Brian Hollis a Tadeusz Kawecki z University v Lausane zveřejnili v odborném časopisu Proceedings of the Royal Society of London B výsledky svého pokusu. Vyplývá z něj, že když samce přinutíme žít v monogamii, jejich kognitivní schopnosti se zhoršují.
Co jsou kognitivní funkce?
Překládají se jako „poznávací“. U nás lidí představují hlavní oblast lidské psychiky. Víme o nich, že v mozku nesídlí na jednom místě a že právě díky jim vnímáme svět kolem nás, reagujeme na nastalé situace a vypořádáváme se s úkoly, které před nás život staví. Závisí na nich učení, schopnost si věci zapamatovat a přizpůsobovat se měnícímu se prostředí. U nás, lidí, k nim kromě paměti rádi řadíme i schopnost se koncentrovat, řečové schopnosti, rychlost myšlení a chápání souvislostí. Politici na nich rádi vyzdvihují schopnost plánovat a organizovat.
Autorům studie nejspíš došlo, že jejich poznatek by se dal interpretovat jako nepřímé osočení samotných základů organizace křesťanské společnosti a že přivodí rozruch. Šalamounsky proto vyzvali své kolegy z jiných laboratoří, aby jejich pokus zopakovali. Nejlépe prý i na jiných organismech. I to je poněkud „fikané“. I když se od podobné interpretace svých výsledků distancují, těžko by pak šlo tvrdit, že člověk stojí stranou dění a že se nás podobné poznatky netýkají.
A co vlastně tvrdí?
Že za normálních okolností monogamní vztah bez možnosti přirozeného výběru, vede k menší kognitivní produktivitě. Prý proto, že ustává boj o vzájemnou nadřazenost a o co největší náklonnost samic, protože to samcům žádnou výhodu v reprodukci nepřináší. Vlastně nejde o nic jiného, než jen jinak formulovanou známou věc, že jen ti nejlepší, kteří to vyhrají u samiček, předají své geny. Evoluce k tomu vymyslela řadu fíglů a jak říkají klasikové, že v boji a lásce je dovoleno vše. Tentokrát nejde o nějaké soupeření spermií s jejich propojováním v jakési vláčky, které pak nad sokem vítězí v rychlosti, ani o trestání promiskuitních partnerek vytvářením zátky z části ejakulátu, která pak brání tomu podstatnému. Tentokrát jde o dopad organizace partnerských vztahů na celé společenství.
Když za normálních podmínek dáte samečka octomilky do lahvičky s několika partnerkami z nichž jen jedna je vhodná a ochotná k páření, sameček je nejprve všechny oběhne a pak se teprve rozhodne které se začne dvořit. Jak rychle si mušák uvědomí, která samička je ta nejvhodnější, se používá jako kriterium mušího důvtipu.
Asi bychom o výsledcích tohoto pokusu nepsali, kdyby se v publikaci psalo jen o tom, že samečci o schopnost výběru po naordinované monogamnosti časem přišli. Na tom, že nepoužíváním "věci" zakrňují, nic světoborného není. Jenže samečci přišli o víc. Násilné zabránění polygamii u nich vedlo k tomu, že linie bez možnosti výběru se staly mnohem pomalejší v učení obecně. Přišli i o schopnost zapamatovat si vůni spojenou s nevhodným prostředím k létání (třepající se lahvička). Jinak řečeno, monogamie se nepodepsala poklesem jedné, ale kognitivních schopností obecně.
University of Lausanne, Switzerland: „Monogamie uplatňovaná dlouhodobě populaci neprospívá“.
Nabádání k promiskuitě?
