Zvětšit obrázek

Příznačně matoucí obrázek drah nejvzdálenějších trpasličích planet. Kredit: Scott Sheppard/ Carnegie Institution for Science.

Pokud jde o Sluneční soustavu, tak důvěrně známe Slunce a jeho blízké okolí. Čím dál od Slunce, tím méně probádané končiny to jsou. A tím větší je záruka, že tam najde něco zajímavého. V tichých ledových pustinách na periferii Sluneční soustavy se ještě nepochybně ukrývají mnohé astronomické poklady.

Zvětšit obrázek

Chad Trujillo. Kredit: Gemini Observatory.

Čerstvou novinkou publikovanou v časopisu Nature je trpasličí planeta 2012 VP113, kterou ulovili Chad Trujillo z havajské Geminy observatory a Scott Sheppard z washingtonské Carnegie Institution for Science. Z jakýchsi nezřetelných pohnutek ji přezdívají Biden, podle úřadujícího amerického viceprezidenta Joe Bidena. 2012 VP113 přitom není jen tak někdo. Pozoruhodná trpasličí planeta se záhy stala rekordmankou. Když ji Trujillo a Sheppard poprvé zachytili na 520-megapixelovém aparátu Dark Energy Camera čtyřmetrového teleskopu Blanco, na Cerro Tololo Inter-American Observatory v Chile, tak prý byla nejpomaleji se pohybujícím astronomickým objektem, který kdy Sheppard pozoroval. Objevitelé měli šťastnou ruku a trpasličí planetu 2012 VP113 vyfotili v listopadu 2012 hned na pátý snímek ze všech, které nakonec udělali.

Zvětšit obrázek

Modrá, zelená a červená tečka znázorňují pohyb 2012 VP113 během pár hodin dne 5. listopadu 2012. Kredit: Scott Sheppard/ Carnegie Institution for Science.

Když v roce 2003 Mike Brown, Chad Trujillo a David Rabinowitz na kalifornské Observatoři Palomar objevili trpasličí planetu Sedna, tak to docela převrátilo naše představy o Sluneční soustavě. Někteří považují Sednu za vzdáleného člena Kuiperova pásu, většina ji zase má za první pozorovaný objekt legendárního Oortova oblaku, tedy jeho vnitřní části. Sedna se pohybuje po velice výstředné eliptické dráze, jejíž afélium, čili odsluní, místo nejvzdálenější od Slunce, leží někde ve vzdálenosti 1000 astronomických jednotek (AU). Jedna astronomická jednotka se přitom rovná vzdálenosti Země od Slunce, tj. zhruba 150 milionům kilometrů.

Zvětšit obrázek

Oranžově Sedna, červeně 2012 VP113. Zkuste se někoho zeptat, která je vzdálenější. Kredit: Scott Sheppard/ Carnegie Institution for Science.

Astronomé neskrývají nadšení, protože těleso jako je 2012 VP113 usilovně hledají už od objevu Sedny. Zatím totiž není úplně jasné, jak Sedna může v rámci Sluneční soustavy fungovat a někteří astronomové proto považovali Sednu za zcela výjimečný jev, takovou bílou vránu Sluneční soustavy. Vytoužený objev 2012 VP113 vrhá na existenci Sedny úplně jiné světlo. Odborníci teď budou muset pořádně vysvětlit, jak mohou být Sedna a 2012 VP113 těsně gravitačně svázané se Sluncem v takové vzdálenosti.

Trpasličí planeta 2012 VP113 by podle nadšených médií měla být nejvzdálenější planetou/ planetkou Sluneční soustavy. Jako obvykle je to ale s takovým rekordem poněkud problematické. 2012 VP113 určitě nemusí být vzhledem k možnostem našich přístrojů definitivním rekordmanem. Zároveň jde o objekt s nejvzdálenějším známým perihéliem, tedy místem oběžné dráhy, které je nejbližší Slunci. Perihélium oběžné dráhy Sedny leží ve vzdálenosti cca 76 AU, zatímco perihélium trpasličí planety 2012 VP113 je vzdálené od Slunce 80 AU, tedy vskutku dál, zatím nejdál, co jsme kdy naměřili. Aby to ale nebylo jednoduché, afélium trpasličí planety je vzdálené asi 460 AU od Slunce, tedy mnohem blíž, než v jaké vzdálenosti obíhá kolem Slunce Sedna. Na jejich oběžných drahách to vidí i malé dítě. Mluvit o nejvzdálenější planetě/ planetce Sluneční soustavy je tudíž očividně komplikované.

Zvětšit obrázek

Sedna ve Sluneční soustavě. Kredit: NASA/ JPL-Caltech/ R. Hurt.

Průměr 2012 VP113 činí kolem 450 kilometrů, což odpovídá zhruba polovině Sedny. Těleso by mělo být hlavně z ledu a mít víceméně kulovitý tvar. Podle pravidel Mezinárodní astronomické unie splňuje požadavky na trpasličí planetu. Astronomové se domnívají, že povrch 2012 VP113 má nádech do růžova, vyvolaný ozařováním ledu z vody, metanu a oxidu uhličitého slunečními paprsky.

Podle Megan Schwamb, astronomky tchajwanské Academia Sinica, jsou Sedna a 2012 VP113 nejspíš jen špičkou ledovce. Podle jejích propočtů by v prostoru oběžných drah těchto trpasličích planetek, řekněme ve vnitřní části Oortova oblaku, mělo být 10 až 100 krát více hmoty, než v Kuiperově pásu. Trujillo se Sheppardem nejsou proti a odhadují, že tam obíhají stovky podobných těles, která jen a jen čekají na objevení. Oni sami rozhodně nelení a v současnosti prý už stopují šest dalších nadějných kandidátů na tělesa v této části Sluneční soustavy.

Literatura

Nature News 26. 3. 2014, Nature 507: 471–474, Wikipedia (2012 VP113, 90377 Sedna Sedna).