Jedna žena z 5 tisíc trpí vrozenou vývojovou vadou, která se projevuje zakrněním dělohy a částečně také pochvy a vejcovodů. Pro milovníky bizarních vědeckých pojmenování, jde o Mayer-Rokitansky-Kuster-Hauserův (MRKH)syndrom. Není to žádný med, ženy s tímto syndromem nemohou mít normální sex a nemají ani menstruaci. Právě to, že se ženě do 16. roku neobjeví menstruace, bývá nejčastěji prvním příznakem tohoto syndromu. Porucha nepostihuje jen tělo, asi není třeba příliš rozvádět, jak těžké to bývá pro psychiku dotyčných žen.
Donedávna bylo možné řešit MRKH syndrom plastickými operacemi a početím dítěte ve zkumavce, s jeho následným donošením náhradní matkou. K operacím se doteď používají štěpy jiných tkání, které ale někdy způsobují závažné zdravotní komplikace. Vaginy zrekonstruované klasickou plastickou operací také obvykle nejsou plně funkční, při sexu se nedostatečně lubrikují a bývají bolestivé.
Teď ženám se syndromem MRKH podala pomocnou ruku medicínská biotechnologie. Anthony Atala z Lékařské fakulty Univerzity ve Wake Forest, Severní Karolína a jeho spolupracovníci totiž dokázali vypěstovat náhradní vagíny z vlastních buněk pacientek. Čtyřem dívkám mezi 13 a 18 lety s Mayer-Rokitansky-Kuster-Hauserovým syndromem nejprve odebrali kousek tkáně pochvy a pak v laboratoři namnožili jejich buňky. Po čtyřech týdnech bylo buněk dostatek na to, aby je mohli umístit na biologicky rozložitelné kolagenové konstrukce. Vědci ve spolupráci s chirurgy použili skeny z magnetické rezonance k navržení velikosti a tvaru těchto konstrukcí tak, aby byly přesně na míru pro každou z pacientek.
Když se napěstované buňky dostatečně uchytily na kolagenových konstrukcích vagín, tak je pak chirurgové voperovali na správné místo a napojili na okraj dělohy. Dívky po operaci ještě šest týdnů nosily stenty, tenké duté hadičky, které jim pomohly udržet správný tvar regenerujících vagín. Kolagenová konstrukce náhradních vagín se časem rozložila a uhnízděné buňky postupně vytvořily normální tkáň vaginální stěny, z vrstev svalových a epiteliálních buněk. Po šesti měsících byly náhradní vagíny plně vyvinuté a dívky mohly normálně menstruovat a samozřejmě také mít sex. Dvě ze čtyř dívek mají funkční dělohu a podle vědců není důvod nezkusit mít děti.
Atala věří, že jejich terapie bude mít univerzálnější využití. V blízké budoucnosti jí prý bude možné použít k obnově vagín poškozených při úrazech anebo nádorovým bujením. Podle Silvie Miot z Univerzity v Basileji, jejíž tým nedávno podobnou terapií úspěšně zrekonstruoval nosní dírky pacientům s nosem poškozeným nádorem, je pro lidi velmi uklidňující, když lékaři použijí k obnově tkání jejich vlastní buňky. Jak studie Atalova týmu, tak i Miotové a spol. sice zahrnují jen malý počet pacientů, zároveň ale obě potvrzují, že se k poměrně velkým implantovaným plochám biologicky napěstovaných tkání mohou připojit nervy i krevní soustava.
| na built in the lab from patient"s cells. Kredit: NewScientist. Celý článek zde: http://www.newscientist.com/article/dn25399 | |
| Lab Grown Vaginas Have Helped Four Women Live Normal Lives. Kredit: GeoBeats News. | |
| Anthony Atala: Growing new organs. Kredit: TED. |
Literatura
NewScientist 10. 4. 2014, Lancet online 11. 4. 2014, Wikipedia (Müllerian agenesis).
Diskuze:
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