Zjištěný vztah obecného poklesu kognitivních schopností dělá z monogamie zapeklitý oříšek. Tak trochu nastoluje otázku, zda z čistě genetického a evolučního hlediska odstranění hektické konkurence mezi samci by nevedl k útlumu kognitivního výkonu i u nás. Na to vědci odpovídají opatrně zamítavě. Jde prý o experiment na mušce, zaměřený na jejich specifickou „inteligenci“. Ať už to ale budou kamuflovat jakkoliv, představu, že s uplatňováním monogamie můžeme hloupnout, nastolili. A oklikou tak vrátili na stůl disputace nad tím, co vybředlo se zveřejněním Darwinovy knihy O původu druhů přírodním výběrem s podtitulem „Zachování prospěšných plemen v boji o život“. Korunu tomu o něco později dala skupina evropských myslitelů označovaných jako sociální darwinisté a dali základ obhajobě rasovému inženýrství. Antropologové si přisadili vážením lebek a měřením nosů, což se nakonec zvrhlo v kladení důrazu na barvu vlasů a očí...
I když již v poněkud jiné poloze, dodnes proti sobě stále stojí dva nesmiřitelné tábory. Jeden lze charakterizovat postojem vědce ze Stanfordu Geralda R. Crabtree, bědujícího nad tím, jak lidstvo "téměř jistě" ztrácí své nejlepší intelektuální a emoční schopnosti a je potřeba s tím něco dělat. Na druhem konci je Katolická církev se svým stanoviskem vycházejícím z encykliky Casti connubii. Myšlenky eugeniky zdaleka nejsou něčím mrtvým. I v civilizovaných zemích se s nimi operuje. Například u diagnostiky, která těhotným umožňuje odhalovat dědičné choroby a vady plodu. Omezeně se prakticky provádí při sterilizaci mentálně postižených a zločinců. Jen ale zřídka, protože Úmluva o lidských právech a biomedicíně (článek 5) ukládá, že sterilizovat osobu nelze bez jejího souhlasu. Ať už tomuto budeme říkat jakkoliv, s postupujícími znalostmi a rozvojem genetických metod bude cíleného odstraňování genetických vad a poruch rychle přibývat.
Úskalí interpretace nových poznatků z Lausane
I když na kognitivních schopnostech záleží řešení složitých úkolů, psychologové varují před jejich ztotožněním s pojmem inteligence. Slovíčkařením se ale nevyhneme tomu podstatnému, že kognitivní systém je ucelenou strukturou v níž jednotlivé funkce na sebe navazují, jsou vzájemně propojeny, takže jedna bez druhé nemohou samostatně fungovat. A pokud tedy nyní vyšlo najevo, že monogamie mušákům k rozvoji jejich schopností neprospívá, hned tak asi nezmizí ani legitimní otázka jejího dopadu na osud pánů tvorstva. Zatímco odborníci nás ubezpečují, že to co se vztahuje na primitivní organismy, pro člověka neplatí, stačí pohled na televizní noviny a hned je zřejmé, že od dob uplatňování přirozeného výběru vlčí smečky jsme moc nepokročili. Od dob Platóna, podle něhož ideální potomstvo mělo vzejít z nejlepších mužů a žen, jsme se něčeho rozumného nedobrali. A teď k tomu ještě přibyla otázka možného dopadu monogamie. Přítrž dohadům by mohlo udělat statistické šetření přímo na lidech. Po vzoru drozofil by se analogický efekt měl projevit již po sto generacích. Otázkou je, zda se najde dost dobrovolníků. Pokračovatelé linie nastoupivší cestu monogamie by nesměli z cesty sejít a hřešit nejméně 2500 let.
Literatura
Journal reference:Proceedings of the Royal Society B
Diskuze:
Spíš tu šlo skutečně o omezení přirozeného výběru
Jan Šimůnek,2014-03-13 08:40:08
a souteže o samičku.
Nicméně tento experiment byl už na lidech proveden. Jmenuje se islám. V něm je ze socioekonomických důvodů naprostá většina sňatků sjednána předem a cca 70 procent je mezi bratrancem a sestřenicí nebo strýcem a neteří a z toho zbytku je většina opět mezi příbuznými, byť vzdálenějšími.
