Upřímně řečeno, na první pohled to zní jako pohádka. Temná hmota je stále tajemná, dokonce mimořádně tajemná. Zánik neptačích dinosaurů je dejme tomu také tajemný. Je ale sdílená tajemnost dostatečným důvodem spojovat tyhle dva úžasné fenomény? Nicméně, dnes je Mezinárodní den žen a je dovoleno vše, tedy i pátrání po vztahu mezi temnou hmotou a slavným koncem dinosaurů. Pro NewScientist se toho nedávno zhostil popularizátor Jacob Aron.
Jak by mohla temná hmota ohrozit dinosaury? Aron to nemyslí tak, že by Zemi na konci křídy zasáhly smrtící chuchvalce temné hmoty, které by spektakulárně vybuchovaly, stravovaly vše živé pronikavým zářením anebo vycucávaly ječící dinosaury z křoví a drtili je na kaši. Vychází z méně barvité, ale zato uvěřitelnější představy, se kterou loni přišli Lisa Randall z Harvardu a spol. Podle nich se v galaxiích včetně Mléčné dráhy skrývají nejen řídká oblaky inertní temné hmoty, ale i tenké disky zhuštěné temné hmoty, které drží pohromadě temné síly. A když už tam jsou, tak ovlivňují okolí.
Sluneční soustava obíhá kolem supermasivní černé díry ve středu Mléčné dráhy. Pokud by doopravdy existoval disk temné hmoty, snad šikmo nakloněný vůči galaktické rovině, jak si ho se svými kolegy představuje Randallová, tak by prý Sluneční soustava skrz něj procházela jako na houpačce, jednou za 35 milionů let. Odsud už není daleko k otázce, jestli by průchod temným diskem náhodou nemohl způsobovat pravidelné epizody chaosu a kosmického bombardování ve Sluneční soustavě, v rámci čehož by došlo i na dramatický zásah Země v Chicxulubu na konci křídy. A skutečně, mezi odborníky se neustále vracejí hypotézy o pravidelném rytmu bombardování Země meteority, přičemž tento rytmus by měl činit něco mezi 10 až 60 miliony let. Někdy bývají spojované s hypotetickou planetou Nemesis, možných vysvětlení by ale bylo víc, tak proč ne temná hmota.
Pokud jde o mechanismus působení temného disku na asteroidy Sluneční soustavy, nebylo by to zase tak složité. Temný disk by mohl svým působení rozklížit gravitační vztahy mezi zmrzlými tělesy v temnotě Oortova oblaku, který podle všeho obklopuje Sluneční soustavu. A zmatek v Oortově oblaku, to znamená více komet a asteroidů prolétajících mezi planetami. Lisa Randallová a Matthew Reece se nedávno podívali na pozemské impaktní krátery o průměru přes 20 kilometrů, které vznikly za posledních 250 milionů let a na to, jak jejich výskyt odpovídá představě o průchodech diskem temné hmoty. Výsledky byly podle všeho nejednoznačné. Randallová a Reece se ale podle všeho ve své hypotéze shlédli a nemíní se jen tak vzdát. Temný disk prý může citelně působit jen na tělesa Oortova oblaku a proto je podle nich nutné ve výpočtech zohlednit i původ těles, která vytvořila dotyčné krátery na Zemi. To ale pochopitelně nebude jen tak.
Luigi Foschini z astronomické observatoře Brera v Miláně se domnívá, že by si koncept pravidelných epizod kosmického neklidu ve Sluneční soustavě v zásadě zasloužil podrobnější zhodnocení. Vybízí ale zároveň k nezbytné ostražitosti, protože je ve hře spousta neznámých. Není vůbec jisté, jestli se krátery na Zemi objevují pravidelně, natož, jestli Mléčnou dráhu protíná temný disk. Ostatně kdo ví, jestli vůbec nějaká temná hmota existuje, nemluvě o tom, že v masovém vymírání na konci křídy mohl mít prsty i masivní vulkanismus v Dekkánu. Brzy se ale snad dozvíme víc, alespoň pokud jde o temný disk. Zajímavé odpovědi by nám totiž měla poskytnout evropská vesmírná observatoř Gaia, která detailně zmapuje pohyb zhruba jedné miliardy hvězd v Mléčné dráze. Jestli máme v Galaxii nějaký temný disk, který je s to ovlivňovat okolní hmotu, tak bychom se to měli dozvědět. Pak se ukáže, jestli neptačí dinosaury doopravdy mohla zabít temná hmota.
|
Higgs Boson, Physics and the Real World with Dr. Lisa Randall. |
Literatura
NewScientist 6. 3. 2014, arXiv:1403.0576, Wikipedia (Nemesis/ hypothetical star).
Diskuze:
