Zvětšit obrázek

Paleobotanik Benjamin Bomfleur
University of Kansas

Fantastické příklady zachování měkkých tkání a biomolekul z dávných geologických dob se v poslední době začínají množit jako příslovečné houby po dešti. Důvodem je nepochybně také neobvyklý rozvoj technologií a možností výzkumu, který často odhalí dosud netušené skryté poklady v již dávno známých vzorcích zkamenělin. Příkladem je právě nový výzkum vědců ve Švédsku, kteří se zaměřili na rostlinné fosílie z jurského období, zalité kdysi dávno v lávě. Vzorky objevil již v 60. letech minulého století farmář Gustav Andersson v lokalitě Korsaröd ve střední části regionu Skåne a daroval je Švédskému přírodopisnému muzeu ve Stockholmu. Na více než čtyři desetiletí pak fosilizované části kapraďorostů ležely pozapomenuty v depozitáři. Nyní jsou však opět na výsluní, a to doslova – jak ukázal podrobný laboratorní výzkum, tyto výtrusné rostliny z doby dinosaurů jsou zachovány až po tu nejjemnější vnitřní strukturu. Po neuvěřitelně dlouhou dobu 180 milionů let se ve zkamenělinách uchovala dokonce i buněčná jádra a jednotlivé chromozomy někdejšího organismu! Některá buněčná jádra byla dokonce zachycena v různých fázích dělení. Za úžasné zachování rostlin je nepochybně zodpovědná náhlá sopečná erupce a rychlé překrytí rostliny vulkanickým materiálem. V datování výrazně napomohla pylová zrna a vrstvy fosilního vulkanického popela, které určily spodnojurské stáří sedimentů. V dané době se na území dnešní Skandinávie rozkládala krajina plná sopek, obývaná nepochybně množstvím různých druhů dinosaurů (a dalších obratlovců i bezobratlých). Existuje tedy naděje, že se časem podaří objevit například i skvěle zachované fosilní pozůstatky těchto živočichů.

Obrázek s větším rozlišení v ScienceDaily 

Zkamenělina kapradiny z období pozdní spodní jury. Kredit: Benjamin Bomfleur, UK

Výzkum zahrnoval různé mikroskopovací techniky, průzkum rentgenovým zářením i zevrubnou geochemickou analýzu. Výslednou studii zveřejnila profesorka geologie Vivi Vajda z Univerzity v Lundu a její spolupracovníci Benjamin Bomfleur a Stephen McLoughlin z již zmíněného muzea. Práce vyšla před několika dny v prestižním vědeckém periodiku Science a vyvolala očekávanou vlnu zájmu nejen mezi paleobotaniky. Zmíněné kapradiny patří do čeledi podezřeňovitých, tedy Osmundaceae (jde o příbuzné dnešního druhu Osmundastrum cinnamomeum, který se však objevil až v období svrchní křídy) a svým zevnějškem i vnitřním uspořádáním jsou velmi podobné současným příbuzným. Představují tedy velmi konzervativní skupinu organismů, která se za celé geologické věky výrazně nemění. Kapradiny v širším smyslu jsou ostatně skupinou velmi starobylých cévnatých rostlin, které se na naší planetě objevily již v období starších prvohor (přinejmenším konec devonu, asi před 360 miliony let). Zkoumaný vzorek kmene, zkamenělý působením srážejících se hydrotermálních roztoků, měří pouze 5,8 x 4,1 cm. Porovnání velikosti buněčných jader vyhynulé kapradiny a současných druhů dokládá, že tyto rostliny jsou evolučně nesmírně stabilní. Dinosauři se tedy běžně setkávali s kapraďorosty, které se od dnešních druhů zase až tak výrazně neliší. Zkuste si na to vzpomenout, až se zase v přírodě setkáte s “učebnicovými” druhy těchto krásných archaických rostlin – papratkou samičí, kapradí samcem nebo třeba obrovskou hasivkou orličí…

Odkazy:
http://phys.org/news/2014-03-million-year-old-fossilized-fern-identical-modern.html
http://www.sciencedaily.com/releases/2014/03/140321101730.htm
http://www.newscientist.com/article/dn25269-lava-fossilised-this-jurassic-fern-down-to-its-cells.html#.UzQrWIUk-So
http://www.sciencemag.org/content/343/6177/1376
B. Bomfleur, S. McLoughlin, V. Vajda. Fossilized Nuclei and Chromosomes Reveal 180 Million Years of Genomic Stasis in Royal Ferns. Science, 2014; 343 (6177)
Psáno pro DinosaurusBlog a osel.cz