Výsledek je jednoznačný: Kognitivní funkce sice sledovány nebyly, ale IQ v některých islámských zemích (průměr pro místní populaci) je mezi 60 a 70.
Studie byla původně dělána na vztah religiozity a IQ, tohle z ní vylezlo jako vedlejší výsledek.
MMCH religiozita i v jiných náboženstvích snižuje IQ, ale ne tak drasticky.
testovalo se to již dříve
Ivo Přikryl,2014-03-13 11:26:41
U tzv. přírodních národů (sběrači, částečně lovci) žili na různých místech Země lidé pravidelně v malých rodinných skupinách, které úžeji komunikovaly s okolní zhruba stovkou lidí. V tomto společenství se odehrávaly i vzájemné sňatky. Kvůli přísným sňatkovým pravidlům bylo často předem dané, koho si může mladý člověk vzít za partnera. Na inteligenci se to nepříznivě neprojevovalo. Každý, kdo v takových podmínkách dokázal přežít musel být dostatečně inteligentní, protože se musel spoléhat především sám na sebe a nemohl využívat civilizační výdobytky nevyžadující žádnou inteligenci. Nakonec to dobře ilustruje i skutečnost, že pro získání životních potřeb tehdejším lidem stačily zpravidla 2 hodiny práce denně. V dlouhodobém měřítku tak zřejmě skutečně platí názor profesora Crabtree o trvalém hloupnutí lidstva. Monogamií to určitě nebude.
2 hodiny stačí i nám
Vojtěch Kocián,2014-03-13 20:47:47
Moderní člověk potřebuje o dost méně než dvě hodiny práce pro svou obživu. Zbytek pracovní doby makáme jednak na tom, abychom měli pohodlíčko a jednak na tom, že musíme zemi vyždímali trochu více, než to potřebuje jeden kmen přírodního národa na desítky čtverečních kilometrů. Je nás prostě moc a navíc chceme to pohodlíčko, tak musíme makat.
Hoši nehádejte se :)
Fanda Boudner,2014-03-12 06:31:12
U nás už na to najíždíme. Zkusíme Caenorhabditis.
Pak o tom sem napíšu článek, až to nějak vyjde. Tak si držme pace, protože jako argument doma, by to bylo geniální :)
čich a obecné kognitivní schopnosti
Milan Travnicek,2014-03-11 22:38:00
Podle celé řady vědců schopnost čichové identifikace koreluje se stavem kognitivních funkcí. Také humánní lékaři na celém světě právě čich sledují, protože je jedním z prvních projevů neurodegenerativního onemocnění mozku. V poslední době se ukazuje i jako jeden z časných markerů Alzheimerovy choroby. I u nás na Neurologické klinice 2. LF UK se čich používá jako hlavní kriterium počínající kognitivní poruchy. Autoři si proto nemohli vybrat lépe. Proto si mohli dovolit popsat ztrátu čichové identifikace u drozofil za výraz obecné ztráty kognitivních schopností. Mínění pana Přikryla je v tomto případě nepodstatné. Proto ho napsal také jen sem a ne pod článek Hollise v Proceedings :)
Ivo Přikryl,2014-03-12 00:19:58
Pane Trávníčku, reagujete na podružnost v mém příspěvku. Hlavní sdělení je, že příčinou zjištěných změn u samečků octomilek je vyloučení pohlavního výběru a nikoli monogamie. To autoři článku jasně uvádějí.
Mé výhrady k použitému testu kognitivních funkcí pomocí aromatické látky spočívají v tom, že došlo-li ke zhoršení čichu v případě poznávání samiček připravených ke kopulaci, mohlo dojít souběžně i ke snížení schopnosti detekce či diskriminace použité aromatické látky. V tom případě by to ale nevypovídalo o snížených kognitivních schopnostech. Identifikace pachů je až třetí stupeň zpracování čichových vjemů, který pro vytvoření vazby mezi pachem a s ním spojeným nepříjemným podnětem (elektrickým šokem) zřejmě není nutný. Proto bych viděl za užitečný i nějaký jiný test kognitivních schopností.
