Frankfurtská laboratoř zoologů Wolfganga a Roswithy Wiltschkových opět promluvila do výzkumu tajů ptačí migrace. Tento tým už několikrát přispěl k poznání magnetického orientačního smyslu tažných ptáků. Na základě podobných experimentů jsme si představovali, že malé částečky magnetitu v ptačích mozcích a zobácích působí jako kompasy. Nejnovější pokusy ale účast magnetitových kompasů na orientaci ptáků vylučují.
Pokusy proběhly v zařízení, které umožňuje měnit podle potřeb magnetické pole nad klecemi, v kterých se volně pohybují ptáci. Pohyb ptáků je zaznamenáván a ze záznamů lze usoudit, kterým směrem by se ptáci vydali, kdyby jim v tom nebránilo mřížoví klece. Celkem dvanáct červenek bylo v období počátku jejich tahu do teplých krajů vystaveno změnám magnetického pole s frekvencí 7 megahertz, které se mění příliš rychle, než aby mohlo mít vliv na magnetitové částečky. Pokud bylo toto „kmitající“ magnetické pole orientováno shodně s magnetickým polem Země, snažily se červenky vyrazit správným směrem k jihu. Pokud bylo pole odkloněno, nechaly se zmást a mířily špatným směrem – tam, kam jim to určovalo pootočené umělé magnetické pole.
Z těchto pokusů je zřejmé, že ptáci se sice orientují podle magnetického pole, ale magnetitové částečky k tomu nepoužívají. Snad jimi měří sílu magnetického pole, ale jeho orientaci rozhodně ne. Vedoucí experimentu Thorsten Ritz je přesvědčen, že se červenky řídí podle chemických reakcí, které jsou magnetickým polem ovlivněny. Tyto změny jsou prý velmi malé a příslušné reakce by mohly probíhat v očích. Takže zase jedna krásná teorie o ptačím tahu v tahu.
Červenky si nechaly zamotat hlavy rychle se měnícím magnetickým polem a tím zamotaly hlavy vědcům studujícím taje ptačích tahů.
Diskuze:
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce