Ani živý ani mrtvý
V Presbiteriánské nemocnici UPMC v Pitsburghu se právě nyní rozjíždí pod vedením chirurga Samuela Tishermana  klinické testování  radikální techniky  k odvrácení smrti způsobené masivní ztrátou krve a zástavou srdce . 10 pacientů s bodným nebo střelným poraněním, u kterých dojde k vykrvácení a zástavě srdce, bude podrobeno zákroku, který chirurgům poskytne dostatek času k nápravě devastujících poranění. Na zmiňovaném pracovišti se s podobnými případy setkávají přibližně jednou do měsíce.

Samuel A. Tisherman, profesor University of Pittsburg, vedoucí lékař jednotky intenzivní péče FCCM

Takovíto pacienti mají méně jak 7% šanci na přežití, přičemž anesteziologicko-resustitační tým může sáhnout i k otevření hrudníku a přímé masáži srdce. Pokud i toto opatření selže, přijde u vybraných pacientů na řadu technika, která jakoby vypadla z pera Dr. Frankensteina.

Do pacientovy aorty, což je největší tepna v těle, bude zaveden katetr, kterým se do těla začne pumpovat chladný solný roztok. Cílem je co nejrychleji zchladit mozek. Spodní část srdce je nejprve zasvorkována, následně jsou svorky odstraněny a mimotělní oběh zajišťuje cirkulaci solanky tělem pacienta.  Během zhruba 15 minut je veškerá pacientova krev nahrazena solným roztokem a celé tělo je podchlazeno na méně jak 10 stupňů Celsia. Pacient nemá puls, žádná mozková aktivita, nedýchá. Z ran vytéká neustále doplňovaná solanka. Mezitím již chirurgové pracují na fixaci poranění, přičemž mají přibližně dvě hodiny na to, aby svou práci dokončili. Následně je pomocí mimotělního oběhu do pacienta opět napumpována krev, která je postupně ohřívána, aby se zabránilo šoku tkáně z příliš výrazné změny teploty. Srdce pak naskočí buď samo, nebo ho nahodí defibrilátor.

Podchlazení
Dlouho už je známo, že podchlazení umožňuje především mozku přežít bez přísunu kyslíku mnohem delší dobu než obvyklých několik minut. Nervové buňky jsou na okysličení velmi náročné a jako první  z celého organizmu začínají odumírat. Ze sdělovacích prostředků známe mnoho příkladů lidí, které se podařílo oživit, ale jejichž mozek už je navždy nenávratně poškozen.

Zvětšit obrázek

Katedtála vzdělání, University of Pittsburg. Kredit: Wikipedia

Při podchlazení buňka téměř zastaví své procesy, takže se její spotřeba kyslíku rapidně sníží. Na nedostatek kyslíku též  buňka reaguje přechodem od aerobní k  anaerobní glykolýze, kdy si vyrábí energii ze zásob glukózy a fruktózy.  Za normálních 37°C vystačí tyto zásoby přibližně na 2 minuty. Při deseti stupních už se jedná o hodiny.
Podchlazení organizmu se v chirurgii využívá běžně už delší dobu. U složitých předem plánovaných operací je možné pomocí externího chlazení snížit pacientovu teplotu na takovou úroveň, kdy je možné zastavit tělní oběh na přibližně 45 minut. Vše ale musí být dopředu pečlivě připraveno, což není případ pacientů ARO.

Výzkum
S nápadem na rapidní podchlazení  pacientů se zástavou  srdce a masivní ztrátou krve přišel přibližně před 20 lety Dr. Peter Safar, rakouský lékař českého původu, který se celý život zabýval záchranou pacientů bezprostředně ohrožených na životě. Mimochodem to byl právě on, kdo přišel s kardiopulmonální resuscitací  (nepřímá masáž srdce + dýchání z úst do úst).

Zvětšit obrázek

Prof. Tisherman s ukázkami fází resuscitace na symposiu . (Kredit UP)

Ve svém výzkumném centru hledal spolu s již zmiňovaným Samuelem Tishermanem a dalšími kolegy způsob, jakým toho dosáhnout. Dr. Safar bohužel roku 2003 podlehl rakovině, nicméně se ještě dočkal  prvního demonstrativního předvedení této techniky na prasatech, které proběhlo v roce 2002. Prasata byla uspána a poté jim bylo způsobeno masivní krvácení  jako simulace mnohonásobného průstřelu. Poté byla vykrvena a jejich krev byla nahrazena roztokem klasické nebo draselné soli (nemohu se zbavit představy nakládání masa na uzení  :-). Chirurg zranění odoperoval, praseti byla vrácena krev a bylo postupně zahřáto na provozní teplotu. Srdce někdy začalo tlouct samo, některá prasata potřebovala „nastartovat“. Vše bez následků na tělesné nebo kognitivní funkce prasete.

Peter M. Rhee, profesor chirurgie a ředitel Centra traumatologie University of Arizona

Peter Rhee, jeden těch, kteří pomáhali vyvinout tuto techniku, k tomu dodává: „Poté, co jsme provedli tyto pokusy, definice SMRTI se změnila. Každý den prohlašuji lidi za mrtvé.  Nemají žádné známky života, žádný puls, žádnou mozkovou aktivitu. Podepíšu kus papíru, přičemž uvnitř jsem přesvědčen, že nejsou skutečně mrtví. Mohl bych je v tu samou chvíli začít podchlazovat. Namísto toho je musím dát do pytle na těla. Vědět, že existuje řešení je skutečně frustrující.“

Udělat krok od prasat k lidem ale v tomto případě nebylo nijak jednoduché. Nemůže být totiž zkoušena na dobrovolnících, neboť vhodný pacient se vždy nachází v bezvědomí, takže nelze získat jeho souhlas. Americký  federální Úřad pro potraviny a léčiva (FDA –Food and Drug Administration), coby nejvyšší zdravotnická autorita Spojených Států, vydal kvůli připravované klinické studii výjimku, která umožní pracovat i s nedobrovolníky. Pokud by si někdo nepřál stát se pokusným subjektem, má možnost požádat o náramek s informací o nesouhlasu. Zatím ho nikdo nechtěl.

Zdroje:
http://www.newscientist.com/article/mg22129623.000-gunshot-victims-to-be-suspended-between-life-and-death.html?full=true#.UzPwMc5lfK0
http://acutecareresearch.org/studies/current/emergency-preservation-and-resuscitation-cardiac-arrest-trauma-epr-cat-proposed-stud
http://www.ccm.pitt.edu/research/projects/epr-cat-emergency-preservation-and-resuscitation-cardiac-arrest-trauma