Otázkou je, do jaké míry je vztah mezi poškozením čichových schopností a zhoršením kognitivních schopností u savců a u hmyzu srovnatelný. Hmyz mívá extrémně vysokou citlivost na některé látky a jiné nemusí vnímat. I v případě lidí je vztah mezi kvalitou čichu a úrovní kognitivních schopností pouze statistický a nikoli kauzální. Poškození čichových schopností je tudíž u lidí dobrý indikátor některých neurodegenerativních onemocnění, ale pouze indikátor. Podle vaší logiky jsou muži hloupější než ženy, protože mají obecně horší čich.
Diskuse na Proceedings jsem se nezúčastnil, protože na ně nemám přístup.
Tak jsem kouknul na Proceedings :)
Vit Prokop,2014-03-11 19:38:57
Ja jsem spíše přes výživu, ale pane Přikryle píšete, že autoři použili nevhodný termín monogamie a že o žádnou monogamii nejde. Pokud by tomu tak bylo, jak píšete, proč článek s nevhodně použitým termínem otiskli v recenzovaném anglickém vědeckém časopisu? A ještě něco nechápu. I kdyby jim tu chybu nechytili recenzenti, proč myslíte, že jim to zatím nikdo nevytýká v diskusi u původního článku Proceedings of the Royal Society Biology?
monogamie
Ivo Přikryl,2014-03-11 20:58:25
Pojem monogamie se používá v několika mírně posunutých významech. V uvedené práci byl termín použit ve smyslu potomstva pocházejícího od jednoho páru. V pokusu měli 2 varianty: a) sklenička s 1 samicí a 1 samcem (monogamní octomilky), b) sklenička s 5 samicemi a 5 samci (polygamní octomilky). V tomto smyslu je použití termínu vcelku korektní a v odborné diskusi to nemusí být zpochybňováno. Ve skutečnosti je takto použitý pojem monogamní jednoslovná zkratka znamenající znemožnění pohlavního výběru.
Aby byl pokus z hlediska výpovědi úplný, měly by v něm být ještě další 2 alternativy: c) samci pařící se jednotlivě s více samičkami (potomstvo monogamní) a d) samice spářené s více samci, kteří ale měli k dispozici jen 1 samici (potomstvo polygamní). I v alternativách c a d by byl vyloučen pohlavní výběr.
Další výtka je, že jako kritérium kognitivních schopností byla použita reakce na čichový vjem. Samičky připravené k páření poznávají samci prostřednictvím čichu. Nechci autory podezírat, ale mohli vyzkoušet více ukazatelů kognitivních schopností a do publikace použít jen to, co dalo pozitivní výsledky. Ve farmakologickém výzkumu je údajně takový postup běžný.
Následné populárnější diskuse interpretují výsledky v klasickém pojetí monogamie. Kdyby to platilo, tak už na Zemi nejsou skoro žádní ptáci, protože většina z nich je alespoň dočasně monogamní.
Nechci Vás zarmoutit p. Prikryle
Vít Prokop,2014-03-12 01:14:38
Ale ani k té dalsí Vasí výtce, ze autori meli udělat jeste dalsí 2 alternativy: c) samci pařící se jednotlivě s více samičkami a d) samice sparené s více samci, kterí ale měli k dispozici jen 1 samici, autorum pod clánkem zatím nevytýkají. Stázuji na OSU, přístup do diskuse mám. Výpis mohu prubezne posílat. Na jakém ustavu pracujete?
