Zvětšit obrázek

Proletíme někdy červí dírou? Kredit: Trev311, Wikimedia Commons.

Červí díry se už staly úplně běžnou součástí reality, tedy alespoň té virtuální. Upřímně řečeno, koho by nelákala vtipná zkratka, s níž by bylo možné v rozumném čase překonat jinak naprosto nedobytné vzdálenosti? Víme o nich už od roku 1935, kdy Albert Einstein a Nathan Rosen popsali Einstein-Rosenův most, dnes vnímaný jako jeden z hypoteticky možných typů červích děr. Je pozoruhodné, že červí díry stále žijí vlastním životem v rovnicích teorií gravitace, takže je v zásadě možné je vyvolat, ale je k tomu obvykle nutná nějaká čarodějná substance, například hodně exotická forma hmoty. Teď zase nabízí červí díry zajímavé rozšíření obecné relativity.

Zvětšit obrázek

Manuel Hohmann. Kredit: M. Hohmann.

Manuel Hohmann z estonské Univerzity v Tartu pracuje na jednom alternativním vysvětlení pozorovaného zrychlení rozpínání našeho vesmíru. Je to vlastně tak trochu ironie, hledat alternativu k temné energii, která je sama mysteriózní až do morku kostí. Ale dnešní fyzika je natolik nešťastná z toho, jak se rozpínání vesmíru navzdory intuici zrychluje, že je pro ni démonická temná energie přesto mainstreamovým řešením. Hohmann očividně není členem fanklubu temné hmoty a namísto temné energie vsadil na koncept multimetrické gravitace. Ten zahrnuje existenci kopií Standardního modelu částicové fyziky, přičemž by se jednotlivé kopie měly navzájem mírně odlišovat.

Zvětšit obrázek

Vesmír do vzdálenosti 1 miliardy světelných let od Slunce. Obrovské voidy nelze přehlédout. Kredit: Richard Powell, Wikimedia Commons.

Uvnitř těchto kopií Standardního modelu by částice o sobě navzájem věděly a interagovaly mezi sebou, prostě jako běžná hmota. Částice z odlišných kopií o sobě ale prakticky nevědí a působí na sebe jedině gravitací. Velmi podobně, jak to podle mainstreamové fyziky dělá stále nepolapitelná temná hmota. Částice různých kopií Standardního modelu by se přitom měly navzájem odpuzovat. Podle Hohmanna mohou v prázdných koutech vesmíru ve skutečnosti existovat celé galaxie z temné multimetrické hmoty. Pokud by to tak bylo, tak by takové struktury odpuzovaly hmotu z naší kopie Standardního modelu. A k vysvětlení zrychlování rozpínání vesmíru bychom už nepotřebovali neuchopitelnou temnou hmotu.

Zvětšit obrázek

Červí díra. Kredit: NASA.

Multimetrická gravitace umožňuje i konstrukci červích děr. Vtip je v tom, že na rozdíl od řady jiných konceptů není k jejich vytvoření nutná negativní energie. Kdybychom červí díru zkonstruovali ze stejného množství běžné hmoty a odpuzující temné multimetrické hmoty, tak by se měla udržet sama od sebe. Háček je podle Hohmanna v tom, že by při stavbě takové stabilní červí díry musely spolupracovat civilizace z různých kopií Standardního modelu. A ty by mezi sebou mohly komunikovat asi jedině pomocí gravitační vln. Každá ze spolupracujících civilizací by musela postavit nějaký účinný vysílač gravitačních vln a také jejich přijímač, což z našeho pohledu není úplně jednoduché.

Aurélien Barrau z francouzské Université Grenoble Alpes uznává, že Hohmannův koncept červích děr je z čistě matematického pohledu jasný a také velmi elegantní. Pro Barraua je ale dost nepřesvědčivý. Samotná multimetrická gravitace je podle něj vysoce spekulativním rozšířením obecné relativity. A i kdyby multimetrická gravitace fungovala, tak by se vytvoření Hohmannovy červí díry prakticky rovnalo zázraku. Hohmann připouští, že jeho scénář doprovázejí mnohé těžkosti. Na druhou stranu, pokud temné multimetrické galaxie existují, tak je podle Hohmanna můžeme najít. Vzhledem k odpuzující gravitaci by měly rozostřovat světelné záření, takže bychom je s budoucími teleskopy mohli spatřit jako bledé šmouhy uvnitř voidů, nezměrných oblastí kosmické prázdnoty. Už to by samozřejmě byl ohromující objev.

Literatura

NewScientist 23. 4. 2014, Physical Review D 89: 087503, Wikipedia (Wormhole).