Kredit: Ivan Ramirez/ Tim Jones/McDonald Observatory.

Ramirez a spol. hledají sourozence Slunce už delší dobu a intenzivně. HD 162826 se vynořila ve skupině původně 30 vytipovaných kandidátů. Vědci je soustavně pozorovali, odhadovali jejich běžné dráhy a také je analyzovali záření vytipovaných hvězd pomocí spektroskopie s vysokým rozlišením. Oběžné dráhy s chemií nakonec zúžily celý výběr na jedinou hvězdu. A tou je právě HD 162826.

Zvětšit obrázek

Gaia, výkonná vesmírná observatoř. Kredit: ESA/ D. Ducros.

Podle Ramireze je tu sice velmi malá, ale přesto zajímavá šance, že by se do planetárních systémů sourozenců Slunce mohl nějak dostat mladý pozemský život. Anebo že život tehdy přišel na Zemi z nějakého blízkého systému. Není divu, že Ramirez vnímá takové sourozence Země jako horké kandidáty na pátrání po pozemském životě. Hvězdu HD 162826 sice podle všeho neobíhají horcí jupiteři ani velké plynné planety na vzdálených drahách, které by byly obdobou našeho Jupiteru, případně Saturnu, existenci menších kamenných planet typu Země, ale prozatím vědci nevyloučili.

Objevení prvního sourozence Slunce je sice naprosto fascinující, Ramirez a spol. se ale netají i ambicióznějšími cíli. Vyvíjejí teď návod pro hledání sourozenců Slunce a také se připravují na nezřízenou záplavu dat, která nepochybně brzy přijde od vesmírných sond mapujících blízký vesmír, jako je třeba evropská Gaia. Až najdeme větší počet sourozenců Slunce, tak bychom měli lépe pochopit, jak a kde vlastně Slunce vzniklo. Ramirez a jemu podobní odborníci budou modelovat dráhu všech známých sourozenců Slunce z přítomnosti do minulosti a ty by se většinou měly protnout v jedné oblasti, čili v místě jejich zrození.

Literatura

University of Texas News 8. 5. 2014, Wikipedia (Formation and evolution of the Solar System).