jsem v labaku
Vít Prokop,2014-03-12 01:16:53
a nemam tu svuj notas, nemaji tu cestinu, tak to hácky psat neumi :(
Cením si vaší dobré vůle
Ivo Přikryl,2014-03-12 01:53:00
pane Prokope, ale není to nutné. Evoluční biologie není oblastí mého zájmu a do diskuse přímo u článku nemám důvod se zapojovat. Mně jde jen o korekci dezinterpretace jejich výsledků při aplikaci na lidskou monogamii. Pokud si autoři zvyšují popularitu pojmem monogamie při diskusích o článku, je to jen jejich problém. V samotné publikaci to odlišují. Jen v abstraktu jsou pozorované změny dány do souvislosti s absencí pohlavního výběru třikrát, zatímco pojmy monogamie a polygamie jsou použity jen pro odlišení variant. Mnou navržené alternativy c a d by měly smysl, jen pokud by od začátku chtěli testovat vliv monogamie, ale to zjevně nechtěli.
Pokud chcete kontakt, najdete ho na stránce ENKI.
dort od pejska a kočičky
Ivo Přikryl,2014-03-11 16:01:15
Pěkně zmotaný příspěvek, pro vyvolání diskuse ovšem atraktivní. Pokus Hollise a Kaweckiho spočívá v něčem jiném než je monogamie, i když tento termín ve své práci nevhodně použili. Monogamie znamená, že po období pohlavního výběru dva jedinci odlišného pohlaví (komunita LGBT zjednodušení promine) žijí po zbytek života spolu a nemají pohlavní vztah s jinými jedinci. To je už samo o sobě u octomilek absurdní při jejich 8 - 10 denním generačním cyklu. Co ve skutečnosti badatelé udělali? V pokusné variantě dali vždy k dispozici jednomu samci jednu samici. Vyloučili po 100 generací pohlavní výběr, ale označili to za monogamii. A srovnávací variantu, kde běžně samci mezi sebou soutěžili o samičky a samičky se nechaly nebo nenechaly oplodnit označili za polygamii. Takže výsledek se ve skutečnosti týká absence pohlavního výběru a nemá nic společného s monogamií. A ještě ta desinterpretace výsledku. Během krátké doby se octomilky dokázaly zbavit nepotřebných schopností (poznání samičky připravené k páření), což je úžasné, ale oni si z toho vzali jen to zhloupnutí. Je otázkou, u kolika ze zhruba 1500 druhů octomilek by byl výsledek podobný. Vztahování získaného poznatku na lidi je skutečně nesmyslné.
Dotaz
Lenka Pavlasova,2014-03-11 19:50:39
V pokusné variantě dali vždy k dispozici jednomu samci jednu samici. To podle Vás není monogamie?
No já nevím, ale když černošským otrokům určoval jejich bílý pán kterou si ten který otrok vezme a s kteru bude plodit děti, tak se o tom také píše jako o řízené monogamii. Jestli tomu dobře rozumím, tak totéž dělali s těmi muchami. Jak by to podle Vás měli správně nazvat?
Lence
Ivo Přikryl,2014-03-11 21:26:07
Monogamie v běžném pojetí je přece jen poněkud dlouhodobější vztah s možností opakovaných pohlavních aktů. V případě octomilek stačí jedna kopulace, čili o dlouhodobější vztah (na rozdíl od těch černochů) nejde. Termín byl použit ve smyslu potomstva výhradně jednoho páru. Viz též reakce na pana Prokopa.
Podstata je ovšem v tom, že pozorovaný vliv na kognitivní schopnosti samců octomilek souvisí s vyloučením procesu pohlavního výběru a nikoli s vnucenou monogamií. Nedochází k rozdílům v počtu potomstva v závislosti na tom, který ze samců je nejrychleji schopen se pářit s připravenou samičkou a tím je potlačen selekční tlak na rozvoj této schopnosti.
Myslím, že autoři by měli dost problém vysvětlit, jakým mechanismem samotná monogamie ovlivňuje zděděné vlastnosti. U pohlavního výběru nebo jeho potlačení je mechanismus jasný.
Spaste Kliťáka
Jana Packova,2014-03-11 11:25:58
Ojój, to zas budú diskusie :) v prvom rade chcem poďakovať p. Pazderovi za sprostredkovanie zaujímavého článku.
Môj názor je taký, že netreba z octomiliek robiť somára. Každá evolučná stratégia má svoje výhody a nevýhody a ani s tou ľudskou monogamiou to nie je úplne 100%-tné. Väčšina ľudí predtým, než vstúpi či už do manželstva alebo do stáleho zväzku vystrieda viac ako jedného partnera (a poniektorí aj počas daného manželstva/zväzku), v prípade smrti partnera nie je zvykom, aby druhý účastník vzťahu ostal až do svojej smrti sám, a o rozvodoch snáď ani nemusím začínať.
Tá naša ľudská monogamia mi pripadá skôr "na oko".
Ešte jedna
Jana Packova,2014-03-11 11:43:47
vec mi napadla - monogamný zväzok dá človeku tiež dosť zabrať. Pokiaľ mu záleží na jeho kvalite, jeho kognitívne schopnosti nemôžu klesať, práve naopak - partnerstvo je večný súboj medzi dvoma ľuďmi, prispôsobovanie sa jeden druhému, tolerancia, snaha uspokojiť svojho partnera, snaha uspokojiť sám seba, vnímať toho druhého a jeho potreby, jeho hnev či smútok, jeho radosť. Celková koordinácia vzťahu podľa mňa preverí všetky naše kognitívne schopnosti, a ľudia ktorí vo vzťahu zlenivejú ho skôr predurčia na zánik / prípadnú neveru/ rozvod/rozchod.
V kvalitnom vzťahu sa ľudia snažia celý život. Vždy je to asi o tom, s čím sa kto uspokojí.
Dobrá téma na zamyslenie. Poznám ľudí, ktorí nežijú v monogamnom zväzku a sú spokojní. Každému vyhovuje niečo iné a život sám miluje rôznorodosť.
Tento článok vlastne pekne koreluje s týmto: http://www.osel.cz/index.php?clanek=7453
"Jak vzniklo lidské chování" - a totižto, "Zkrátka mi najednou došlo, že je to naopak, že otec společného předka afrických lidoopů se o svá mláďata zřejmě staral, hrál si s nimi a poskytoval jim ochranu, takže lidský samec nevynalezl otcovskou péči jako takovou, ale jen přidal dodávku potravy pro sice už odstavené, ale pořád ještě nesamostatné mládě. Takže evoluční změna na cestě k člověku nebyla až tak dramatická. A naopak: úplná ztráta otcovské angažovanosti je evoluční novinkou šimpanzů a bonobů, spojenou s rozpadem rodinných vztahů v jejich promiskuitních tlupách; nekonala se žádná evoluce člověka od promiskuity k partnerské věrnosti (mimochodem: i v harému jsou pevné partnerské vazby, akorát jich je víc)."
Podľa Triversa sa pri monogamii viac-menej eliminujú rozdiely medzi pohlaviami a pri polygamii zvýrazňujú (či už prvotné alebo druhotné pohlavné znaky, rozdelenie rodičovských úloh, relatívna veľkosť samca/samice...).
A možno to bude úplne inak a časom sa dopracujeme k spoločnosti založenej na rovnakých pilieroch ako posádka Hololode v Červenom trpaslíkovi :)
CRANEOVÁ: A co děláte, když se chcete milovat?
RIMMER: No ... jdeme si zaběhat ... na videu sledujem zahradnické pořady.
CRANEOVÁ: To vás teda lituju. Nemáte pocit napětí nebo frustrace?
RIMMER: Ano, za posledních deset let se to hodně zhoršilo.
CRANEOVÁ: Zvláštní. Tady je to úplně jiné. Na lodi platí nařízení, že každý musí mít pohlavní styk dvakrát denně. V zájmu zdraví.
RIMMER: Dvakrát denně? To se někomu nepodaří za celý život!
CRANEOVÁ se podívá na RIMMERA laskavě, zlostně a překvapeně zároveň.
RIMMER: Já myslím zahořklé, osamělé případy. Ale co když nemáte partnera?
CRANEOVÁ: (Nechápe) Když nemáte partnera?
RIMMER: Víte, někdo je třeba zahořklý a osamělý případ. Může zjistit, že jiné lidi nepřitahuje žádným způsobem.
CRANEOVÁ: To se tu nestane. Tady je vrcholem nevychovanosti odmítnout nabídku k pohlavnímu styku.
RIMMER: No! Vzbuzoval jsem vždy úctu pro své vybrané chování. To je loď!
CRANEOVÁ: My jsme tady zavrhli model rodiny v pětadvacátém století, když naši vědci prokázali, že za všechny problémy a neurózy mohou naši rodiče.
RIMMER: Já to věděl!
CRANEOVÁ: Rodina ohrožuje naše duševní zdraví. A veškeré vztahy rovněž. Tyto zastaralé koncepce jsou překonané.
RIMMER: A pokud jde o lásku, jistě se můžete zamilovat.
CRANEOVÁ: Láska je pro nás pasé, pane Rimmere. Je to krátkodobá hormonální úchylka, která brání dokonalému rozvoji osobnosti. Jsme hologramy. Nehrozí nám choroby či gravidita. Proto v naší společnosti věříme pouze v sex. (Vyzývavě) V trvalý, nezávazný sex.
Aha
Bara Malcikova,2014-03-11 11:09:31
Tak tady to ten muj sebral. Vcera se mi snazil nabulikovat, ze to vlastně dělát aby zustal chytrý a ze bych prece nechtela abych vedle sebe mela nejakeho ňoumu....
Uz ma kufry za dverma!
A neblbnete tady lidem hlavu takovejma clankama.
Persona humana
Marie Kadlecová,2014-03-11 09:03:25
To je ale zase ateistická propaganda. Když nemůžete jinak, tak alespoň rozbít rodinu. Už bylo na čase, že církevní školy zase začnou fungovat, jinak byste z toho tady uděláte jeden velký .... Místo tohoto matoucího článku doporučuji si raději přečíst něco v Encyklice http://www.kebrle.cz/katdocs.htm
Třeba to Persona humana.
problém
Petr Ka,2014-03-11 07:43:45
Jenže otázkou je přenositelnost "teorie" na člověka. Není jasné, zda svobodný člověk (před vstupem do monogamního svazku) nesoutěží více ("rytíři" ...). Samozřejmě oba z páru po vstupu do manželství mají své jisté, a tak zleniví ("jejich kognitivní schopnosti se zhoršují"). Ale na vývoj schopností je nejdůležitější mladý věk/mozek ("mladý strom snáze se ohýbá").
Na monogamii je také založena civilizace
http://en.wikipedia.org/wiki/Monogamy
"the six large, highly stratified early states, commoners were generally monogamous but that elites practiced de facto polygyny. Those states included Mesopotamia, Egypt, Aztec Mexico, Inca Peru, India and China"
(bohatí, bohužel braní jako historicky reprezentativní (protože záznamy jsou nepoměrně o nich), si vždy dělali co chtěli a praktikovali vždycky všelicos ... včetně ostatním zakazovanému incestu atp.)
historie
Petr Ka,2014-03-11 08:07:23
Cožpak někdo jako (myslitelé) Archimedes, Sokrates, Aristoteles, Thales, Plutarchos či ... byl polygamista?
(nepočítaje křesťanské Newton, Bacon, ... či Kristus, Budha - ale Mohamed původně monogamní (po smrti první si vzal druhou), ale protože se jednalo o elitu/vůdce, tak ho moc nelze počítat - a Aláh ví, jak to bylo ...)
Naštěstí
Jan Kment,2014-03-10 15:50:08
lidé byli monogamní vždy jen formálně (a v mnohých kulturách ani to ne), samotná křesťanská bible o tom přináší nejeden důkaz!
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
